ÚS 9/99
Ústavní soud rozhodl dne 4. března 1999 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského ve věci ústavní stížnosti ing. P. R., zastoupeného JUDr. O. K., advokátem, proti usnesením Okresního soudu v Pardubicích ze dne 20. 5. 1998, čj. 15 C 19/96-249, ze dne 13. 7. 1998, čj. 15 C 19/96-291, ze dne 30. 7. 1998, čj. 14 P 79/98-126, a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 1998, čj. 22 Co 494/98-308, ze dne 10. 9. 1998, čj. 22 Co 495/98-311, a ze dne 10. 9. 1998, čj. 22 Co 496/98-145,
takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozhodnutím obecných soudů,v níž stěžovatel poukazuje na porušení celé řady článků Listiny základních práv a svobod, jakož i mezinárodních smluv o lidských právech a základních svobodách ve smyslu čl. 10 Ústavy ČR, stěžovatel přehlíží tu základní skutečnost, zjištěnou z obsahu spisu 15 C 19/96 Okresního soudu v Pardubicích, že totiž stěžovatelovo manželství bylo pravomocně zrušeno rozsudkem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 24. 7. 1997, čj. 15 C 19/96-123, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 1998, čj. 22 Co 56/98-179, a že ke dni 24. 7. 1998 nabyl právní moci i výrok o svěření nezletilé [nezletilý], do výchovy matky. Tím pozbyla jakoukoli funkci dosavadní rozhodnutí okresního soudu týkající se předběžných opatření, neboť tato rozhodnutí byla vydána ještě před již konstatovaným rozhodnutím ve věci samé, což také krajský soud v napadených rozhodnutích musel zohlednit.
Za tohoto stavu věci jeví se tedy ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněná, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ji podle ustanovení § 43 odst. 2 písm.a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění zákona č. 77/1998 Sb., odmítnout.
Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 4. března 1999
JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu