Ústavní soud

II. ÚS 1927/18

I. ÚS 3029/17

Nereaguje-li Nejvyšší soud na otázku, kterou dovolatel odůvodnil přípustnost jeho dovolání, porušuje právo dovolatele na soudní ochranu zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

III. ÚS 2580/18

III. ÚS 2278/18

I. ÚS 2894/18

III. ÚS 2661/18

IV. ÚS 902/18

III. ÚS 3640/16

IV. ÚS 2607/17

Nevypořádání se s návrhem stěžovatelky na předložení předběžné otázky Soudnímu dvoru Evropské Unie ze strany Nejvyššího soudu je porušením práva stěžovatelky na spravedlivý proces, chráněného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. ÚS 2681/18

II. ÚS 2789/18

III. ÚS 3187/17

Pl. ÚS 13/18

II. ÚS 2412/18

III. ÚS 1581/18

II. ÚS 2506/18

I. ÚS 217/17

Vyhodnocení povahy či charakteru restituovaného pozemku je vždy především na obecných soudech a ty by také měly v rámci odůvodnění svého rozhodnutí dostatečně vysvětlit, z jakých důvodů lze či nelze konkrétní pozemek vydat. Jiný postup je porušením práva účastníka řízení na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v důsledku i jeho práva na vlastnictví dle čl. 11 Listiny.

Pl. ÚS 21/15

Z práva občanů podílet se na správě veřejných věcí přímo nebo svobodnou volbou svých zástupců (čl. 21 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) nevyplývá právo pojištěnců volit členy správních rad a dozorčích rad zaměstnaneckých pojišťoven podle § 10 odst. 3 a 5 zákona o zaměstnaneckých pojišťovnách. Záruky týkající se výkonu volebního práva podle čl. 21 odst. 2 a 3 Listiny nejsou pro tyto volby přímo použitelné. Stanoví-li § 10 odst. 3 a odst. 5 písm. b) zákona o zaměstnaneckých pojišťovnách výslovně, že právo volit do orgánů zaměstnanecké pojišťovny náleží zaměstnavatelům a pojištěncům zaměstnanecké pojišťovny, nelze zákonné zmocnění ke stanovení „způsobu volby“ a „volebního řádu“ vykládat tak široce, že zahrnuje i možnost omezení okruhu osob s právem volit, jak to upravuje prováděcí vyhláška. Taková ustanovení vyhlášky jsou v rozporu s čl. 79 odst. 3 Ústavy, neboť překračují meze zákonného zmocnění pro její vydání a nejsou ani v souladu s výslovným obsahem těchto zákonných ustanovení.

IV. ÚS 1274/18

III. ÚS 2077/18

III. ÚS 2868/17

II. ÚS 2898/18

IV. ÚS 803/18

IV. ÚS 992/18

II. ÚS 2317/18

II. ÚS 1323/18

II. ÚS 2871/18

IV. ÚS 2305/18

I. ÚS 2151/18

I. ÚS 2838/18

III. ÚS 1221/18

I. ÚS 2865/18

II. ÚS 405/18

I. ÚS 2819/18

I. ÚS 1815/18

I. ÚS 2826/18

I. ÚS 1613/18

II. ÚS 1412/18

II. ÚS 2686/18

I. ÚS 3372/17

I. ÚS 1356/18

I. ÚS 2166/18

II. ÚS 1387/18

III. ÚS 2732/18

II. ÚS 2251/18

III. ÚS 2295/18

III. ÚS 2386/18

I. ÚS 1692/18

Pokud orgán rozhodující o stížnosti nemá její doplnění k dispozici, přestože toto bylo avizováno a přestože již navržená lhůta k jejímu doplnění uplynula, je povinen si před vydáním rozhodnutí ověřit u orgánu, který napadené rozhodnutí vydal, zda mu doplnění stížnosti bylo doručeno či nikoliv. Jiný postup porušuje právo účastníka řízení na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i jeho právo na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny.

III. ÚS 2185/18

II. ÚS 2695/18