Ústavní soud

I. ÚS 3220/22

IV. ÚS 279/23

I. ÚS 602/23

III. ÚS 471/23

I. ÚS 248/23

IV. ÚS 317/23

IV. ÚS 1233/22

I. ÚS 2906/22

I. ÚS 321/23

II. ÚS 384/23

IV. ÚS 2980/22

Porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nepředstavuje jen takový pokyn odvolacího soudu, jímž soudu prvního stupně výslovně ukládá určitý výsledek hodnocení důkazů, které provedl pouze soud prvního stupně, či vyvození z nich konkrétního skutkového zjištění, nýbrž i takový pokyn, kterým odvolací soud usiluje o takový cíl zastřeně. Má-li takový pokyn vést k odsouzení obviněného, představuje takový pokyn současně i porušení presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny. Z ústavněprávního hlediska nic nebrání tomu, aby odvolací soud v trestním řízení při veřejném zasedání o odvolání při zachování všech garancí kontradiktornosti řízení a práva na obhajobu zopakoval důkaz či důkazy, z nichž soud prvního stupně tato skutková zjištění učinil, a změnil odpovídající skutková zjištění. V případě, že po takovéto změně skutkového stavu dospěje odvolací soud k závěru, že možnosti dokazování již byly vyčerpány, skutkový stav byl v rozsahu nutném pro rozhodnutí zjištěn bez důvodných pochybností a je na místě vydat takové rozhodnutí, které sám vydat nemůže z důvodu zákonné překážky podle § 259 odst. 5 trestního řádu, ústavní pořádek nebrání tomu, aby věc vrátil soudu prvého stupně a zavázal jej k tomu, aby obžalovaného uznal vinným určitým trestným činem. Soud prvního stupně je v takovém případě povinen vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl ustálen odvolacím soudem, nevyžádá-li si procesní vývoj doplnění dokazování. K takové potřebě mohou vést např. nově se objevivší, dříve nepředvídané poznatky, nicméně soud prvního stupně nesmí opakovat či doplňovat dokazování účelově jen proto, aby si formálně odůvodnil odchýlení se od těch skutkových zjištění, k nimž dospěl odvolací soud na podkladě vlastního dokazování.

III. ÚS 446/23

IV. ÚS 810/22

II. ÚS 3082/22

IV. ÚS 393/23

II. ÚS 332/23

II. ÚS 3449/22

II. ÚS 567/23

IV. ÚS 2597/22

IV. ÚS 1714/22

Orgány činné v trestním řízení poruší právo dotčené osoby na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, rozhodují-li v přípravném řízení o zničení věci neuvedené v demonstrativním výčtu § 81b trestního řádu, neprokáží-li na základě dokazování přímo a jednoznačně, že předmětná věc – tak jako věci v demonstrativním výčtu § 81b trestního řádu výslovně uvedené – je uzpůsobena tak, že sama o sobě představuje nebezpečí pro lidi nebo majetek. Přitom musí takový zásah do vlastnického práva chráněného podle čl. 11 odst. 1 Listiny poměřovat s cílem, kterého má být tímto opatřením dosaženo, neboť jde o opatření ultimae rationis.

IV. ÚS 425/23

IV. ÚS 2504/22

II. ÚS 103/23

Zákaz retroaktivity v neprospěch pachatele, jakož i příkaz retroaktivity v jeho prospěch podle čl. 40 odst. 6 Listiny, se na technickou normu vztahuje pouze tehdy, jestliže na ni mimotrestní právní předpis odkazuje tzv. výlučným odkazem, v jehož důsledku se taková norma stává součástí právního předpisu a nabývá obecné normativní závaznosti.

I. ÚS 613/23

I. ÚS 401/23

I. ÚS 476/23

II. ÚS 3369/22

IV. ÚS 370/23

II. ÚS 238/23

IV. ÚS 1418/22

II. ÚS 113/23

II. ÚS 3088/22

IV. ÚS 358/23

II. ÚS 598/23

I. ÚS 178/23

III. ÚS 276/23

II. ÚS 3320/22

II. ÚS 508/23

IV. ÚS 454/23

IV. ÚS 461/23

IV. ÚS 424/23

III. ÚS 506/23

III. ÚS 2687/22

I. ÚS 243/23

III. ÚS 2894/22

III. ÚS 2619/22

I. ÚS 260/23

IV. ÚS 587/23

IV. ÚS 142/23

IV. ÚS 3594/22