Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci návrhu T. K. a J. K., na zrušení části třetí, čl. V a čl. VI zákona č. 253/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění zákona č. 253/2001 Sb., a některých dalších zákonů, takto :
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelé se svým návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 17. 6. 2004, domáhali zrušení části třetí, čl. V a čl. VI zákona č. 253/2003 Sb.
Jejich návrh nesplňoval náležitosti řádného návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem. Proto byli přípisem ze dne 25. 11. 2004 vyzváni k odstranění vad svého návrhu a poučeni o tom, jakým způsobem může fyzická osoba podat, podle ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR a § 64 odst. 1 a § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS"), návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivého ustavení.
V podání ze dne 21. 12. 2004, doručeném Ústavnímu soudu dne 27. 12. 2004, navrhovatelé sdělili, že již 12 let čekají na poskytnutí náhradních pozemků a že v roce 1999 podali žalobu k okresnímu soudu, ale dosud nemají žádný rozsudek, který by mohli napadnout ústavní stížností. Dále uvedli, že měli v úmyslu dát pouze podnět ke zrušení zákona, aby senát Ústavního soudu, v souvislosti s rozhodováním o nějaké ústavní stížnosti, využil svého oprávnění.
Ústavní soud přezkoumal formální náležitosti podaného návrhu a dospěl k závěru, že se jedná o návrh podaný někým zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) ZÚS]. Návrh na zrušení zákona ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR je podle § 64 odst. 1 ZÚS oprávněn podat prezident republiky, skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, vláda za podmínek uvedených v § 118 ZÚS, ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 ZÚS, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 ZÚS. Navrhovatelé, jako fyzické osoby, jsou tedy, ve smyslu § 74 ZÚS, oprávněni podat, spolu s ústavní stížností, návrh na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení, jejichž uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti, jestliže podle jejich tvrzení jsou v rozporu s ústavním zákonem, popřípadě se zákonem, jedná-li se o jiný právní předpis. Jestliže navrhovatelé nepodali ústavní stížnost, nejsou osobami oprávněnými k podání návrhu na zrušení zákona. Jejich návrh nesplňuje podmínky obsažené v ust. § 74 ZÚS. Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než návrh odmítnout, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, protože jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným [ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) ZÚS]. O návrhu stěžovatelů rozhodl, podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, senát Ústavního soudu. Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2005
JUDr. Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu