Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové a soudců Miloslava Výborného a Michaely Židlické, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. D., zastoupeného Mgr. Františkem Pohankou, advokátem se sídlem [adresa] směřující proti zásahu do jeho základních práv ze strany Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, spojené s návrhem na zrušení §§ 12 až 16 zák.č. 200/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, takto :
Výrok
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění
Ústavní stížností podanou ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") se stěžovatel domáhá vydání nálezu, kterým by Ústavní soud ve smyslu § 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu zakázal Českému úřadu zeměměřickému a katastrálnímu, aby pokračoval v porušování základního práva stěžovatele. Dále navrhuje, aby Ústavní soud rozhodl, že Český úřad zeměměřický a katastrální je povinen umožnit stěžovateli ověřovat výsledky zeměměřických činností, k jejichž výkonu je oprávněn dle ust. § 3 odst. 4 zák.č. 200/1994 Sb. Zároveň s tím stěžovatel navrhuje zrušení ust. §§ 12, 13, 14, 14a, 15, 16 zák.č. 200/1994 Sb. Stěžovatel se domnívá, že postup Českého úřadu zeměměřického a katastrálního je v rozporu se základními právy zakotvenými v čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 4, čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a dále v čl. 2 odst. 4 Ústavy ČR.
Stěžovatel se žádostí ze dne 21. 9. 2005 domáhal u Českého úřadu zeměměřického a katastrálního vydání úředního oprávnění pro ověřování výsledků zeměměřických činností dle § 13 odst. 1 písm. a) až c) zák.č. 200/1994 Sb., ve znění pozdějších zákonů. Tato žádost byla dopisem ředitele personálního odboru vyřízena negativně. Stěžovatel nesplňuje podmínku pro udělení oprávnění, která je uvedena v § 14 odst. 2 písm. b), a sice ukončené vysokoškolské vzdělání zeměměřického směru alespoň magisterského studijního programu. V tomto postupu spatřuje stěžovatel porušení svých výše uvedených základních práv, neboť správní orgán v jeho případě aplikoval ustanovení, která stěžovatel považuje za protiústavní.
Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.
Zákon o Ústavním soudu § 75 odst. 1 stanoví, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Toto ustanovení je vyjádřením principu subsidiarity, jednoho ze základních principů ústavního soudnictví. Ústavní soud může do činnosti jiných orgánů zasáhnout jen v případě, že v jejich rozhodování shledá porušení základních práv a svobod stěžovatele a pouze tehdy, není-li možné nápravu zjednat před obecnými soudy. V tomto případě stěžovatel nevyčerpal všechny možnosti, které mu náš právní řád dává k ochraně jeho práv. V ust. § 19 zák.č. 200/1994 se stanoví, že na udělení a odejmutí úředního oprávnění podle § 14 a 15 tohoto zákona se použijí obecné předpisy o správním řízení. V případě stěžovatele to byl správní řád platný do 31. 12. 2005, zák.č. 71/1967 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "správní řád"). Stěžovatel se tedy měl v první řadě domáhat u Českého úřadu zeměměřického a katastrálního vydání správního rozhodnutí ve věci své žádosti. Pokud by Český úřad zeměměřický a katastrální rozhodnutí nevydal, mohl se stěžovatel domáhat vydání tohoto rozhodnutí u orgánu, který by byl jinak oprávněn rozhodnout o odvolání [§ 50 správního řádu]. V případě nesouhlasu stěžovatele s rozhodnutím správního orgánu pak možnosti jeho dalšího postupu upravují předpisy o správním řízení a o správním soudnictví. Nejedná se tedy o nenapravitelný zásah do základních práv stěžovatele, neboť stěžovatel při řešení své situace nevyužil všech prostředků, které mu zákon k ochraně jeho zájmů poskytuje.
Pokud je ústavní stížnost nepřípustná, musí se tato okolnost promítnout i do rozhodnutí o návrhu na zrušení jednotlivých ustanovení zák.č. 200/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Je-li ústavní stížnost projednání neschopná, odpadá tím i podmínka projednání návrhu na zrušení zákona.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a návrh s ní spojený dle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustné odmítl.
P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. ledna 2006
Vlasta Formánková předsedkyně senátu