Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti 1) J. N. a 2) M. N., zastoupených JUDr. Jiřím Janebou, advokátem se sídlem v [adresa] proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2016, č. j. 1 As 232/2015-44, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 13. 1. 2016, č. j. 1 As 232/2015-44, zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 21. 9. 2015, č. j. 30 A 68/2014-95, a sám odmítl pro opožděnost žalobu stěžovatelů, kterou se domáhali vyslovení nezákonného zásahu stavebního úřadu spočívajícího v tom, že neshledal důvody pro zahájení řízení o odstranění stavby - fotovoltaických panelů ze střechy rodinného domu jejich sousedů. Proti rozsudku kasačního soudu se stěžovatelé brání ústavní stížností podanou dne 22. 3. 2016 a navrhují, aby jej Ústavní soud zrušil; namítají zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, který spatřují v závěru o opožděnosti žaloby.
Ústavní stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou a stěžovatelé jsou v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupeni advokátem. Stížnost rovněž není nepřípustná podle § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Pro přezkum je určující výhradně dodržení ústavního rámce rozhodovací činnosti obecných soudů. Ústavní soud neshledává nic protiústavního na interpretaci pozitivního práva, jak byla provedena v dané věci. Nejvyšší správní soud obsáhle a srozumitelně odůvodnil svůj závěr o opožděnosti žaloby, konstatoval, že tvrzený zásah nelze kvalifikovat jako trvající, nýbrž jako jednorázový, spočívající ve vydání rozhodnutí správního orgánu o tom, že nebude zahajovat řízení o odstranění stavby. Dvouměsíční lhůta k podání žaloby podle § 84 odst. 1 s. ř. s. proto počala běžet doručením rozhodnutí (sdělení) o nezahájení správního řízení stěžovatelům dne 10. 5. 2013, resp. 14. 5. 2013, a pokud byla žaloba podána teprve 15. 8. 2014, stalo se tak více než 13 měsíců po marném uplynutí zákonné lhůty. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. září 2016
Jaromír Jirsa v. r. předseda senátu