Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma, o návrhu J.V., bez právního zastoupení, směřujícímu proti České republice, na zrušení ustanovení § 7c odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, § 14 odst. 6, věta první, zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti, a § 38 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění účinném od 1. 1. 2004, takto:
Výrok
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ústavní soud obdržel dne 11. února 2004 podání navrhovatele, směřující proti České republice, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 7c odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, § 14 odst. 6, věta první, zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti, a § 38 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., o pojistném na všeobecné zdravotní pojištění, ve znění účinném od 1. 1. 2004. Navrhovatel brojil proti výše uvedeným ustanovením citovaných zákonů, která stanovují minimální vyměřovací základy a z toho plynoucí odvody na zdravotní pojištění, sociální pojištění a daň z příjmů, protože dle jeho názoru porušují rovnost občanů před zákonem (čl. 1 Listiny základních práv a svobod).
Podání nesplňovalo náležitosti stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní soud proto navrhovatele dopisem ze dne 25. února 2004 (doručení vykázáno dne 4. března 2004) vyzval k odstranění vad podání, k čemuž mu stanovil lhůtu 30 dnů od doručení výzvy. Navrhovatel byl výslovně upozorněn na ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, podle něhož musí být fyzické a právnické osoby v řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem. Ústavní soud dále poukázal na ustanovení § 74 zákona o Ústavním soudu, které stanoví podmínky, za nichž může fyzická nebo právnická osoba navrhovat zrušení ustanovení právního předpisu. Současně Ústavní soud navrhovatele upozornil, že nebudou-li vady ve stanovené lhůtě odstraněny, může Ústavní soud podání (ústavní stížnost) odmítnout ve smyslu § 43 zákona o Ústavní soudu. Základní vadou podání, od níž se posléze odvíjely vady další, byla absence povinného zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval (např. v usnesení sp. zn. I. ÚS 89/94), smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby (s ohledem na mimořádnou závažnost řízení před Ústavním soudem) Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání. Příkladem takové situace je právě postup navrhovatele, který se na Ústavní soud obrací s návrhem na zrušení ustanovení výše uvedených zákonů. Podle zákona o Ústavním soudu jsou přitom subjekty oprávněné napadnout u Ústavního soudu zákon (resp. i jiný právní předpis a některá jeho ustanovení) vymezeny úplným, resp. konečným výčtem, a fyzická osoba tak může učinit pouze spolu s ústavní stížností za podmínky, že uplatněním napadeného ustanovení právního předpisu "nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti" [ustanovení § 64 odst. 1 písm. e) ve spojení s § 74 zákona o Ústavním soudu]. Z takto pojaté akcesority návrhu stěžovatele na zrušení ustanovení právního předpisu vyplývá, že zde musí být (vedle napadeného právního předpisu) nějaká skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti (tj. rozhodnutí, opatření nebo jiný zásah orgánu veřejné moci), která nastala uplatněním napadeného právního předpisu, přičemž touto skutečností nemůže být právní předpis sám. Pak by totiž nešlo o akcesorický návrh, nýbrž o přímý návrh na zrušení právního předpisu, k jehož podání však fyzická osoba legitimována není. Z těchto důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh na zrušení výše uvedených ustanovení § 7c odst. 1 a 2 zákona č. 586/1992 Sb., § 14 odst. 6, věta první, zákona č. 589/1992 Sb., a § 38 odst. 2 zákona č. 592/1992 Sb., mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b), ve spojení s § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu, protože navrhovatel neodstranil vady návrhu ani ve lhůtě k tomu určené, a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh podaný někým zjevně neoprávněným. Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).
V Brně dne 31. srpna 2004
JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.
předsedkyně senátu