Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele A. Ž., t. č. ve Vazební věznici Praha - Pankrác, Sběrné eskortní středisko, P. O. Box 5, [PSČ obec] 4, bez právního zastoupení, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 2. dubna 2015 ústavní stížnost, směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 2971/2014-117 ze dne 27. 1. 2015 a rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 11 Co 532/2012-80.
Výše uvedená ústavní stížnost nesplňovala náležitosti ústavní stížnosti stanovené v ustanovení § 27 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Stěžovatel nebyl právně zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), k ústavní stížnosti nebyla přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva stěžovatele, popřípadě kopie rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu (§ 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu), a ústavní stížnost nebyla podána v patřičném počtu stejnopisů (§ 34 odst. 2 zákona o Ústavním soudu). Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že napadené usnesení Nejvyššího soudu mu bylo doručeno dne 20. února 2015 a dne 2. března 2015 požádal Českou advokátní komoru o určení advokáta k podání ústavní stížnosti. Česká advokátní komora jeho žádosti vyhověla dne 11. března 2015, dne 24. března 2015 byl však stěžovatel určeným advokátem informován o nemožnosti jej zastupovat z důvodu nemoci. Stěžovatel proto dle svého vyjádření podal 30. března 2015 České advokátní komoře žádost o změnu určeného advokáta. Z uvedených důvodů požádal stěžovatel Ústavní soud o určení lhůty k odstranění vad podání, a to do 20. května 2015.
Vzhledem k uvedeným okolnostem byl stěžovatel přípisem ze dne 13. dubna 2015 vyzván, aby tímto přípisem vytčené vady ústavní stížnosti odstranil. K tomu mu byla stanovena lhůta do 30. dubna 2015. Současně byl stěžovatel poučen o nezbytných náležitostech ústavní stížnosti a o tom, že nebudou-li v uvedené lhůtě vady jeho ústavní stížnosti odstraněny, bude tato podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta. Dále bylo stěžovateli pro případ obtíží s obstaráním právního zástupce sděleno, že má v souladu s ustanovením § 18 odst. 2 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, možnost obrátit se v této záležitosti na Českou advokátní komoru, Národní tř. 16, Praha.
Výzva k odstranění vad ústavní stížnosti ze dne 13. dubna 2015 byla stěžovateli doručena dne 16. dubna 2015. Stěžovatel však ve stanovené lhůtě (tj. do 30. dubna 2015), ani do okamžiku rozhodnutí Ústavního soudu vady své ústavní stížnosti neodstranil, ani na výzvu již nikterak, např. žádostí o prodloužení lhůty k odstranění vad ústavní stížnosti, nereagoval.
Ústavnímu soudu proto nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu z důvodu neodstranění vad návrhu ve lhůtě k tomu určené ústavní stížnost odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. května 2015
Vlasta Formánková v.r. soudkyně zpravodajka