Ústavní soud rozhodl dne 5. listopadu 2007 v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného a soudkyň Vlasty Formánkové Michaely Židlické o ústavní stížnosti 1) I. Š. a 2) L. J., obou zastoupených Mgr. Radimem Dostalem, advokátem, AK Palackého 168, [PSČ obec], proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 1. 2. 2007, č. j. 60 Nc 103/2007-168, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelé žádají zrušení v záhlaví uvedeného usnesení, poněvadž jím mělo být porušeno jejich právo na soudní ochranu dle článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále právo na vyřízení věci v jejich přítomnosti bez zbytečných průtahů ve smyslu článku 38 odst. 2 Listiny.
Ústavní soud z podané ústavní stížnosti a z přiložených listinných materiálů zjistil, že Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně, na základě námitky podjatosti vznesené písemně dne 5. 12. 2006 rozhodl napadeným usnesením, že soudkyně Okresního soudu ve Zlíně JUDr. Helena Březíková není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci stěžovatelů.
Stěžovatelé mají za to, že k porušení jejich práv došlo tím, že krajský soud rozhodl o námitce podjatosti, která nebyla vůbec vznesena. Námitka podjatosti, na základě které soud rozhodoval, nebyla stěžovatelkou podepsaná, a proto ji není možno pokládat za její podání. Dále soudu vytýkají, že při rozhodování o námitce podjatosti jim neumožnil se k tomuto postupu vyjádřit; tím navíc došlo ke zbytečným průtahům v řízení. Stěžovatelka posléze dne 5. 2. 2007 námitku podjatosti sama vznesla a předchozí rozhodnutí znemožňuje, resp. citelně oslabuje možnost dosáhnout pro stěžovatelku příznivého rozhodnutí ve věci skutečné námitky podjatosti, čímž bylo porušeno její právo na soudní ochranu.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.
Plná procesní moc, kterou klient uděluje advokátovi, opravňuje advokáta ke všem právním úkonům, které může v řízení činit sám klient. Právní zástupce je současně povinen hájit a prosazovat zájmy klienta a ctít jeho vůli tím, že se řídí jím udílenými pokyny; toliko v případě, že by pokyny odporovaly právním nebo stavovským předpisům, je advokát povinen odmítnout jejich splnění. Nastane-li vzácná situace, kdy právní zástupce nejedná v souladu s klientovými příkazy, jak tomu údajně bylo v projednávané věci, nezbývá klientovi než se proti takovému postupu sám bránit a neutralizovat jeho důsledky, v dané záležitosti např. zpětvzetím podané námitky podjatosti.
Námitka podjatosti obsahově shodná s námitkou již pravomocně projednanou nemůže být soudem znovu projednána, a to pro překážku věci pravomocně rozhodnuté [srov. ustanovení § 15b odst. 3 o.s.ř. (dále jen "o.s.ř.")]. Tato situace by eventuelně mohla v projednávané věci nastat a prvně podaná námitka podjatosti by mohla zabránit projednání námitky stěžovatelkou skutečně podané. Avšak kritika soudu spočívající v tom, že soud neodročil soudní jednání, což je jádrem argumentace v dříve podané námitce podjatosti, není a nebyla způsobilá dosáhnout žádaného výsledku, jelikož dle ustanovení § 14 odst. 4 občanského soudního řádu postup soudce v řízení není důvodem pro jeho vyloučení pro podjatost. Jestliže by stěžovatelé v nově podané námitce podjatosti použili tutéž argumentaci, neměla by proto naději na úspěch; opačně ovšem platí, že náležitě odůvodněnou námitkou podjatosti obsahově se lišící od již projednané námitky by se soud zabývat musel. Stěžovatelům tedy nebyla uzavřena cesta k podání další (nové) námitky podjatosti, pročež Ústavní soud neshledal porušení práva na soudní ochranu.
Stran možnosti vyjádřit se v řízení, v němž se rozhoduje o námitce podjatosti, Ústavní soud uvádí, že rozhodování o takové námitce bez nařízení jednání je pravidlem, z něhož výjimku představuje situace, kdy je nutno k prokázání důvodu vyloučení soudce provést dokazování; zde je pak nezbytné umožnit navrhovateli vyjádřit se k provedeným důkazům. O takový případ se v projednávané věci nejednalo, a tak nebylo třeba jednání nařizovat. Ústavní soud proto nedospěl k závěru, že by krajský soud zasáhl do práva stěžovatelů vyjádřit se k jeho postupu; pokud byli stěžovatelé přesvědčeni, že o podané námitce podjatosti nemá soud vůbec rozhodovat, měli ji vzít zpět.
Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal porušení žádného z ústavně garantovaných lidských práv stěžovatelů, odmítl podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 5. listopadu 2007
Miloslav Výborný, v. r. předseda senátu