Výrok
Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
Odůvodnění
1. Soud prvního stupně shora označeným usnesením nepřiznal žalovanému osvobození od soudních poplatků. Uvedl, že žalovaný podal odvolání proti rozsudku a současně požádal o osvobození od soudních poplatků. Při posouzení podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 o. s. ř., soud prvního stupně předně dovodil, že v daném případě nelze považovat odvolání žalovaného za svévolné a zřejmě bezúspěšné bránění práva. Zabýval se proto tím, zda osvobození žalovaného od soudních poplatků odůvodňují jeho poměry. Odkázal v této souvislosti na žádost žalovaného, v níž argumentoval tím, že je onkologickým pacientem a jeho výdělečné schopnosti jsou proto omezené. Vlastní obchodní podíl ve společnostech [právnická osoba].[IČO] IČO, a ve společnosti [právnická osoba]., na jejichž majetek byl prohlášen konkurs. V Prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech (dále jen „Prohlášení“) žalovaný dále uvedl, že žije ve společné domácnosti s manželkou a jeho jediným příjmem jsou dávky nemocenského pojištění v měsíční výši 4 500 EUR (tj. přibližně 112 000 Kč). Je osobou zcela nemajetnou. Stran svých výdajů žalovaný uvedl zdravotní a sociální pojištění v celkové měsíční výši 1 450,03 EUR (tj. přibližně 36 042,57 Kč); nájemné v měsíční výši 1 000 EUR (tj. přibližně 24 850 Kč); energie v celkové měsíční výši 660 EUR (tj. přibližně 16 400 Kč); strava v měsíční výši 1 000 EUR (tj. přibližně 24 850 Kč); pečovatelské služby v měsíční výši 500 EUR (tj. přibližně 12 430 Kč); výdaje za advokáty a daňové poradce v měsíční výši 1 500 EUR (tj. přibližně 37 280 Kč). Celkové tvrzené výdaje žalovaného tak činí 6 110,03 EUR (tj. přibližně 151 860 Kč). Od 9. 4. 2021 je žalovaný v pracovní neschopnosti, není nikde zaměstnaný ani neprovozuje žádnou jinou vedlejší pracovní či obchodní činnost. Na podporu svých tvrzení žalovaný doložil potvrzení o hospitalizaci v období od 1. 4. 2024 do 5. 4. 2024, potvrzení o pracovní neschopnosti v období od 4. 5. 2021 do 31. 5. 2021, od 9. 1. 2023 do 6. 3. 2023 a od 1. 1. 2024 do 31. 3. 2024, lékařská potvrzení, podle nichž nebyl schopen přinejmenším do 30. 9. 2020, 31. 12. 2021, 30. 3. 2022, 25. 10. 2022, 31. 12. 2022 a 31. 3. 2023 účasti na akcích ve veřejných prostorách (např. soudní jednání), vyúčtování dávky nemocenského pojištění ze dne 14. 12. 2022, podle něhož žalovaný v období od 16. 11. 2022 do 5. 12. 2022 pobíral dávku nemocenského pojištění ve výši 150 EUR denně, tj. celkem 3 000 EUR (tj. přibližně 74 520 Kč) a sdělení z měsíce listopadu 2022 o vyměření měsíčních splátek sociálního pojištění ve výši 110,97 EUR (tj. přibližně 2 760 Kč) a zdravotního pojištění ve výši 1 339,06 EUR (tj. přibližně 33 260 Kč). V podání ze dne 31. 5. 2024 žalovaný dále doplnil, že veškeré jeho životní potřeby a náklady dlouhodobě hradí jeho manželka, jejíž měsíční příjem činí 1 900 EUR čistého (tj. přibližně 47 230 Kč). Spolu s tímto podáním žalovaný předložil své čestné prohlášení, podle něhož veškeré jeho náklady hradí jeho manželka a není pro něho veden žádný bankovní účet.
2. Soud prvního stupně poukázal na účel procesní úpravy obsažené v ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. a zdůraznil, že žalovaný nesplnil základní předpoklad pro osvobození od soudních poplatků, jímž je úplné a pravdivé vylíčení majetkových poměrů, neboť neuvedl všechny rozhodné skutečnosti a nepředložil všechny potřebné listiny, a to zejména pokud jde o majetkové poměry jeho manželky, na níž je podle svého tvrzení finančně závislý. Z pouhého ničím nepodloženého tvrzení žalovaného o výši jejího měsíčního příjmu si soud nemohl žádný přehled o jeho majetkových poměrech. Žalovaný dále nedoložil výpis z katastru nemovitostí či registru silničních vozidel, ačkoliv se může jednat o majetek značné hodnoty, ani nájemní smlouvu. Jeho návrhu na přiznání osvobození od soudního poplatku za odvolání proto nevyhověl.
3. Žalovaný podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl jeho změnu tak, aby byl od placení soudního poplatku osvobozen. Vyjádřil názor, že skutečnosti, které ve svém návrhu uvedl, dostatečně osvědčil a není nutné jejich další doplňování ani dokazování. Žalovaný dlouhodobě trpí onkologickým onemocněním a je v pracovní neschopnosti. Se svou manželkou žije v pronájmu, náklady na domácnost hradí manželka, nemá žádný další majetek. Není zřejmé, jak by měl prokázat skutečnosti, které neexistují a proto se domnívá, že požadavek soudu prvního stupně na doložení dalších listin (např. výpisu z katastru nemovitostí, registru vozidel aj.) je zcela nesmyslný. Domnívá se rovněž, že by soud při rozhodování o osvobození od soudních poplatků neměl zvažovat pouze osobní poměry žalovaného, ale také další skutečnosti s tím související. Městský soud v Praze tak nevzal v potaz zejména zdravotní stav žalovaného, charakter sporu, výši soudního poplatku, který má být zaplacen, a to s ohledem na posouzení, zda splnění poplatkové povinnosti je v reálných možnostech účastníka, či nikoliv. Žalovaný odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3632/2013, podle něhož určujícím kritériem pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků je objektivní schopnost poplatníka zaplatit soudní poplatek ve stanovené výši a zdůraznil, že objektivní nedostatek finančních prostředků se nesmí stát překážkou pro přístup účastníka k soudu.
4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ust. § 212 a § 212a o.s.ř., aniž za tímto účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
5. Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
6. Pokud jde o úspěšnost odvolání žalovaného proti rozsudku, odvolací soud konstatuje, že odvolání bylo podáno včas, je objektivně přípustné, žalovaný je k podání tohoto opravného prostředku oprávněn a na základě uváděných odvolacích důvodů nelze uzavřít, že jeho odvolání je zjevně bezúspěšné. Aniž by v tomto stadiu odvolacího řízení bylo možno jakkoliv předjímat jeho výsledek, lze tedy výlučně pro účely rozhodnutí o shora uvedené žádosti považovat tento předpoklad za splněný.
7. Stejný závěr však již nelze přijmout ohledně druhé z výše uváděných podmínek poplatkové moderace, vymezených ustanovením § 138 odst. 1 o. s. ř. V posuzované věci soud prvního stupně pečlivě zkoumal osobní, příjmové a majetkové poměry žalobce a závěru, k němuž po jejich vyhodnocení dospěl, nelze vytknout nesprávnost. Nezbytnost verifikace majetkových poměrů účastníka řízení při rozhodování o jeho návrhu na přiznání osvobození od soudních poplatků, byla Nejvyšším soudem ČR zdůrazněna v usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněném pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ale i v celé řadě jeho dalších rozhodnutí (srov. např. usnesení ze dne 19. června 2008, sp. zn. 21 Cdo 3676/2007, usnesení ze dne 18. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, usnesení ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 29 Cdo 511/2015). Rovněž Ústavní soud opakovaně zdůraznil povinnost žadatele poskytnout soudu úplný a přesný obraz o svých poměrech (srov. např. usnesení ze dne 3. února 2016, sp. zn. I. ÚS 311/16). Tuto podmínku žalovaný v posuzované věci nesplnil, neboť tvrzenou výší svých měsíčních příjmů a výdajů přes výzvu soudu prvního stupně obsaženou v usnesení ze dne 18. 4. 2024, č. j. 13 Cm 73/2022-153 ničím nedoložil. Podle připojeného Prohlášení jsou jediným příjmem žalovaného dávky nemocenského pojištění ve výši 4 500 EUR měsíčně; namísto soudem vyžádaného rozhodnutí o přiznání této dávky však žalovaný doložil pouze vyúčtování za období od 16. 11. 2022 do 5. 12. 2022 ve výši 3 000 EUR, s tím, že uvedená částka měla být převedena na účet tam uvedený (přestože pro žalovaného není podle jeho prohlášení žádný bankovní účet veden). Aktuální výše dávky nebyla ničím doložena, stejně jako žádný z výdajů, specifikovaných v Prohlášení v souhrnné výši 6 110 EUR měsíčně. Žalovaný tak pouze osvědčil, že mu byl v listopadu 2022 (tedy dva roky před vznikem jeho poplatkové povinnosti v dané věci) vyměřen příspěvek v povinném pojištění dlouhodobé péče ve výši 110,97 EUR měsíčně a dále příspěvek do zdravotní pojišťovny ve výši 1 339,06 EUR měsíčně; současná výše ani úhrada těchto plateb, stejně jako placení nájemného, nákladů spojených s užíváním bytu, nákladů na pečovatelské služby, na právní zastoupení a na daňové poradce, uvedených v Prohlášení, zůstaly pouze v rovině ničím nedoložených tvrzení. Totéž platí i ohledně argumentace, že žalovaný nevlastní žádný majetek. Za osvědčen tak lze mít pouze dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav odvolatele a jeho hospitalizaci ve zdravotnickém zařízení v době od 1. 4. do 5. 4. 2024; tyto skutečnosti jsou však pouze jedním z kritérií, které by měl soud při posuzování žádosti o poplatkovou moderaci podle ust. § 138 odst. 1 o. s. ř. hodnotit.
8. Odvolateli nelze přisvědčit v tom, že požadavek soudu na doložení listin uvedených v jeho výzvě ze dne 18. 4. 2024 „je zcela nesmyslný“, případně, že „měl prokázat skutečnosti, které neexistují.“ Jak plyne ze shora odkazované judikatury, rozhodnutí o žádosti o osvobození od soudních poplatků vychází z posouzení dostatečných a úplných podkladů o majetkových a sociálních poměrech, které je soudu povinen poskytnout žadatel, jemuž soud zašle k jeho žádosti shora uvedené Prohlášení. Žádost o osvobození od soudních poplatků je návrhem, jenž stejně jako kterýkoliv jiný návrh zatěžuje navrhovatele obvyklou a zákonem stanovenou důkazní povinností. Není povinností soudu opakovaně účastníka vyzývat k doplnění nebo upřesnění údajů mimo zaslání i laikovi dobře srozumitelného formuláře, natož aby sám po skutečných poměrech účastníka pátral. Prokázání důvodnosti tohoto osvobození je pak v souladu s § 120 odst. 1 o. s. ř. zcela na účastníku řízení, který toto osvobození požaduje (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. IV. ÚS 226/2000). Je tomu tak mimo jiné i proto, že osvobození představuje výhodu proti druhé straně sporu. V usnesení ze dne 18. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3769/12 Ústavní soud dále upozornil, že účastník řízení nesplní svou povinnost prokázat, že jeho majetkové a sociální poměry odůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků, pokud uvede vzájemně si odporující údaje, či zatají některé skutečnosti soudu, tedy pokud nevyjeví skutečný rozsah svých příjmů a majetku, což je podmínkou pro přiznání osvobození. Závěru soudu prvního stupně, že pokud žalovaný řádně nevylíčil a neprokázal své poměry, nebylo možné jeho žádosti vyhovět, proto nelze vytknout nesprávnost.
9. Odvolací soud proto napadené usnesení podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.