Ústavní soud rozhodl dne 24. ledna 2012 v plénu složeném z předsedy soudu Pavla Rychetského a soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Miloslava Výborného a Elišky Wagnerové ve věci návrhu skupiny 20 senátorů Parlamentu České republiky na zahájení řízení o zrušení ustanovení § 70 až 78, § 114 odst. 1 písm. g), § 117 odst. 1 písm. e), f), g), n), r), § 117 odst. 3 písm. d), e), f), g), h), i) m), § 121 odst. 1 a § 121 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 9. 1. 2012 doručen návrh skupiny 20 senátorů Parlamentu České republiky na zrušení shora citovaných ustanovení zákona č. 372/2011 Sb.
Ze spisu Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 1/12 bylo zjištěno, že dne 6. 1. 2012 bylo před Ústavním soudem zahájeno řízení ve věci návrhu skupiny 45 poslanců Parlamentu České republiky, v němž tito navrhli zrušení celého zákona č. 372/2011 Sb.
Dle ustanovení § 35 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je návrh nepřípustný, jestliže Ústavní soud již v téže věci jedná.
Vycházeje z toho, že na základě prvně podaného návrhu budou podrobeny ústavnímu přezkumu mimo jiné i ty části zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (zákon o zdravotních službách), jejichž zrušení se navrhující skupina senátorů domáhá, dospěl Ústavní soud k závěru, že situace předvídaná citovaným ustanovením zákona o Ústavním soudu v projednávané věci nastala.
Z konstantní judikatury Ústavního soudu vyplývá totiž vázanost Ústavního soudu především petitem návrhu, nikoli jeho odůvodněním, to znamená nikoli pouze uplatněnými námitkami ve vztahu k tvrzené protiústavnosti. Proto bude Ústavní soud zkoumat nejen výhrady skupiny poslanců vůči napadenému zákonu (zpochybňujícímu jej jednak v jeho celku a jednak eventuálně v jí vyjmenovaných ustanoveních), nýbrž i v těch částech, v nichž protiústavnost spatřuje skupina senátorů. Ústavní soud přitom bude vázán postupem, jenž vyplývá z logického výkladu ustanovení § 68 odst. 2 zákona o Ústavním soudu tak, jak byl traktován nálezem sp. zn. Pl. ÚS 77/06 (srov. bod 61.). Při uplatnění tohoto již judikovaného postupu bude zřejmé, že zkoumán bude nejprve celý zákon, čímž je právě nastolen důvod pro nalezení překážky litispendence ve smyslu ustanovení § 35 odst. 2 zákona o Ústavním soudu (shodně srov. usnesení Pl. ÚS 28/07 - dostupné na http:/nalus.usoud.cz).
Protože nyní podaný návrh podal oprávněný navrhovatel, bude se účastnit jednání o dříve podaném návrhu jako vedlejší účastník, pročež i jeho návrhové žádání bude podrobeno po proceduře předvídané zákonem o Ústavním soudu řádnému přezkumu z pohledu souladu napadených ustanovení s ústavním pořádkem.
Pro uvedené nezbylo Ústavnímu soudu než posléze podaný návrh odmítnout mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením přijatým dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) z důvodu předvídaného ustanovením § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu. Učinil tak v plénu podle ustanovení čl. 1 odst. 2 písm. b) rozhodnutí č. Org. 40/11 publikovaného jako Sdělení Ústavního soudu č. 242/2011 Sb.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2012
Pavel Rychetský, v. r. předseda Ústavního soudu