Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky K. K., zastoupené JUDr. Pavlem Ramešem, advokátem se sídlem v [adresa] proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 53/2014 ze dne 19. 11. 2014 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 16. 3. 2015, se stěžovatelka s poukazem na porušení svého práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Předtím, než Ústavní soud přistoupí k meritornímu posouzení věci, zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle pravidel pro počítání lhůt (§ 57 odst. 2 o. s. ř.) tato dvouměsíční lhůta začíná běžet dnem, v němž bylo rozhodnutí o posledním procesním prostředku stěžovateli doručeno, a uplyne ve stejný den o dva měsíce později. Jak Ústavní soud zjistil dotazem u Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci, ústavní stížností napadené usnesení Vrchního soudu v Praze bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno do datové schránky dne 13. 1. 2015. Dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti tak uplynula dne 13. 3. 2015. Ústavní stížnost byla dodána do datové schránky Ústavního soudu dne 16. 3. 2015, přičemž tento okamžik se prakticky shoduje s okamžikem odeslání ústavní stížnosti z datové schránky stěžovatelčina zástupce (srov. obdobně nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3518/11 ze dne 10. 1. 2012, N 7/64 SbNU 69). Ústavní soud současně ověřil, že ve dnech předcházejících dni odeslání ústavní stížnosti stěžovatelčiným zástupcem nedošlo k výpadku systému datových schránek. Je proto zřejmé, že pokud byla ústavní stížnost podána až dne 16. 3. 2015, stalo se tak po uplynutí zákonné dvouměsíční lhůty. Výše uvedená dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti, podmiňující vedle dalších požadavků možnost jejího věcného projednání, je nepřekročitelná a marné uplynutí této lhůty zákon neumožňuje jakkoliv zhojit. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost stěžovatelky podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. března 2015
Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka