IV. ÚS 95/98 ČESKÁ REPUBLIKA USNESENÍ Ústavního soudu České republiky Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti JUDr. ing. J.A., zastoupeného JUDr. D.S., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 1997, č. j. 18 Co 529/97-117, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byla dne 4. 3. 1998 doručena ústavní stížnost proti výše uvedenému rozhodnutí, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 3. 1997, č.j. 5 C 109/94-106, kterým byl zamítnut návrh žalobců J. a D.Š. na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 26. 9. 1996, č. j. 5 C 109/94-73. Stěžovatel se domáhá zrušení napadeného rozhodnutí s tím, že byla porušena zásada rovnosti garantovaná v čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Toto porušení stěžovatel spatřuje v tom, že nebylo připuštěno právo mýlit se při opožděném podání odvolání o jeden den, přestože i soudci soudů obou stupňů se mýlili, když v jedné a téže věci vydali dvě rozdílná usnesení ohledně práva dovolání.
Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem
ÚS 95/98
orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy.
Z přiloženého usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 1997, č. j. 18 Co 529/97-117, ústavní soud zjistil, že odvolací soud rozhodoval v právní věci žalobců J. a D.Š., zastoupených stěžovatelem. Stěžovatel tedy svou ústavní stížností napadá rozhodnutí, které bylo vydáno v řízení, v němž sice stěžovatel žalobce zastupoval, avšak sám účastníkem uvedeného řízení nebyl.
Po posouzení výše uvedených skutečností soudce zpravodaj dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána někým zjevně neoprávněným, a proto ji podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Závěrem soudce zpravodaj podotýká, že "právo mýlit se" a "errare humanum est" je třeba považovat za ustálená rčení, která nemohou být pod ústavní ochranou. Ten, kdo se chce domáhat svých práv soudní cestou, není zbaven povinnosti tak činit stanoveným postupem, a to i v případě dodržování zákonných lhůt pro podání opravných prostředků, a to i za situace, kdy tyto úkony činí jeho právní zástupce. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 15. dubna 1998 JUDr. Pavel Varvařovský soudce zpravodaj