Pl. ÚS 43/23

Odůvodnění

Obsah ústavní stížnosti a argumentace stěžovatele

1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadá rozhodnutí prezidenta republiky o jmenování JUDr. V. K., Dr. soudkyní Ústavního soudu, neboť tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na rovný přístup k veřejným funkcím garantované článkem 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článkem 25 písm. c) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

2. Porušení svého základního práva stěžovatel spatřuje v postupu, kterým prezident republiky vybírá kandidáty na funkci soudce Ústavního soudu. Stěžovatel tvrdí, že má právo na přístup k této veřejné funkci bez důvodného omezení, jelikož splňuje zákonné a morální předpoklady pro jmenování do této funkce. V tomto ohledu poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2022 č. j. 6 As 68/2022-70 ve věci své žaloby proti vládě České republiky na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím ve jmenování JUDr. I. S. do funkce nejvyššího státního zástupce.

3. Stěžovatel se domnívá, že jej prezident republiky nepřípustně diskriminuje, pokud uchazeče o funkci soudce Ústavního soudu vybírá pouze z osob navržených vybranými institucemi. Stěžovatel je advokát, což dokládá přiloženým osvědčením, a není tak zaměstnancem žádné instituce ani nepracuje na žádném soudu nebo univerzitě, přičemž z těchto institucí se výlučně formují úspěšní kandidáti na soudce Ústavního soudu. K tomu stěžovatel dodává, že podle něj byli v řízení o jmenování soudců Ústavního soudu skrytě diskriminováni kandidáti z řad advokátů. Dále namítá, že nemůže jako svobodný jedinec jednat sám za sebe před prezidentem republiky v řízení o jmenování soudcem Ústavního soudu. Formálně si stěžovatel sice může přihlášku do výběrového řízení na tuto funkci sám za sebe podat, avšak tato přihláška je předem odsouzena k neúspěchu s ohledem na to, že nebyl navržen žádnou z vybraných institucí.

4. V doplnění ústavní stížnosti ze dne 3. 11. 2023 stěžovatel Ústavnímu soudu předložil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2023 č. j. 9 A 106/2023-38, kterým městský soud odmítl správní žalobu stěžovatele proti jmenování 1) JUDr. J. B., 2) prof. JUDr. PhDr. J. W., Ph.D., 3) Mgr. D. Z. a 4) prof. JUDr. K. R., Ph.D. do funkce soudců Ústavního soudu a proti jmenování JUDr. J. B. do funkce předsedy Ústavního soudu a prof. JUDr. K. R., Ph.D. do funkce místopředsedkyně Ústavního soudu. Tímto rozhodnutím stěžovatel dokládá, že podle Městského soudu v Praze se postupu prezidenta republiky spočívajícímu ve jmenování soudců Ústavního soudu nemůže bránit ve správním soudnictví. Správní soudy tedy podle stěžovatele zaujaly názor, že posuzování zákonnosti a ústavnosti řízení o jmenování soudce Ústavního soudu náleží hned napoprvé do působnosti Ústavního soudu. Svoji aktivní legitimaci k podání ústavní stížnosti stěžovatel dovozuje z toho, že podal přihlášku do výběrového řízení na funkci soudce Ústavního soudu prezidentu republiky. Stěžovatel přislíbil, že tuto přihlášku Ústavnímu soudu doloží, což neučinil.

5. Stěžovatel se domnívá, že by se z projednávání ústavní stížnosti na úrovni pléna Ústavního soudu měli v zájmu důvěryhodnosti řízení o stížnosti a důvěryhodnosti Ústavního soudu vyloučit ti soudci, kteří byli jmenováni na základě stejného "diskriminačního a neústavního výběrového řízení".

Průběh projednávání před Ústavním soudem

6. Ústavní stížnost směruje proti rozhodnutí prezidenta republiky, který je podle § 76 odst. 2 zákona o Ústavním soudu účastníkem řízení o ústavní stížnosti. Ústavní stížnost byla proto přidělena k projednání a rozhodnutí plénu Ústavního soudu, a to s ohledem na ustanovení článku 1 odst. 1 písm. c) rozhodnutí pléna Ústavního soudu o atrahování působnosti Org. 24/14 ze dne 25. 3. 2014, zveřejněného jako sdělení Ústavního soudu č. 52/2014 Sb., vydaného podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. k) zákona o Ústavním soudu.

7. Přípisem ze dne 27. 11. 2023 předložila JUDr. V. K., dr., Ústavnímu soudu návrh na své vyloučení z projednání a rozhodování nyní projednávané věci s odůvodněním, že uvedená věc se jí osobně týká a se zřetelem k uvedenému lze zde mít pochybnost o její nepodjatosti. Usnesením ze dne 6. 12. 2023 sp. zn. Pl. ÚS 43/23 rozhodlo plénum Ústavního soudu podle § 36 odst. 1 a 2 ve spojení s ustanovením § 38 odst. 1 věty první zákona o Ústavním soudu tak, že JUDr. V. K., Dr., je vyloučena z projednávání a rozhodnutí v nyní posuzované věci.

8. Návrhu stěžovatele, že by z rozhodování měli být vyloučeni všichni soudci, které prezident republiky vybral na základě postupu, který stěžovatel napadá ve své ústavní stížnosti, nelze vyhovět. Dle § 11 odst. 1 zákona o Ústavním soudu může plénum Ústavního soudu jednat a usnášet se, je-li přítomno alespoň deset soudců. Pakliže stěžovatel navrhuje, aby z rozhodování pléna byli fakticky vyloučeni čtyři další soudci, směřuje jeho žádost k tomu, aby plénum Ústavního soudu přestalo být usnášeníschopným. Ačkoliv se tedy stěžovatel domáhá projednání svého návrhu Ústavním soudem, požaduje zároveň, aby k tomuto projednání došlo za podmínek, které nejsou z hlediska zákona o Ústavním soudu aprobovatelné. Ústavní soud považuje tento návrh za neopodstatněný a zároveň logicky vylučující řádné projednání věci, proto k němu dále nepřihlížel.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

9. Předtím, než může Ústavní soud přistoupit k meritornímu projednání návrhu a posouzení jeho odůvodněnosti, musí nejprve zkoumat, zda jsou splněny všechny formální předpoklady a podmínky stanovené v zákoně o Ústavním soudu.

10. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Zásah orgánu veřejné moci, proti němuž ústavní stížnost směřuje, musí být individualizovaný a ochrany před ním se může u Ústavního soudu dovolávat pouze osoba, jejíž ústavně zaručená základní práva nebo svobody jím byly přímo dotčeny [viz LANGÁŠEK, Tomáš. Čl. 87 (Kompetence Ústavního soudu). In: RYCHETSKÝ, P.; LANGÁŠEK, T.; HERC, T.; MLSNA, P. a kol. Ústava České republiky. Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015]

11. V nyní posuzovaném případě stěžovatel tvrdí, že do jeho základních práv bylo zasaženo postupem prezidenta republiky při výběru kandidátů na soudce Ústavního soudu a na něj navazujícím rozhodnutím o jmenování soudkyně Ústavního soudu. Svoji aktivní legitimaci stěžovatel dovozuje z toho, že splňuje "zákonné a morální předpoklady" pro výkon funkce soudce Ústavního soudu, jakož i z toho že prezidentu republiky údajně zaslal přihlášku do "výběrového řízení" na tuto funkci.

12. Jmenování soudců Ústavního soudu je podle článku 62 písm. e) Ústavy pravomocí prezidenta republiky, jejíž výkon je podle článku 84 odst. 2 Ústavy podmíněn souhlasem Senátu. Platí přitom, že výkon této pravomoci není podmíněn návrhem jiného orgánu, a proto "je třeba za její imanentní součást považovat i vlastní výběr osob, které do této funkce mají být jmenovány. Prezident tak na jejím základě fakticky formuje složení Ústavního soudu jako celku" [viz HERC, Tomáš. Čl. 62 (Základní pravomoci prezidenta republiky). In: RYCHETSKÝ, P.; LANGÁŠEK, T.; HERC, T.; MLSNA, P. a kol. Ústava České republiky. Ústavní zákon o bezpečnosti České republiky. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2015). Na ústavní, ani zákonné úrovni není určeno, jakým způsobem bude prezident republiky kandidáty na soudce Ústavního soudu vybírat. Při výběru kandidátů na soudce Ústavního soudu, předkládaných k vyslovení souhlasu Senátu, je prezident republiky omezen článkem 84 odst. 3 Ústavy, který zakotvuje požadavky na osobu soudce Ústavního soudu (bezúhonnost, volitelnost do Senátu, vysokoškolské právnické vzdělání, minimálně desetiletá právnická praxe). Dále je omezen také článkem 84 odst. 1 Ústavy, který stanoví počet soudců Ústavního soudu a délku jejich funkčního období.

13. Z výše uvedeného vyplývá, že je zcela na uvážení prezidenta republiky, jakým způsobem a na základě jakého postupu bude vybírat kandidáty na funkci soudce Ústavního soudu. Tento postup není žádným "výběrovým řízením", do něhož by se stěžovatel mohl přihlásit a v němž by mu náležela jakákoli práva nebo povinnosti účastníka. Ze samotné skutečnosti, že konkrétní občan splňuje Ústavou stanovené požadavky na osobu soudce Ústavního soudu, avšak prezidentem republiky není zvažován jako kandidát na tuto funkci, zároveň nelze dovozovat zásah do jeho práva ve smyslu článku 21 odst. 4 Listiny, ani jiných jeho ústavně zaručených práv.

14. Pakliže se stěžovatel v otázce své aktivní legitimace odvolává na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2022 č. j. 6 As 68/2022-70, Ústavní soud se s jeho argumentací neztotožňuje. Citované rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a na ně navazující usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 1. 2023 sp. zn. III. ÚS 3417/22, jímž byla odmítnuta ústavní stížnost stěžovatele v uvedené věci, se týkala jmenování JUDr. I. S. do funkce nejvyššího státního zástupce. Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že stěžovatel je osobou zjevně neoprávněnou k podání správní žaloby, neboť bezprostředně nesplňuje zákonné kvalifikační předpoklady pro jmenování do funkce nejvyššího státního zástupce. Tento závěr potvrdil Ústavní soud, který označil za "logické, že správní žalobu proti rozhodnutí o jmenování nejvyššího státního zástupce může úspěšně podat pouze ten, kdo by tímto rozhodnutím mohl být potenciálně zkrácen na svých právech: tedy osoba, která na tuto funkci připadá do úvahy, a tou může být skutečně pouze státní zástupce, kterým ovšem stěžovatel nebyl a není" (usnesení sp. zn. III. ÚS 3417/22, citované výše, bod 11). Tím ale není řečeno, že samotné splnění ústavních nebo zákonných předpokladů pro jmenování soudcem Ústavního soudu zakládá oprávnění stěžovatele k podání ústavní stížnosti, není-li zde s ohledem na rozsah uvážení prezidenta republiky žádný individualizovaný zásah do jeho práva.

15. Jelikož napadeným rozhodnutím prezidenta republiky o jmenování JUDr. V. K., Dr. soudkyní Ústavního soudu, ani postupem při jejím výběru jako kandidátky na tuto funkci, nemohla být vůbec zasažena stěžovatelova ústavně zaručená základní práva a svobody, stěžovatel není oprávněn podat proti tomuto rozhodnutí ústavní stížnost. Za této situace se již nebylo třeba zabývat otázkou, zda přípustnost ústavní stížnosti závisela na podání žaloby ve správním soudnictví. Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2023

J. B. v. r. předseda Ústavního soudu

Odůvodnění

1. Ústavní stížností podle článku 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadá rozhodnutí prezidenta republiky o jmenování JUDr. V. K., Dr. do funkce soudkyně Ústavního soudu, neboť tvrdí, že jím bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na rovný přístup k veřejným funkcím garantované článkem 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a článkem 25 písm. c) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen "Pakt").

2. Přípisem ze dne 27. 11. 2023 navrhla JUDr. V. K., dr., aby Ústavní soud posoudil její možnou podjatost a rozhodl o jejím případném vyloučení z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 43/23. Návrh zdůvodnila tím, že uvedená věc se ji osobně týká, a se zřetelem k uvedenému lze tedy mít pochybnost o její nepodjatosti.

3. Podle § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je soudce Ústavního soudu vyloučen z projednání a rozhodování věci, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům, vedlejším účastníkům nebo jejich zástupcům lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti. Jelikož ústavní stížnost vedená u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 43/23 směřuje proti rozhodnutí prezidenta republiky o jmenování JUDr. V. K., Dr., soudkyní Ústavního soudu, lze již ze samotného obsahu napadeného rozhodnutí dospět k závěru, že podmínky pro vyloučení jmenované soudkyně z projednání a rozhodování věci byly naplněny, a to se zřetelem na její poměr k této věci.

4. Na základě výše uvedených důvodů rozhodlo plénum Ústavního soudu podle § 36 odst. 1 a 2 ve spojení s ustanovením § 38 odst. 1 věty první zákona o Ústavním soudu tak, že soudkyně V. K. je vyloučena z projednání a rozhodování věci vedené u Ústavního soudu pod sp. zn. Pl. ÚS 43/23.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. prosince 2023

Josef Baxa v. r. předseda Ústavního soudu