Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Mgr. K. Č., zastoupené Mgr. Zdeňkem Knaizlem, advokátem se sídlem [adresa] proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 12. 2016 č. j. 10 Co 536/2016-850 a usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 24. 10. 2016 č. j. 19 C 578/2009-804, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatelka se, s odvoláním na porušení čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Z obsahu napadených rozhodnutí a ústavní stížnosti vyplývá, že napadeným usnesením soudu prvního stupně byla odmítnuta žaloba označená jako žaloba pro zmatečnost/obnova řízení, neboť stěžovatelka a ani druhý žalobce ve lhůtě stanovené podle § 43 odst. 1 o. s. ř. neodstranili vady podání. Odvolání žalobců bylo ústavní stížností napadeným rozhodnutím odmítnuto jako opožděné. Krajský soud rovněž ústavní stížností napadeným rozhodnutím odvolání nevyhověl a prvostupňové rozhodnutí o odmítnutí odvolání potvrdil. Stěžovatelka s právními závěry soudů ohledně opožděnosti odvolání nesouhlasí.
Ústavní soud se ústavní stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). Takovým procesním opravným prostředkem je i žaloba pro zmatečnost. Tento procesní institut koncipovaný jako mimořádný opravný prostředek má sloužit k možnému zrušení pravomocného rozhodnutí soudu, které trpí vadami, jež představují porušení základních principů soudního řízení, případně je takovými vadami postiženo řízení, které vydání takového rozhodnutí předcházelo. Žalobou pro zmatečnost lze ve smyslu § 229 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013, napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení, jakož i pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo dovolání. Z obsahu ústavní stížnosti ani připojeného spisu, nevyplývá, že by stěžovatelka možnosti domáhat se ochrany svých práv prostřednictvím uplatnění žaloby pro zmatečnost využila, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než posoudit podanou ústavní stížnost při zachování principu subsidiarity ústavní stížnosti jako nepřípustnou. Ústavní soud pro úplnost dodává, že v projednávané věci nelze aplikovat ustanovení § 230 o. s. ř., podle něhož je žaloba pro zmatečnost nepřípustná proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o žalobě pro zmatečnost. Usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 1. 7. 2016 č. j. 19 C 578/2009-746 nebylo rozhodováno o žalobě pro zmatečnost, ale návrh stěžovatelů byl odmítnut, protože žalobci neodstranili vady návrhu, ze kterého nebylo zřejmé, jaký návrh podávají a nesplňoval ani další požadavky návrhu na zahájení řízení. Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. května 2017
JUDr. Vladimír Sládeček soudce zpravodaj