IV. ÚS 876/09

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv zaručených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označeného rozsudku. Stěžovatel brojil proti skutečnosti, že v žalobě, v napadeném rozsudku i následném exekučním příkazu byl žalovaný (povinný) označen jako P. V., nar. X. X. XXXX. Teprve opravnými usneseními byly tyto údaje opraveny tak, že označují osobu stěžovatele, tj. P. V., nar. Y. Y. YYYY. Opravnými usneseními byla tudíž zcela změněna identita žalovaného (resp. povinného). Stěžovatel namítá, že mu nebyly v průběhu řízení doručovány žádné písemnosti, neboť soud doručoval pouze na adresu osoby, která byla označena v žalobě. Tím byl připraven o možnost jednat před soudem. O napadeném rozsudku se dozvěděl až 18. 2. 2009 z řádně doručeného usnesení o nařízení exekuce. Dále stěžovatel upozorňoval na skutečnost, že mu byli jako opatrovníci ustanoveni zaměstnanci soudu, což je v rozporu judikaturou Ústavního soudu. Opatrovníci mu navíc byli ustanoveni předčasně; obvodní soud se nesnažil spolehlivě prokázat, že je stěžovatel neznámého pobytu a v rozporu s judikaturou Ústavního soudu nevyčerpal všechny možnosti vedoucí ke zjištění skutečného místa pobytu (např. dotaz na ústřední evidenci obyvatel). Až v souvislosti s doručováním usnesení, kterým byl opraven napadený rozsudek, otázal se obvodní soud Ministerstva vnitra, jež mu sdělilo aktuální (od roku 2004) adresu stěžovatele. Obvodní soud však ani poté nezaslal opravné usnesení na zjištěnou adresu, nýbrž na adresu jinou (a následně mu opět ustanovil opatrovníka).

Základním stěžovatelovým argumentem je tak tvrzení, že mu bylo znemožněno jednat před soudem, neboť v důsledku chybného označení v žalobě byly veškeré písemnosti zasílány na adresu, na níž se nezdržoval; obvodní soud pak opakovaně ustanovil stěžovateli opatrovníka z řad zaměstnanců soudu, aniž by se snažil stěžovatelovo skutečné místo pobytu zjistit. Stěžovatel sice v ústavní stížnosti uvedl, že žaloba pro zmatečnost není přípustná, avšak Ústavní soud byl nucen upřít svou pozornost právě tímto směrem. Zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platným ode dne 8. 1. 2009 a účinným ode dne 1. 7. 2009, došlo ke změnám procesních pravidel občanského soudního řízení, jež z důvodů dále vyložených činí dosavadní judikaturu Ústavního soudu upínající se k postupům obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo osobám, jimž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, nepoužitelnou. Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh usnesením odmítne, jde-li o návrh nepřípustný. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. Podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění zákona č. 7/2009 Sb., žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout pravomocné rozhodnutí soudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníku řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu nebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady. Podle § 234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí. Podle přechodného ustanovení čl. II bodu 11. zákona č. 7/2009 Sb. z důvodu uvedeného v novém ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) lze podat žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; běh lhůty k podání žaloby v tomto případě neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Stěžovatel tak ve smyslu shora citovaného přechodného ustanovení může napadnout rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 11. 2007, a to ve lhůtě tří měsíců od doby, kdy se o něm dozvěděl. Tato lhůta by skončila dne 18. 5. 2009, avšak ve smyslu části věty za středníkem běh lhůty neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona č. 7/2009 Sb.; ten nabyl účinnosti dne 1. 7. 2009, tříměsíční lhůta tedy skončí dnem 1. 10. 2009. Stěžovatel tak má k dispozici procesní prostředek, který může čerpat za účelem obrany svých práv. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 5. srpna 2009

Miloslav Výborný, v. r. soudce zpravodaj