Ústavní soud rozhodl dne 30. 5. 2005 v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické, soudce JUDr. Miloslava Výborného a soudkyně JUDr. Elišky Wagnerové, v právní věci navrhovatelů M. G. a M. G. o návrhu na změnu obecně závazné vyhlášky obce Lačnov ze dne 28. 12. 2004, číslo 1/2004, o místním poplatku za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 6. 5. 2005 doručen návrh na zahájení řízení, označený jako "stížnost na obecně závaznou vyhlášku obce Lačnov o místním poplatku za komunální odpad a způsob jejího uplatňování".
Navrhovatelé ve svém podání uvedli, že jsou vlastníky domu v obci Lačnov, okres Vsetín, přičemž tento dům již po dobu několika let neužívají a mají v úmyslu jej prodat. Na základě obecně závazné vyhlášky jsou přesto povinni platit poplatek za provoz systému shromažďování, sběru, přepravy, třídění, využívání a odstraňování komunálních odpadů.
Navrhovatelé vyjádřili své přesvědčení, že napadená vyhláška omezuje jejich občanská práva, neboť obec takto od nich vyžaduje platby za neuskutečněné a nepotřebné služby. Proto považovali za nutné obrátit se na Ústavní soud a iniciovat změnu této vyhlášky tak, aby obce měly povinnost odvozovat placení poplatku od délky užívání nemovitostí.
Ústavní soud nejprve zkoumal, zda byl návrh podán včas a zda obsahuje veškeré náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že tomu tak není, neboť k projednání návrhu není Ústavní soud příslušný.
K tomuto závěru dospěl Ústavní soud na základě posouzení obsahu předmětného podání, když shledal, že prostřednictvím návrhu, formálně označeného jako stížnost, se navrhovatelé domáhali změny právního předpisu - obecně závazné vyhlášky obce Lačnov. Ústavní soud však není oprávněn měnit obsah právních předpisů, když ve vztahu k nim disponuje pouze pravomocí derogační, tzn. pravomocí napadený právní předpis zrušit. Z tohoto důvodu byl Ústavní soud nucen vyslovit svou nepříslušnost.
I v případě, že by Ústavní soud posoudil předmětné podání jako návrh na zrušení právního předpisu, nezbylo by mu, než návrh odmítnout, neboť by byl podán osobami zjevně neoprávněnými [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].
Návrh na zrušení právního předpisu jiného než zákona, mohou podat pouze subjekty uvedené ve výčtu ustanovení § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, fyzická osoba tedy pouze v souvislosti s ústavní stížností a za předpokladu, že uplatněním napadeného právního předpisu bylo neoprávněně zasaženo do jejích ústavně zaručených práv a svobod [§ 64 odst. 2 písm. d) zákona o Ústavním soudu].
Podání navrhovatelů ústavní stížností zjevně není, neboť chybí její základní pojmový znak, jímž je individualizovaný zásah do práv navrhovatelů v podobě rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci (§ 72 zákona o Ústavním soudu). Dopis zaslaný navrhovatelům dne 29. 3. 2005 obcí Lačnov, jehož prostřednictvím byli upozorněni na existenci poplatku, takovým zásahem není. Tím by bylo až případné soudní rozhodnutí, jímž by byla navrhovatelům uložena povinnost poplatek uhradit. Teprve tehdy by bylo možno iniciovat přezkum ústavnosti vyhlášky prostřednictvím institutu ústavní stížnosti, ovšem i to pouze za předpokladu vyčerpání všech ostatních procesních prostředků, jež právní řád navrhovatelům k ochraně jejich práv poskytuje.
Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. c) a písm. d) ve spojení s § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na skutečnost, že návrhu není možné vyhovět, Ústavní soud již nevyzýval navrhovatele k odstranění vady podání, spočívající v absenci právního zastoupení.
Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. 5. 2005
JUDr. Michaela Židlická předsedkyně senátu