Ústavní soud

II. ÚS 1605/24

III. ÚS 925/24

IV. ÚS 1169/24

IV. ÚS 1100/24

I. ÚS 579/24

IV. ÚS 1557/23

I. ÚS 1355/24

I. ÚS 1491/24

I. ÚS 1527/24

IV. ÚS 980/24

IV. ÚS 1512/24

IV. ÚS 1688/24

II. ÚS 1581/24

IV. ÚS 1116/24

IV. ÚS 323/24

I. ÚS 2926/23

IV. ÚS 1565/24

I. ÚS 1650/24

IV. ÚS 1060/24

IV. ÚS 1536/23

IV. ÚS 781/24

IV. ÚS 1590/24

IV. ÚS 1345/24

I. ÚS 1699/24

IV. ÚS 1516/24

IV. ÚS 1463/24

I. ÚS 1282/24

I. ÚS 1189/24

IV. ÚS 471/24

IV. ÚS 1492/24

I. ÚS 3254/22

Základní právo na informace o životním prostředí zakotvené v čl. 35 odst. 2 Listiny základních práv a svobod lze podmínit úhradou za poskytnutí takových informací za předpokladu, že požadovaná částka je přiměřená. Při posouzení přiměřenosti musí soud vycházet z konkrétních okolností případu a zohlednit jednak subjektivní hlediska, tj. v jakém postavení se žadatel o informace o životním prostředí nachází a pro jaký účel o tyto informace žádá, jednak objektivní hlediska, tj. povahu vyžadovaných informací o životním prostředí a potenciál odrazujícího účinku požadované částky na osoby, které by byly v obdobném postavení jako žadatel.

I. ÚS 1503/24

I. ÚS 1626/24

I. ÚS 883/24

I. ÚS 2946/23

Při posuzování kolize mezi svobodou politického projevu a právem na ochranu osobnosti je třeba zohlednit, že veřejné osoby včetně obchodních společností musejí snést vyšší míru kritiky, zvláště pokud jde o záležitosti veřejného zájmu. Výroky významných státních představitelů požívají zvýšené ochrany, pokud se týkají věcí veřejných, jsou založeny na pravdivostním základu a nepředstavují vzhledem k celkovému vyznění a kontextu excesivní vyjádření. V takovém případě nejde o porušení práva na ochranu osobnosti podle čl. 10 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, které by zakládalo odpovědnost státu za nesprávný úřední postup dle čl. 36 odst. 3 Listiny.

IV. ÚS 567/24

IV. ÚS 1525/24

I. ÚS 1109/24

I. ÚS 2081/23

IV. ÚS 624/24

IV. ÚS 333/24

I. ÚS 1465/24

I. ÚS 3246/23

I. ÚS 3034/23

IV. ÚS 1563/23

II. ÚS 894/24

I. ÚS 1022/24

II. ÚS 1274/24

Pokud odvolací soud nevyhoví žádosti obviněného o navrácení lhůty podle § 61 odst. 1, 3 trestního řádu k podání stížnosti proti usnesení soudu prvního stupně o vykonání dříve uloženého trestu odnětí svobody za stavu, kdy podle skutkových zjištění nelze vyloučit, že obviněnému nebylo usnesení okresního soudu doručeno do vlastních rukou, poruší jeho právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 1433/24

II. ÚS 1520/24