Ústavní soud

I. ÚS 2320/12

I. ÚS 2295/12

I. ÚS 1105/12

II. ÚS 2154/12

I. ÚS 33/09

II. ÚS 117/12

II. ÚS 1826/12

II. ÚS 1929/12

II. ÚS 2191/11

II. ÚS 1614/11

III. ÚS 2045/12

II. ÚS 3722/10

II. ÚS 2142/12

II. ÚS 2167/12

II. ÚS 1917/12

II. ÚS 1139/09

II. ÚS 2135/12

I. ÚS 3741/11

Je-li vina obžalovaného vyslovena za situace, kdy právní závěry neodpovídají provedeným důkazům a z nich vyvozeným skutkovým zjištěním, tj. pokud jsou právní závěry v extrémním nesouladu s řádně učiněnými skutkovými zjištěními, je porušena zásada spravedlivého procesu dle čl. 36 odst. 1 Listinya zejména princip presumpce neviny (jakož i z něho vyplývající pravidlo in dubio pro reo) garantovaný čl. 40 odst. 2 Listiny.

II. ÚS 90/12

II. ÚS 773/12

I. ÚS 1023/12

II. ÚS 1963/12

II. ÚS 1334/12

II. ÚS 582/11

II. ÚS 2179/12

II. ÚS 1926/12

II. ÚS 2176/12

II. ÚS 2113/12

II. ÚS 1876/12

I. ÚS 1970/12

I. ÚS 1794/12

I. ÚS 2331/12

I. ÚS 2070/12

I. ÚS 2951/11

I. ÚS 1412/12

I. ÚS 2294/12

I. ÚS 2281/12

II. ÚS 1534/10

Z ústavněprávního hlediska není akceptovatelné, aby až v závislosti na výsledku sporu rozhodly obecné soudy o tom, že je třeba krátit odměnu ustanoveného zástupce, protože částka uplatněná žalobou byla s přihlédnutím ke všem okolnostem případu zcela neadekvátní. Chtějí-li se obecné soudy zbavit negativních finančních konsekvencí pro stát, musí tuto skutečnost vzít v potaz již v případě rozhodování o osvobození žalobce od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř., resp. při rozhodování o ustanovení advokáta podle § 30 odst. 1 o. s. ř.

III. ÚS 1283/12

I. ÚS 1354/11

I. ÚS 1819/12

I. ÚS 1914/11

III. ÚS 3265/10

I. ÚS 2231/12

II. ÚS 2217/12

II. ÚS 2082/12

II. ÚS 2148/12

II. ÚS 2160/12

III. ÚS 2072/12

II. ÚS 1421/12