Usnesení ze dne 10. 8. 2006 (ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.54.06.1)
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o návrhu Kraje Vysočina, sídlem [adresa] sídlem [adresa] Praha 2, na zrušení zákona č. 245/2006 Sb. o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů, s návrhem na přednostní projednání, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Kraj Vysočina podáním ze dne 17.7.2006 navrhl zrušení zákona č. 245/2006 Sb. o veřejných zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů a současně požádal o přednostní projednání dle § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podání označil jako ústavní stížnost dle § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, se kterou spojil v souladu s § 74 téhož zákona návrh na zrušení zákona.
Podle § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu může zastupitelstvo obce nebo vyššího územního samosprávného celku podat ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy , jestliže tvrdí, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno zaručené právo územního samosprávného celku na samosprávu. Podle obsahu podání však je zřejmé, že nejde o ústavní stížnost (navrhovatel ani netvrdí, že by nastal nezákonný zásah státu, naopak, namítá, že zákonem bylo porušeno jeho právo na samosprávu), ale že jde o návrh na zrušení zákona, tj. o návrh ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy. Takový návrh může podle § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu podat
a) prezident republiky, b) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, d) vláda za podmínek uvedených v § 118, e) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona. Z uvedeného je zřejmé, že kraj, jako samosprávný územní celek, není oprávněn k podání návrhu na zrušení zákona. Pro úplnost Ústavní soud připomíná, že kraj není ani oprávněn podat ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, protože aktivní legitimace k takovému návrhu přísluší zastupitelstvu kraje.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud návrh odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný subjektem zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2006
František Duchoň, v.r. předseda senátu
Usnesení ze dne 10. 8. 2006 (ECLI:CZ:US:2006:Pl.US.54.06)
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o návrhu Kraje Vysočina, sídlem [adresa] sídlem [adresa] Praha 2, na zrušení zákona č. 245/2006 Sb. o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů, s návrhem na přednostní projednání, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Kraj Vysočina podáním ze dne 17.7.2006 navrhl zrušení zákona č. 245/2006 Sb. o veřejných zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů a současně požádal o přednostní projednání dle § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podání označil jako ústavní stížnost dle § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, se kterou spojil v souladu s § 74 téhož zákona návrh na zrušení zákona.
Podle § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu může zastupitelstvo obce nebo vyššího územního samosprávného celku podat ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy , jestliže tvrdí, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno zaručené právo územního samosprávného celku na samosprávu. Podle obsahu podání však je zřejmé, že nejde o ústavní stížnost (navrhovatel ani netvrdí, že by nastal nezákonný zásah státu, naopak, namítá, že zákonem bylo porušeno jeho právo na samosprávu), ale že jde o návrh na zrušení zákona, tj. o návrh ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy. Takový návrh může podle § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu podat
a) prezident republiky, b) skupina nejméně 41 poslanců nebo skupina nejméně 17 senátorů, c) senát Ústavního soudu v souvislosti s rozhodováním o ústavní stížnosti, d) vláda za podmínek uvedených v § 118, e) ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona, nebo ten, kdo podal návrh na obnovu řízení za podmínek uvedených v § 119 odst. 4 tohoto zákona. Z uvedeného je zřejmé, že kraj, jako samosprávný územní celek, není oprávněn k podání návrhu na zrušení zákona. Pro úplnost Ústavní soud připomíná, že kraj není ani oprávněn podat ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, protože aktivní legitimace k takovému návrhu přísluší zastupitelstvu kraje.
Vzhledem ke zjištěným skutečnostem Ústavní soud návrh odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný subjektem zjevně neoprávněným [§ 43 odst. 1 písm. c) téhož zákona]. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 10. srpna 2006
František Duchoň, předseda senátu