Ústavní soud rozhodl v plénu složeném ze soudců Stanislava Balíka, Františka Duchoně, Vlasty Formánkové, Vojena Güttlera, Pavla Holländera, Ivany Janů, Vladimíra Kůrky, Dagmar Lastovecké, Jiřího Muchy, Jana Musila, Jiřího Nykodýma, Elišky Wagnerové a Michaely Židlické o ústavní stížnosti 1) Sdružení nezávislých kandidátů obce Tatrovice, jehož jménem jedná zmocněnkyně volební strany M. O., 2) Bc. P. Z., a 3) H. O., právně zastoupených Mgr. Janem Kutějem, advokátem se sídlem [adresa] Praha 5, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 11. 2010 č. j. 30 A 69/2010-109, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Dne 7. 7. 2011 byl Ústavnímu soudu doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelé domáhali zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud") ze dne 15. 11. 2010 č. j. 30 A 69/2010-109, jímž byl zamítnut jejich návrh na prohlášení neplatnosti voleb a neplatnosti hlasování ve volbách do zastupitelstva obce Tatrovice konaných ve dnech 15. a 16. 10. 2010. Dne 1. 9. 2011 obdržel Ústavní soud, aniž by o něj žádal, vyjádření obce Tatrovice, mající v řízení o ústavní stížnosti postavení vedlejšího účastníka. Obec Tatrovice uvedla, že dle dostupných informací z médií, které o celé věci informují, lze dovodit, že ústavní stížnost byla zřejmě podána po zákonem stanovené lhůtě a proto by měla být odmítnuta. Pokud jde o věc samu, obec Tatrovice se ztotožnila s napadeným rozhodnutím krajského soudu a měla za to, že k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelů nedošlo. Z tohoto důvodu navrhla obec Tatrovice, aby byla ústavní stížnost, bude-li shledána způsobilou meritorního projednání, jako nedůvodná zamítnuta.
Dříve než mohl Ústavní soud přistoupit k meritornímu přezkumu napadeného rozhodnutí, byl povinen zkoumat, zda byla ústavní stížnost podána včas, zda byla přípustná a zda splňovala veškeré další formální a obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu. Dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. V nyní projednávané věci nebyl proti usnesení krajského soudu ze dne 15. 11. 2010 č. j. 30 A 69/2010-109 žádný opravný prostředek přípustný, počátek běhu lhůty k podání ústavní stížnosti tedy bylo nutno odvozovat od data doručení tohoto rozhodnutí. Ze spisu krajského soudu sp. zn. 30 A 69/2010 Ústavní soud zjistil, že usnesení krajského soudu ze dne 15. 11. 2010 č. j. 30 A 69/2010-109 bylo právnímu zástupci stěžovatelů doručeno dne 18. 11. 2010, posledním dnem lhůty k podání ústavní stížnosti tak bylo pondělí 17. 1. 2011. Jestliže stěžovatelé předali svou ústavní stížnost k poštovní přepravě až dne 4. 7. 2011, učinili tak zjevně po uplynutí zákonné šedesátidenní lhůty a tedy opožděně. Stěžovatelé v ústavní stížnosti poukazovali na ustanovení § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu, dle nějž lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl. Současně přiložili vyrozumění Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Karlovarského kraje, Územního odboru Sokolov, oddělení hospodářské kriminality ze dne 6. 5. 2011 č. j. KRPK-9258-312/TČ-2010, které zřejmě mělo být onou skutečností, na jejímž základě stěžovatelé pojali vědomost o existenci zásahu do svých ústavně zaručených práv. K tomu Ústavní soud podotýká, že ustanovení § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu lze aplikovat pouze tehdy, jestliže zákon stěžovateli neposkytuje žádný procesní prostředek k ochraně práva. Jinými slovy řečeno, citované ustanovení upravuje běh lhůty k podání ústavní stížnosti pro případ, kdy je ústavní stížností napadán jiný zásah orgánu veřejné moci než rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci jako je tomu v tomto případě, je vždy třeba postupovat dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu. Za daných okolností tedy Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.
V Brně dne 6. září 2011
Pavel Holländer, v. r. místopředseda Ústavního soudu