Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o návrhu Plzeňského kraje, se sídlem [adresa] zastoupeného JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem, se sídlem [adresa] na zrušení zákona č. 245/2006 Sb., o veřejných neziskových ústavních zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů, takto :
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Plzeňský kraj podáním ze dne 20. 7. 2006 navrhl zrušení zákona č. 245/2006 Sb. o veřejných zdravotnických zařízeních a o změně některých zákonů. Podání označil jako ústavní stížnost dle § 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se kterou spojil podle § 74 téhož zákona návrh na zrušení zákona. Podle čl. 88 odst. 1 Ústavy České republiky stanoví zákon, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla řízení před Ústavním soudem. Současně čl. 88 odst. 2 Ústavy České republiky stanoví, že soudci Ústavního soudu jsou vázáni ústavním pořádkem a zákonem podle čl. 88 odst. 1 Ústavy České republiky, tj. zákonem o Ústavním soudu. Plzeňský kraj využívá prostředku konkrétní kontroly ústavnosti - ústavní stížnosti - k tomu, aby inicioval abstraktní kontrolu norem, tj. přezkum zákona č. 245/2006 Sb. z hlediska požadavků norem ústavního pořádku. Proto Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady projednání podaného návrhu. Podle § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu může zastupitelstvo samosprávného celku podat ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy České republiky, jestliže tvrdí, že nezákonným zásahem státu bylo porušeno zaručené právo územního samosprávného celku na samosprávu. Aktivní legitimace k podání ústavní stížnosti zastupitelstvem samosprávného celku se podstatně liší od podmínek aktivní legitimace jiné fyzické či právnické osoby podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, podle nějž lze podat ústavní stížnost, tvrdí-li osoba, že pravomocným rozhodnutím či jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo či svoboda. Podmínkou aktivní legitimace jiné osoby je tedy protiústavnost namítaného zásahu státu. Naproti tomu podmínkou aktivní legitimace zastupitelstva územního samosprávného celku je nezákonný postup, který zakládá zásah do (ústavně zaručeného) práva na samosprávu. Nelze tedy akceptovat návrh, který pouze tvrdí (byť i oprávněně), že mocenskou činností státu došlo k zásahu do práva na samosprávu. Nutnou podmínkou je, jak plyne ze shora uvedeného, aby taková mocenská činnost byla protizákonná. Ve svém návrhu Plzeňský kraj tvrdí, že vydáním zákona č. 245/2006 Sb. bylo porušeno jeho právo na samosprávu. Z obsahu návrhu však neplyne, v čem spatřuje navrhovatel nezákonnost toho, že Parlament České republiky napadený zákon vydal.
Česká republika je právním státem, v němž platí princip svrchovaného zákonodárce. Ten vydal v mezích své ústavní pravomoci normativní právní akt. V tomto ohledu tedy jednal lege artis a nelze proto akceptovat, že byly splněny podmínky pro podání ústavní stížnosti předepsané § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť na tom, že zákonodárce vydává zákony, nelze shledat nic nezákonného. Tím přirozeně není vyloučeno, že vydaný zákon je svým obsahem či procedurou svého přijetí protiústavní. Z tohoto důvodu však mohou zrušení zákona v rámci řízení o abstraktní kontrole norem navrhovat pouze subjekty přesně vymezené § 64 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Mezi nimi však není uveden ani kraj, ani zastupitelstvo kraje. Za procesní situace, kdy kraj není subjektem, který je přímo oprávněn navrhovat zrušení zákona, a současně ani není - z důvodů, které jsou uvedeny shora - jeho návrh ústavní stížností ve smyslu § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, je jeho návrh na zrušení zákona č. 245/2006 Sb. návrhem, k jehož podání není navrhovatel oprávněn. Pouze pro úplnost Ústavní soud připomíná, že kraj není ani oprávněn podat ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, protože aktivní legitimace k takovému návrhu přísluší zastupitelstvu kraje.
S ohledem na shora uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo než návrh odmítnout podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, jako návrh podaný subjektem zjevně neoprávněným.
Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 23. srpna 2006
Stanislav Balík předseda senátu