Ústavní soud v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Evy Zarembové a soudců JUDr. Vladimíra Čermáka a JUDr. Pavla Varvařovského, rozhodl o návrhu Krajského soudu v Ostravě, za který jedná JUDr. E. C., na zrušení ustanovení § 61 odst. 2 písm.c) a § 62 odst. 2 písm. e) zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu bylo doručeno pět identických návrhů Krajského soudu v Ostravě, kterými tento soud, v souladu s čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR, předložil Ústavnímu soudu návrh na zrušení ustanovení § 61 odst. 2 písm. c) a § 62 odst. 2 písm. c) zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu ČR a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o volbách"). V souvislosti s projednáváním návrhů na zrušení rozhodnutí správních orgánů, kterými byly odmítnuty přihlášky politických stran "Akce za zrušení Senátu a proti vytunelování důchodových fondů" se sídlem v [adresa] sídlem v Plzni, jakož i koalice složené z těchto dvou stran, podané pro volby do Senátu Parlamentu ČR, dospěl Krajský soud v Ostravě k názoru, že stanovení kauce pro volby do Senátu má diskriminační povahu, zakládá nerovnost kandidátů, a je proto v rozporu s čl. 5 Ústavy ČR a článkem 22 Listiny základních práv a svobod. Bližší ústavněprávní argumentaci návrhy neobsahovaly, s výjimkou poukazu na nález Ústavního sodu Pl. ÚS 42/2000. S ohledem na naprosto stejnou a stejně kusou argumentaci všech návrhů spojil Ústavní soud usnesením pléna ze dne 29.9.2002 věci ke společnému projednání s tím, že společné řízení bude nadále vedeno pod sp. zn. Pl. ÚS 32/02. Společným soudcem v těchto věcech pak byl určen soudce Ústavního soudu JUDr. Pavel Varvařovský. Čtvrtý senát Ústavního soudu především konstatoval, že o obdobném návrhu podaném Krajským soudem v Brně, rozhodl první senát dne 24.9.2002, usnesením sp. zn. Pl. ÚS 24/02 tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl. S argumenty prvého senátu se čtvrtý senát ztotožňuje. V nálezu Pl. ÚS 42/2000 (svazek 21, str. 135 Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR) judikoval Ústavní soud, že volební kauce mají své specifické odlišnosti v systému poměrného zastoupení, který platí pro volby do Poslanecké sněmovny, a jiné v souvislosti s většinovým systém platným pro volby do Senátu. Tyto specifické rysy jsou spjaty s odlišnou charakteristikou obou volebních systémů, z nichž první je založen především na principu výběru a diferenciace a na základním hodnotovém kritériu proporcionality reprezentace politických sil vůči počtu jimi získaných hlasů, zatímco druhý zdůrazňuje význam volební diferenciace jako východisko pro politickou integraci ve prospěch vyjádřené většiny. Volební kauce v případě voleb do Senátu tedy představují určitou záruku vážnosti úmyslu volební strany realizovat ústavně zaručená základní politická práva, zakotvená především v čl. 21 Listiny základních práv a svobod. Jinými slovy řečeno: funkcí volební kauce v malých volebních obvodech v rámci většinového volebního systému je odrazovat od realizace pasivního volebního práva takové jednotlivce a skupiny jednotlivců, kteří hodlají kandidovat z jiných než z vážných politických důvodů a jejichž předpokládané šance na volební úspěch jsou prakticky nereálné. Stanovená částka 20.000,- Kč nepředstavuje diskriminační opatření ani ve formálním (tzv. přímá nerovnost) ani v neformálním (tzv. nepřímá nerovnost) smyslu. Volební kauce je formálně upravena pro všechny kandidující subjekty stejně a zároveň její výše není tak nepřiměřená, že by z politické soutěže apriori fakticky vylučovala subjekty, které hodlají svoji kandidaturu pojmout vskutku seriózně. Zákonné stanovení volebních kaucí ve volbách do Senátu PČR respektuje obecné požadavky, kladené na tvorbu zákonů: podmínky dostupnosti zákona, jeho srozumitelnosti a předvídatelnosti následků, které vyvolá. "Za "zákon" lze tedy považovat pouze normu formulovanou dostatečně přesně na to, aby občanovi umožnila přizpůsobit chování" (věc Hashman a Harrupová vs. Spojené království, in: Přehled rozsudků Evropského soudu pro lidská práva č. 1/2000, str. 46). Volební zákon je nesporně dostupný, stanovení volebních kaucí splňuje rovněž požadavek srozumitelnosti a následek nesplnění povinnosti složení volební kauce, tedy odmítnutí přihlášky kandidáta k registraci, byl a je zřejmý a předvídatelný. Domněnce o principielní protiústavnosti volebních kaucí v rámci většinového volebního systému nesvědčí ostatně ani argument komparativní, neboť volební kauce jsou v řadě demokratických zemí s tímto volebním systémem známy (jejich příkladmý výčet, publikovaný v češtině, viz např. J. Filip, K otázce ústavnosti volebních kaucí, in: Časopis pro právní vědu a praxi č. 2/1996, str. 273). Z výše uvedených důvodů proto IV. senát Ústavního soudu návrh na zrušení ustanovení § 61 odst. 2 písm. e) a § 62 odst. 2 písm. e) zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný odmítl [§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné. V Brně dne 27. září 2002 JUDr. Eva Zarembová předsedkyně senátu