Výrok
I. Usnesení soudu prvního stupně se v napadeném rozsahu, tj. v bodě II. výroku, mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů řízení ve výši 30 080 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 7 670 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění
1. Napadeným usnesením soud prvního stupně zrušil směnečný platební rozkaz ze dne 9. 8. 2022, č. j. 54 Cm 114/2022-14 a zastavil řízení (bod I. výroku), žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku) a žalobci vrátil část zaplaceného soudního poplatku ve výši 64 214 Kč (bod III. výroku). V odůvodnění k bodům I. a II. výroku uvedl, že k návrhu žalobce byl vydán směnečný platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 6. 9. 2022 zrušen z důvodu jeho nedoručení žalovanému do vlastních rukou. Toto usnesení nebylo rovněž žalovanému doručeno. Následně bylo zjištěno, že bylo rozhodnuto o úpadku žalovaného, čímž bylo řízení přerušeno. Žalobce podáním ze dne 15. 6. 2023 vzal žalobu zpět. Soud postupoval podle § 96 odst. 2 o. s. ř., zastavil řízení a zrušil směnečný platební rozkaz. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
2. Žalovaný podal proti usnesení, konkrétně bodu II. výroku, kterým bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, včasné odvolání a navrhl, aby odvolací soud výrok o náhradě nákladů řízení změnil tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 30 000 Kč. Uvedl, že zastavení řízení zavinil žalobce, a proto má žalovanému podle § 146 odst. 2 o. s. ř. nahradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč, tj. odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 29 400 Kč a náhradu hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč.
3. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadený výrok týkající se výhradně náhrady nákladů řízení podle ustanovení § 212 a § 212a o.s.ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.
4. Z obsahu spisu vyplývá, že žaloba byla podána dne 15. 6. 2022 a bylo o ní k návrhu žalobce rozhodnuto směnečným platebním rozkazem, který byl usnesením ze dne 6. 9. 2022, č. j. 54 Cm 114/2022-25 zrušen. Usnesením ze dne 13. 1. 2023, č. j. 54 Cm 114/2022-39 byl žalovanému ustanoven pro řízení opatrovník. Usnesením ze dne 13. 1. 2023, č. j. KSPA 71 INS 17/2023-A-6 byl zjištěn úpadek žalovaného (dlužníka) a soud povolil řešení úpadku oddlužením. Podáním ze dne 20. 3. 2023 vyrozuměl soud účastníky o přerušení řízení podle § 140a odst. 4 insolvenčního zákona. Podáním ze dne 20. 3. 2023 oznámil žalovaný, že je právně zastoupen (plná moc zmocňující [Jméno advokáta B] k zastupování v řízení byla doložena), a vyjádřil se k žalobou uplatněnému nároku. Podáním doručeným soudu dne 15. 6. 2023 vzal žalobce žalobu zpět z důvodu, že „žalobce je nyní ve zdravotním stavu, který je pro něho velmi nepříznivý a dopadá na něho“.
5. Podle § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestliže řízení bylo zastaveno. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).
6. Z provázanosti § 146 odst. 1 písm. b) o. s. ř. s § 146 odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že zastavuje-li soud řízení, zabývá se při rozhodování o náhradě nákladů řízení nejprve otázkou, zda některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno. Pokud je důvodem zastavení řízení zpětvzetí žaloby, nezaviní žalobce jeho zastavení tehdy, jestliže vzal pro chování žalovaného zpět žalobu, kterou podal důvodně. O zavinění žalobce tedy nejde, jsou-li kumulativně splněny dvě podmínky - žaloba byla podána důvodně a ke zpětvzetí došlo pro chování žalovaného. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žaloba byla vzata zpět proto, že by žalobci bylo plněno, co v žalobě požadoval, což vylučuje i přijetí závěru, že žaloba byla podána důvodně. Nebyla-li splněna ani jedna ze shora uvedených podmínek, z procesního hlediska platí, že je to žalobce, kdo zavinil, že řízení muselo být zastaveno, a je proto povinen nahradit žalovanému náklady, které v řízení účelně vynaložil. Žalovaný je v řízení zastoupen advokátem na základě plné moci a má tedy právo na náhradu nákladů řízení uvedených v § 137 o. s. ř. Náklady řízení v celkové výši 30 080 Kč představují odměnu za dva úkony právní služby v celkové výši 29 480 Kč (2 úkony x 14 740 Kč/úkon s tím, že úkonem bylo převzetí a příprava zastoupení a sepis vyjádření k žalobě) podle § 7 bod 6 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhrady hotových výdajů za dva úkony právní služby v celkové výši 600 Kč (2 úkony x 300 Kč/úkon) podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky.
7. Usnesení soudu prvního stupně proto odvolací soud v napadeném rozsahu, tj. v bodě II. výroku, podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, že žalovanému přiznal náhradu nákladů ve výši 30 080 Kč.
8. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož byla přiznána náhrada těchto nákladů ve výši 7 670 Kč žalovanému, který byl v odvolacím řízení úspěšný. Náklady odvolacího řízení představují odměnu za jeden úkon právní služby ve výši 7 370 Kč s tím, že úkonem byl sepis odvolání proti nemeritornímu rozhodnutí, podle § 7 bod 6 a § 11 odst. 2 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. a náhradu hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč podle § 13 odst. 3 citované vyhlášky.