Výrok
I. Směnečný platební rozkaz Městského soudu v Praze ze dne 20. 4. 2017, č. j. 49 Cm 51/2017-30 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne ze dne 4. 4. 2018, č. j. 49 Cm 25/2018-23 se zrušují a řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odůvodnění
1. Shora uvedeným rozsudkem soud prvního stupně ponechal vydaný směnečný platební rozkaz ze dne 20. 4. 2017, č. j. 49 Cm 51/2017-30 ve vztahu k žalované v platnosti a žalované uložil povinnost k náhradě nákladů řízení žalobkyni. Proti němu podala žalovaná včasné odvolání. Soud s ohledem na zahájení insolvenčního řízení vůči původně žalovanému 1) [Anonymizováno] usnesením ze dne 25. 10. 2017 řízení vůči žalované vyloučil k samostatnému projednání a rozhodnutí. Žalovaná na sebe následně u Krajského soudu v Brně podala insolvenční návrh, spojený s návrhem na povolení oddlužení. Usnesením insolvenčního soudu ze dne 6. 12. 2018, č. j. KSBR 45 INS 19445/2018-A-7 byl zjištěn úpadek žalované (dlužníka) a bylo povoleno jeho řešení oddlužením. Žalobkyně svoji směnečnou pohledávku za žalovanou v insolvenčním řízení přihlásila. Po splnění oddlužení byla žalovaná jako insolvenční dlužník usnesením insolvenčního soudu dne 7. 6. 2023, č. j. KSBR 45 INS 19445/2018-B-31 osvobozena od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny a pohledávek věřitelů, k nimž se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, ač tak měli učinit.
2. V návaznosti na rozhodnutí insolvenčního soudu vzala žalobkyně podáním ze dne 15. 11. 2023 žalobu v celém rozsahu zpět a navrhla, aby žádnému z účastníků nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.
3. Odvolací soud usnesením ze dne 5. 2. 2024, č. j. 12 Cmo 18/2024-88 vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila ke zpětvzetí žaloby s tím, že pokud tak neučiní, bude mít odvolací soud dle § 104 odst. 4 ve spojení s § 211 o. s. ř. za to, že se zpětvzetím souhlasí.
4. Protože žalovaná se ve stanovené lhůtě k výzvě soudu nevyjádřila, lze tak dovodit její souhlas se zpětvzetím žaloby.
5. Odvolací soud proto podle § 222a o. s. ř. zrušil soudem prvního stupně vydaný směnečný platební rozkaz a rozsudek a řízení zastavil.
6. Náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů nepřiznal odvolací soud žádnému z účastníků. Žalobce, který neuplatnil právo na náhradu nákladů řízení, vzal žalobu zpět z důvodu, že žalovaná byla usnesením insolvenčního soudu osvobozena od placení zbytku pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny, přičemž přiznané osvobození se vztahuje i na náklady řízení, které jako náklady spojené s uplatněním pohledávky patří mezi příslušenství pohledávky (§ 513 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Rozhodnutí o nákladech řízení má povahu konstitutivního rozhodnutí a o náhradě nákladů řízení rozhoduje odvolací soud až poté, co bylo žalované přiznáno osvobození od placení zbytků dluhů. Nejde-li o důvody separace nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 147 a § 148 odst. 2 o. s. ř., nelze dlužníka po dobu trvání účinků přiznaného osvobození zavázat k náhradě nákladů řízení a o uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení žalované by tak bez ohledu na skutečnost, že žalobkyně žádné náklady neuplatnila, nebylo možno vůbec uvažovat (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu v rozhodnutí ze dne 30. 5. 2019, sp. zn. 29 ICdo 155/2017).