Ústavní soud ČR rozhodl o návrhu J.P., na zrušení ustanovení § 35 a § 65 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, a § 30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní soud ČR obdržel dne 23. 4. 1996 podání navrhovatele, označené jako "ústavní stížnost podaná podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., resp. § 75 odst. 2 písm. a) a písm. b) a návrh podle § 64 zákona č. 182/1993 Sb., na zrušení § 35 a § 65 zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR, ve smyslu § 74 zákona č. 182/1993 Sb., a dále návrh na zrušení § 30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu", v jehož odůvodnění navrhovatel v podstatě uvádí, že přijetím zákona č. 247/1995 Sb., s jeho ustanoveními § 35 a 65 a jejich aplikací došlo k hrubým zásahům do ústavně zaručených práv a svobod nejen navrhovatele, ale i převážné části občanů ČR. Z důvodů, které navrhovatel podrobně ve svém podání rozvádí, došlo podle jeho názoru k porušení čl. 1, 3, 21 a 22 Listiny základních práv a svobod a čl. 1, 19 odst. 1 a 96 odst.1 Ústavy ČR, a proto navrhuje, aby Ústavní soud prohlásil ustanovení § 35 a § 65 zákona č. 247/1995 Sb., za neplatná a odporující Ústavě ČR a Listině základních práv a svobod s tím, aby Ústavní soud využil svého práva a podle § 80 zákona č. 182/1993 Sb., rozhodl o předběžném opatření, kterým by ve veřejném zájmu obnovil právní stav ČR. Zároveň navrhovatel podal také návrh na zrušení platnosti ustanovení § 30 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, které rovněž podle jeho názoru, jak dále rozvádí v odůvodnění svého návrhu, odporuje ústavě ČR, zejména jejím čl. 1 a 96 odst. 1, jakož i čl. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod.
Navrhovatelovo podání, posuzováno podle jeho obsahu - jeho zdůvodnění i petitu - je návrhem na zrušení ustanovení zákona ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR, tedy návrhem na zahájení řízení podle části druhé hlavy druhé prvého oddílu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.
Oprávnění k podání takového návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení mají subjekty uvedené v ustanovení § 64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., tedy prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti a ve smyslu písm. d) uvedeného ustanovení také ten, kdo podal ústavní stížnost, to však jen za podmínek uvedených v ustanovení § 74 zákona č. 182/1993 Sb. Jednotlivým občanům tedy, na rozdíl od ostatních subjektů vyjmenovaných v § 64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., přiznává zákon oprávnění podat návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení jen výjimečně, a to za současného splnění všech zákonných podmínek, mimo jiné také za splnění podmínky, že takový návrh je spojen s ústavní stížností, přičemž tato musí opět splňovat podmínky ustanovení § 72 citovaného zákona. Podání navrhovatele, jak shora uvedeno, je podle svého obsahu návrhem na zrušení ustanovení §§ 35 a 65 zákona č. 247/1995 Sb., a § 30 zákona č. 182/1993 Sb., za ústavní stížnost je nelze považovat, neboť bez ohledu na jeho zdůvodnění, v němž v podstatě navrhovatel uvádí, z jakých důvodů považuje napadená ustanovení zákona za protiústavní, neobsahuje také ve svém petitu, kromě návrhu na zrušení jednotlivých
ustanovení napadených zákonů, návrh nálezu, který by odpovídal ustanovení § 82 zákona č. 182/1993 Sb., a který by tedy Ústavní soud mohl v řízení o ústavní stížnosti, jež je upraveno v oddílu druhém hlavy druhé části druhé zákona č. 182/1993 Sb., vydat. Vzhledem k tomu, že navrhovatel svůj návrh na zrušení napadených ustanovení nepodal ve spojení s ústavní stížností, která by splňovala podmínky ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., je třeba učinit závěr, že navrhovatele nelze považovat za osobu oprávněnou k podání návrhu na zrušení předmětných ustanovení, neboť u něj nejsou dány podmínky ustanovení § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. Z toho důvodu byl jeho návrh podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut. Vzhledem k tomu, že návrh navrhovatele byl odmítnut, nebylo možno vyhovět ani jeho návrhu na vydání předběžného opatření.
Pro úplnost je třeba dodat, že u Ústavního soudu bylo již zahájeno řízení na zrušení ustanovení § 35 a § 65 zákona č. 247/1995 Sb., a to k návrhu skupiny poslanců Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR.
Poučení: Proti unesení Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné.
V Brně 6. května 1996
JUDr. Eva Zarembová soudce zpravodaj