Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudkyň a soudců Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy, Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Kateřiny Šimáčkové, Vojtěcha Šimíčka, Milady Tomkové, Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti a návrhu Ing. K. B., zastoupeného JUDr. Ondřejem Tošnerem, Ph.D., advokátem, se sídlem [adresa] proti zásahu veřejné moci ve věci výplaty příspěvku dle zákona č. 469/2020 Sb., o jednorázovém příspěvku důchodci v roce 2020 a o změně zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, s návrhem na zrušení ustanovení zákona č. 469/2020 Sb., za účasti České republiky, za kterou jedná Česká správa sociálního zabezpečení a Parlamentu České republiky, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
1. Podáním, označeným jako "ústavní stížnost proti zásahu veřejné moci ve věci výplaty příspěvku dle zákona č. 469/2020 Sb., o jednorázovém příspěvku důchodci v roce 2020 a o změně zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, s návrhem na zrušení ustanovení zákona č. 469/2020 Sb.", se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud vyslovil, že ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 469/2020 Sb. bylo porušeno stěžovatelovo právo na respektování principu rovnosti dle čl. 1 Listiny základních práv a svobod, principu právní jistoty a důvěry v právo a právní stát dle čl. 1 Ústavy a právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří dle čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a že ust. § 2 odst. 3 zákona č. 469/2020 Sb., o jednorázovém příspěvku důchodci v roce 2020 a o změně zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, se ruší.
2. Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou splněny všechny předpoklady projednání ústavní stížnosti stěžovatele, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Návrh na zrušení právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení může fyzická nebo právnická osoba podat jen za podmínek uvedených v § 74 zákona o Ústavním soudu. Musí tedy jít o (akcesorický) návrh podaný spolu s ústavní stížností, přičemž uplatněním tohoto právního předpisu nebo jeho jednotlivých ustanovení by musela nastat skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti (usnesení sp. zn. Pl. ÚS 8/20; usnesení ze dne 5. 5. 2020 sp. zn. Pl. ÚS 10/20), tyto podmínky v dané věci nejsou splněny. 3. Přestože stěžovatel uvádí, že brojí proti "jinému zásahu" spočívajícímu v údajném porušení jeho základních práv a svobod, k čemuž mělo dojít vydáním zákona č. 469/2020 Sb., o jednorázovém příspěvku důchodci v roce 2020, je zřejmé, že protestuje proti normativnímu právnímu aktu, jehož přezkum není možný mimo řízení o zrušení zákonů nebo jiných právních předpisů podle § 64 a násl. zákona o Ústavním soudu. Za této situace tak není splněna podmínka návrhového oprávnění podle § 74 zákona o Ústavním soudu. 4. Z těchto důvodů Ústavní soud podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl ústavní stížnost stěžovatele jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným. V souladu s čl. 1 odst. 2 ve spojení s čl. 1 odst. 1 písm. c) rozhodnutí pléna Ústavního soudu ze dne 25. 3. 2014 č. Org. 24/14, o atrahování působnosti, publikovaného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., Ústavní soud rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti v plénu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně 16. března 2021
Pavel Rychetský v. r. předseda Ústavního soudu