Ústavní soud rozhodl dne 15. 11. 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného, soudkyně JUDr. Elišky Wagnerové a soudkyně JUDr. Michaely Židlické v právní věci navrhovatele V.N., takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavnímu soudu byl dne 22. 10. 2004 doručen návrh na zahájení řízení, označený jako "stížnost", jehož prostřednictvím se navrhovatel domáhal nápravy postupu ČSSZ při výpočtu výše starobního důchodu dle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o důchodovém pojištění").
Navrhovatel vyjádřil své přesvědčení, že pod termínem "počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období" (§ 16 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění) je třeba rozumět počet dnů účasti na pojištění a nikoliv počet všech kalendářních dnů. Má za to, že ČSSZ svou interpretací zákona, při níž dosazuje do dělitele sumu všech kalendářních dnů, neodůvodněně postihuje pojištěnce za dny neúčasti na pojištění. Navrhovatel dále na příkladu demonstruje, že pokud by ČSSZ postupovala v souladu s jeho výkladem zákona, podstatně by se zvýšil starobní důchod osob, jež byly zaměstnány, a tedy účastny pojištění, pouze krátce, proto žádá Ústavní soud, aby "se touto stížností v zájmu všech důchodců zabýval a vydal příslušné rozhodnutí k uvedenému zákonu".
Za situace, kdy zákon o důchodovém pojištění zcela jednoznačně stanoví, že při výpočtu osobního vyměřovacího základu (§ 16 zákona o důchodovém pojištění) je třeba do dělitele dosadit sumu všech kalendářních dnů za rozhodné období, dospěl Ústavní soud k závěru, že jediným způsobem, který by mu umožnil navrhovateli vyhovět, by bylo zrušení stávající právní úpravy Ústavní soudem a její následné nahrazení novou právní úpravou ze strany zákonodárce. Z tohoto důvodu posoudil Ústavní soud podání navrhovatele jako návrh na zrušení právního předpisu ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy ČR a § 64 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu). K podání takového návrhu však není navrhovatel oprávněn.
Návrh na zrušení zákona mohou podat pouze subjekty uvedené ve výčtu § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, fyzická osoba tedy pouze v souvislosti s ústavní stížností za předpokladu, že uplatněním napadeného právního předpisu bylo neoprávněně zasaženo do jejích ústavně zaručených práv a svobod [§ 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].
Podání navrhovatele ústavní stížností není, neboť chybí její základní pojmový znak, jímž je individualizovaný zásah do práv navrhovatele v podobě rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci (§ 72 zákona o Ústavním soudu). Rozhodnutí ČSSZ o přiznání důchodu paní D.N., jež bylo k podání připojeno, takovým zásahem ve vztahu k navrhovateli být nemůže, neboť se žádným způsobem nedotýká jeho právní sféry. Zákon o Ústavním soudu nepřipouští tzv. actio popularis, tedy podání návrhu v zájmu jiné osoby nebo skupiny osob.
Na základě výše uvedených skutečností tedy Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh byl podán osobou zjevně neoprávněnou.
Ústavní soud dodává, že i pokud by navrhovatel pouze žádal o výklad předmětných ustanovení, nebylo by mu možné vyhovět. Ústavní soud není k projednání takového návrhu příslušný, neboť právní předpisy je oprávněn posuzovat a provádět jejich výklad pouze s ohledem na jejich soulad s ústavním pořádkem České republiky a pouze v souvislosti s bezvadným návrhem na zahájení řízení o zrušení právního předpisu, případně řízení o ústavní stížnosti. O tento případ se však, jak již bylo vyloženo, nejedná.
Ústavnímu soudu tak nezbylo než návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. c) a § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. S ohledem na skutečnost, že návrhu není možné vyhovět, již Ústavní soud nevyzýval navrhovatele k odstranění vady podání, spočívající v absenci právního zastoupení.
Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. 11. 2004
JUDr. Miloslav Výborný předseda senátu