Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Židlické a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. E. W. o návrhu V. P. na zrušení vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 21. 3. 2005 doručen návrh na zahájení řízení, označený jako "stížnost", jehož prostřednictvím se navrhovatel domáhá zrušení vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú.l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících. Svůj návrh odůvodňuje tím, že ústavním zákonem č. 23/1991 Sb., kterým se uvozuje Listina základních práv a svobod (dále jen "Listina") jako ústavní zákon Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní republiky, ve znění ústavního zákona č. 162/1998 Sb., bylo v § 6 odst. 1 uloženo, že zákony a jiné právní předpisy musí být uvedeny do souladu s Listinou základních práv a svobod nejpozději do 31. prosince 1991. Tímto dnem pozbývají účinnosti ustanovení, která s Listinou základních práv a svobod nejsou v souladu. V čl. 4 odst. 1 Listiny je stanoveno, že povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod, odstavec 2 téhož článku Listiny pak stanoví, že meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou upraveny pouze zákonem. Předmětná vládní vyhláška č. 150/1958 Ú.l. je proto podle názoru navrhovatele v rozporu s Listinou, neboť není upravena zákonem. Ke dni 31. 12. 1991 měla být uvedena do souladu s Listinou, jinak tento den měla pozbýt účinnosti. Přesto do současného dne podle této vyhlášky veškeré státní instituce a úřady i úřady místních samospráv stále postupují. Navrhovatel proto ve svém podání navrhuje zrušení této vládní vyhlášky Ústavním soudem.
Dle ustanovení § 64 odst. 2 písm. d) a § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, může fyzická osoba podat návrh na zrušení podzákonného právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení pouze společně s podanou ústavní stížností, nastala-li jejich uplatněním skutečnost, která je předmětem podané ústavní stížnosti. Vzhledem k tomu, že návrh stěžovatele nesplňuje podmínky uvedené v § 64 odst. 2 písm. d) zákona o Ústavním soudu, nezbylo Ústavnímu soudu, než jej podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) a § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. V dané situaci proto ani Ústavní soud nevyzýval navrhovatele, aby odstranil vady podání, spočívající v absenci právního zastoupení.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 8. 4. 2005
JUDr. Michaela Židlická předsedkyně senátu