Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

UsneseníOdmítnuto pro neodstraněné vady5× citováno

Spisová značka

IV. ÚS 880/11

Téma · generováno AIMateriální požadavek advokátního zastoupení v ústavní stížnosti

Soud: Ústavní soudDatum rozhodnutí: 7. 4. 2011Zpravodaj: Židlická MichaelaTyp řízení: O ústavních stížnostechECLI:CZ:US:2011:4.US.880.11.1
Další údaje
Navrhovatel: STĚŽOVATEL - FODotčený orgán: SOUD - KS BrnoNapadený akt: rozhodnutí souduPodání: 25. 3. 2011

Shrnutí · generováno AI

Ústavní soud odmítl ústavní stížnost pro nedostatek řádného advokátního zastoupení. Advokát pouze odkázal na podání sepsané stěžovatelem, místo aby ústavní stížnost sám skutečně vypracoval.

Shrnutí vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to text soudu ani právní věta; ověřte ho v plném textu níže.

Právní věta

⚠ Generováno AI

Povinné zastoupení v řízení před Ústavním soudem podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. je nutno posuzovat materiálně: ústavní stížnost musí advokát skutečně sepsat, nikoli pouze formálně podat a odkázat na text vyhotovený stěžovatelem. Nesplnění této podmínky odůvodňuje odmítnutí návrhu podle § 43 odst. 1 písm. a) téhož zákona.

Opěrné pasáže v textu rozhodnutí (2)

Doslovné úryvky z odůvodnění, které AI označila jako oporu právní věty. Ověřeno proti textu rozhodnutí.

  • Na základě této skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel není zastoupen v souladu s § 30 zákona o Ústavním soudu, neboť povinné zastoupení před Ústavním soudem je třeba posuzovat nikoli čistě formalisticky, ale materiálně (tzn. ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, není tedy možné, aby advokát toliko odkázal na text sepsaný samotným stěžovatelem - srov. k tomu přiměřeně stanovisko pléna Ústavního soudu [sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)], kde je mj. konstatováno:
    Zobrazit v textu
  • Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout v souladu s § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.
    Zobrazit v textu

Upozornění: Tuto právní větu vytvořila AI z plného textu rozhodnutí. Není to oficiální právní věta publikovaná soudem; ověřte ji v plném textu rozhodnutí níže nebo na webu soudu.

Předpisy v právní větě

Vazby mezi rozhodnutími (Překonáno, Odlišeno, Navázáno) doplňujeme postupně a zobrazujeme jen ověřené; chybějící štítek neznamená, že rozhodnutí nebylo překonáno.

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele P. Č., o ústavní stížnosti, takto:

Výrok

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Dne 25. 3 2011 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, doplněná podáním ze dne 29. 3. 2011, jež nesplňuje základní formální náležitosti na ni zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), kladené. Stěžovatel, jenž byl ze strany Ústavního soudu poučen o formálních náležitostech kladených na ústavní stížnosti mnohokrát, se tentokráte na Ústavní soud obrátil poté, co mu byl Českou advokátní komorou určen podle § 18 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, advokát. Tento advokát Ústavnímu soudu zaslal přípis - jenž je vlastně ústavní stížností samou (doplněnou v samostatné příloze ústavní stížností sepsanou samotným stěžovatelem) - a to následujícího znění:

V návaznosti na Rozhodnutí České advokátní komory ze dne 9.3.2011 č. j. 651/11 o určení advokáta podle § 18 zák. o advokacii č. 85/1996 Sb., v platném znění, kterým jsem byl určen k poskytnutí právní služby žadateli P. Č. a "plnou moc" udělenou mi panem Č. dne 17. 3. 2011, tímto podávám "ústavní stížnost" proti Rozhodnutí Krajského soudu v Brně sp. zn. 61 UL 25/10-8 ze dne 19.1.2011, respektive odkazuji v tomto smyslu na podání stěžovatele P. Č. adresované Ústavnímu soudu České republiky ze dne 2. 3. 2013 (viz příloha).

V této souvislosti formálně navrhuji, aby předmětné ústavní stížnosti bylo vyhověno a usnesení Krajského soudu v Brně sp.zn. 61 UL 25/10-8 ze dne 19.1.2011 bylo nálezem Ústavního soudu zrušeno (doslovně převzato z cit. přípisu).

Na základě této skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že stěžovatel není zastoupen v souladu s § 30 zákona o Ústavním soudu, neboť povinné zastoupení před Ústavním soudem je třeba posuzovat nikoli čistě formalisticky, ale materiálně (tzn. ústavní stížnost musí být advokátem skutečně sepsána, není tedy možné, aby advokát toliko odkázal na text sepsaný samotným stěžovatelem - srov. k tomu přiměřeně stanovisko pléna Ústavního soudu [sp. zn. Pl. ÚS-st 1/96 ze dne 21. 5. 1996 (ST 1/9 SbNU 471)], kde je mj. konstatováno: "Smysl a účel obecné povinnosti právního zastoupení lze spatřovat zejména ve zcela mimořádné závažnosti řízení před Ústavním soudem a s tím spjaté snaze povinným právním zastoupením nejenom zajistit právně kvalifikované uplatňování práv před Ústavním soudem, nýbrž i garantovat vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posuzování vlastního postavení. Smysl a účel institutu povinného zastoupení podle § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. lze spatřovat i v univerzálnosti řízení před Ústavním soudem z hlediska návaznosti na jiné druhy procesního řízení."

Za této situace Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout v souladu s § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. dubna 2011

Michaela Židlická, v. r. soudkyně zpravodajka

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací