Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti JUDr. M. K., advokátky se sídlem v [adresa] proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. 12. 2015, č. j. 23 Co 263/2015-110, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 3. 2015, č. j. 19 C 81/2014-57, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Městský soud v Praze potvrdil rozsudkem ze dne 2. 12. 2015, č. j. 23 Co 263/2015-110, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 31. 3. 2015, č. j. 19 C 81/2014-57, kterým bylo stěžovatelce jako žalované advokátce uloženo zaplatit žalobkyni 83 169 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených mzdových nároků žalobkyně (advokátní koncipientky). Proti rozsudku městského soudu se stěžovatelka bránila dovoláním, avšak dovolací řízení bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 11. 2016, č. j. 19 C 81/2014-160, neboť stěžovatelka nezaplatila soudní poplatek za dovolání, a to ani přes opakovanou výzvu poté, co nebylo vyhověno její žádosti o osvobození od soudních poplatků. Proti usnesením odvolacího a nalézacího soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností podanou dne 10. 1. 2017, ve které navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil.
Ústavní stížnost je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), neboť stěžovatelka nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje a mezi které náleží ve smyslu § 72 odst. 3 téhož zákona rovněž dovolání. Tato ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti; je krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před obecnými soudy, mj. pokud byly řádně vyčerpány veškeré dostupné procesní prostředky obrany. Stěžovatelka se měla proti rozsudku odvolacího soudu primárně bránit dovoláním jako mimořádným opravným prostředkem - za dodržení základních podmínek řízení tak, aby bylo její dovolání vůbec projednatelné, což však neučinila, neboť ani přes opakovanou výzvu poté, co nebylo vyhověno její žádosti o osvobození, nezaplatila soudní poplatek za dovolání a již tím zabránila jeho efektivnímu projednání. Takové porušení základních požadavků, které zákon spojuje s podáním dovolání, stojí z pohledu vyčerpání opravných prostředků jako základní podmínky přípustnosti ústavní stížnosti na roveň situaci, kdy by stěžovatelka dovolání nepodala vůbec. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle § 75 odst. 1 ve spojení s § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2017
Jaromír Jirsa v. r. soudce zpravodaj