Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Jiřího Muchy a Miloslava Výborného, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci návrhu Okresního soudu v Olomouci, podaného prostřednictvím předsedy senátu Mgr. Aleše Frumara, se sídlem [adresa] na zrušení § 338zo odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, takto:
Výrok
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel návrh předsedy senátu Okresního soudu v Olomouci, kterým navrhl zrušení ustanovení § 338zo odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o.s.ř."), postupem podle čl. 95 odst. 2 Ústavy ČR a podle ustanovení § 64 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Navrhovatel uvedl, že při své rozhodovací činnosti při řízení ve věci vedené pod sp. zn. 14 E 41/2004 dospěl k závěru, že předmětné ustanovení je v rozporu s čl. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1, čl. 9 odst. 1 a 2 a s čl. 28 Listiny základních práv a svobod, jakož i s částí I. a s čl. 4 části II. Evropské sociální charty, vyhlášené pod č. 14/2000 Sb.m.s., a současně je v rozporu s principy Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve znění dodatkových protokolů, dále Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, a rovněž s čl. 7 části III. Mezinárodního paktu o hospodářských, sociálních a kulturních právech, publikovaném pod č. 120/1976 Sb.
Podle ustanovení § 35 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je návrh na zahájení řízení nepřípustný, týká-li se věci, o které již Ústavní soud nálezem rozhodl. Ústavnímu soudu byl předložen dne 6. dubna 2004 návrh na zrušení ustanovení § 338zo odst. 4 o.s.ř. Okresním soudem v Ostravě. Ústavní soud věc projednal a dne 25. října 2005, pod sp. zn. Pl. ÚS. 20/04, rozhodl nálezem (publ. na http://www. judikatura. cz), kterým návrh zamítl. Důvody svého rozhodnutí Ústavní soud založil na závěru, podle kterého samotná skutečnost, že v konečném důsledku může nastat stav, kdy nebudou uspokojeny nároky správce podniku, není protiústavní. Tuto skutečnost posoudil i ve světle rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (Van der Mussele proti Belgii), v němž bylo zdůrazněno, že rizika podstupovaná v souvislosti s výkonem určité profese (v citované věci advokáta), kam spadá i riziko neuhrazení odměny za odvedenou práci, jsou vyvažována výhodami souvisejícími s touto profesí (v citované věci profesní monopol v obhajovaní a zastupování). Tyto závěry lze bez dalšího vztáhnout i na činnost a postavení správce podniku, v jehož případě riziko neuspokojení zákonných nároků, jež je ovšem zcela nepatrné, má protihodnotu v podstatě v jeho monopolním postavení na provádění činnosti správce. S ohledem na tyto okolnosti Ústavní soud v uvedeném nálezu dospěl k závěru, že není důvod pro vyhovění ústavní stížnosti a není třeba rušit § 338zo odst. 4 o.s.ř., neboť uspokojení zákonných nároků správce podniku může být v drtivé většině případů dosaženo pomocí instrumentů obsažených v o.s.ř. Podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jestliže shledá u návrhu podaného podle ustanovení § 64 odst. 1 až 4 zákona o Ústavním soudu důvody k odmítnutí podle ustanovení § 43 odst. 1 nebo odst. 2 písm. a) Zákona. Předložený návrh byl posouzen jako nepřípustný, a proto nezbylo Ústavnímu soudu, než jej odmítnout. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 20. února 2006 JUDr. Vlasta Formánková předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu