Usnesení ze dne 26. 4. 2010
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila o vyloučení soudce v řízení o ústavní stížnosti, takto:
Výrok
Soudce Pavel Rychetský je vyloučen z projednávání a rozhodování věci vedené pod sp. zn. IV. ÚS 847/10.
Odůvodnění
V řízení o ústavní stížnosti, zahájeném podáním stěžovatele P. C. datovaném dnem 23. 3. 2010, vznesl stěžovatel námitku podjatosti soudce zpravodaje Pavla Rychetského, kterou obšírně odůvodnil rozličnými tvrzeními o jeho "komunistické" minulosti a přetrvávající spjatosti s jejími strukturami, včetně "ruských tajných služeb" a pod. Jelikož se stěžovatel identifikuje naopak s obětí komunistické totality, již má Pavel Rychetský podle jeho názoru představovat, je přesvědčen, že "nemůže nebýt v jeho věci podjatý".
K této námitce uvedl soudce Pavel Rychetský, že je "natolik urážlivá", že "přivítá", bude-li z projednávání věci vyloučen.
Podle § 36 odst. 1, 2 zákona o Ústavním soudu je soudce vyloučen z projednávání a rozhodování věci mimo jiné tehdy, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti.
Podle ustálené judikatury Ústavního soudu subjektivní hledisko účastníků řízení, resp. v něm působícího soudce je sice relevantním podnětem pro rozhodování o jeho eventuální podjatosti, výsledný úsudek se však musí odbývat výlučně na základě hledisek objektivních, resp. věcného rozboru skutečností, které k pochybnostem o nepodjatosti soudce mohou vést, včetně - a to je v dané věci určující - hodnocení, jak se jeví navenek.
Ačkoli zde není objektivních okolností, zejména se zřetelem k "povinnosti" soudce být nestranný, jež by svědčily pro jeho vyloučení z projednávání věci, přesto lze mít za přiléhavé, aby soudce Pavel Rychetský ve věci nerozhodoval, neboť ve vztahu ke stěžovatelem vyjádřenému (hrubě hanlivému) hodnocení jeho osoby by mohly být - ač jen "jevově" - nastoleny pochybnosti o jeho nepodjatosti.
Jinak řečeno, je namístě se přiklonit k úsudku, že zde existuje zákonem předpokládaný kvalifikovaný "poměr" soudce a účastníka řízení, který má potenciál založit důvod, aby byl z projednávání a rozhodnutí věci vyloučen.
Proto Ústavní soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2010
Vladimír Kůrka v. r. předseda senátu
Usnesení ze dne 11. 5. 2010
Ústavní soud rozhodl dne 11. května 2010 ve věci ústavní stížnosti P. C., proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 10. 2009 čj. 23 Co 477/2009-139, Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 25. 5. 2009 čj. 27 C 233/2008-70 a ze dne 28. 8. 2009 čj. 27 C 233/2008-116 takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel byl přípisem Ústavního soudu ze dne 2. 4. 2010 doručeným mu v úterý dne 6. 4. 2010 vyzván k odstranění vad návrhu ve lhůtě dvou týdnů. V podrobném poučení bylo stěžovateli vysvětleno, že v řízení před Ústavním soudem musí být zastoupen advokátem a že sama ústavní stížnost musí být advokátem sepsána. Stěžovateli bylo též připomenuto, že byl v předchozích řízeních vedených z jeho podnětů před Ústavním soudem několikráte dostatečně poučen o nutnosti zastoupení advokátem a výslovně sděleno, že neodstraní-li vady ústavní stížnosti v určené lhůtě, bude Ústavní soud nucen jeho návrh odmítnout.
Lhůta stěžovateli poskytnutá skončila v úterý dne 20. 4. 2010.
Dne 22. 4. 2010 bylo Ústavnímu soudu doručeno podání datované dnem 21. 4. 2010 (podané téhož dne k poštovní přepravě), jímž stěžovatelem zvolený advokát Mgr. J. P. požádal o prodloužení lhůty k odstranění vad návrhu do 31. 5. 2010. Přílohou tohoto podání byla plná moc ze dne 21. 4. 2010.
Z uvedeného je patrno, že lhůta k odstranění vad návrhu uplynula marně. K jejímu prodloužení neshledal Ústavní soud žádného důvodu, neboť stěžovatel byl - jak již uvedeno - v předcházejících řízeních jím vyvolaných i v tomto řízení důkladně informován o tom, že je nezbytné, aby ústavní stížnost byla sepsána advokátem a aby byl v řízení o ní advokátem také zastoupen.
Ústavní soud proto rozhodl v intencích ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 11. května 2010
Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj