Výrok
Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje ve správném znění, že návrh žalovaných na přerušení řízení se zamítá.
Odůvodnění
1. V záhlaví citovaným usnesením soud prvního stupně nevyhověl návrhu žalovaného na přerušení řízení. V odůvodnění uvedl, že žalovaný č. 2 navrhl řízení přerušit dle § 109 odst. 2 písm. a) o. s. ř. na dobu, než mu jeho zdravotní stav umožní účast na jednání, neboť má za to, že pro unesení důkazního břemene bude klíčový jeho výslech. Soud postupoval podle citovaného ustanovení a uzavřel, že pro přerušení řízení nejsou dány podmínky, a to zejména proto, že žalovaný č. 2 je zastoupen advokátem, který je schopen jeho nepřítomnost při jednání dostatečně nahradit co do procesní obrany jeho práv, včetně důkazních návrhů.
2. Proti usnesení podali včasné odvolání oba žalovaní a navrhli jeho změnu tak, že se řízení přerušuje. Uvedli, že advokát může za žalovaného č. 2 tvrdit skutkové okolnosti a navrhovat důkazy. Návrh vycházel z nemožnosti provést navrhovaný výslech žalovaného č. 2 k prokázání skutečností, které nelze prokázat jinak, přičemž při takovém úkonu je žalovaný č. 2 nezastupitelný. Odkázali na nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94 a rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2000, sp. zn. 21 Cdo 1949/99, týkající rozdílu mezi výslechem účastníka a jeho tvrzeními a tzv. nezastupitelného jednání. Žalovanému č. 2 zdravotní stav účast na jednání neumožňuje.
3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení včetně řízení, které předcházelo jeho vydání (§ 212 a § 212a o. s. ř.), aniž k projednání odvolání nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a neshledal odvolání žalovaných důvodné.
4. Z obsahu spisu vyplývá, že návrh na přerušení řízení podali oba žalovaní a odůvodnili jej nemožností výslechu žalovaného č. 2. Z předložené zprávy [Anonymizováno] vyplynulo, že žalovaný č. 2 je onkologicky léčen, po zdravotní stránce není možné cestování, je indikován spíše klid na lůžku.
5. Podle § 109 odst. 2 písm. a) o. s. ř. může soud, pokud neučiní jiná vhodná opatření, řízení přerušit, jestliže se účastník nemůže řízení účastnit pro překážku trvalejší povahy nebo proto, že je neznámého pobytu.
6. Žalovaní odůvodnili svůj návrh tím, že zdravotní stav nedovoluje žalovanému č. 2 účast u soudu, přičemž svůj výslech (§ 131 o. s. ř.) považuje za nezbytný. Z citovaného ustanovení vyplývá, že soudu je dána poměrně široká možnost volby nejvhodnějšího procesního postupu k dosažení účelu řízení, sledovaného ustanovením § 1 o. s. ř. Výslech účastníka je jedním z důkazů, k jehož provedení je možné přistoupit za situace, kdy dokazovanou skutečnost nelze prokázat jinak a jestliže s tím souhlasí účastník, který má být vyslechnut. Obsahem spisu jsou jak znalecké posudky, tak další listinné důkazy, které dosud nebyly soudem prvního stupně provedeny. Závěr, že obranu uplatněnou žalovanými v námitkách nebude možné prokázat jinak (tedy důkazy již ve spise obsaženými) než výslechem žalovaného č. 2, je předčasný. Ostatně, i kdyby se v budoucnu nezbytnost provedení tohoto důkazu ukázala, existují procesní možnosti, jak výslech žalovaného č. 2 uskutečnit, aniž by se musel dostavit k soudu prvního stupně, u něhož je vedeno řízení. Výslech by mohl být proveden dožádaným soudem, případně soudem prvního stupně v místě bydliště žalovaného č. 2. Byť lze se soudem prvního stupně souhlasit, že ochranu procesních práv žalovaných je schopen beze zbytku zajistit jejich právní zástupce, nelze přehlédnout, že nemožností vykonávat procesní práva a plnit procesní povinnosti nebyla žádost o přerušení řízení odůvodněna; důvodem bylo výhradně provedení důkazu výslechem účastníka, tj. žalovaného č. 2. Odkaz žalovaných na rozhodnutí Nejvyššího a Ústavního soudu není přiléhavý. Není pochyb o rozdílu mezi tvrzeními účastníka a jeho výslechem nebo o tom, že výslech účastníka je nezastupitelným jednáním; podstatným pro přijatý závěr o nedůvodnosti přerušení řízení bylo výhradně to, že dosud nelze říci, že jsou splněny předpoklady uvedené v § 131 odst. 1 o. s. ř. a že i v případě jejich splnění je k dispozici jiné vhodné opatření, aby mohl být důkaz výslechem účastníka proveden.
7. Odvolací soud s ohledem na shora uvedené uzavřel, že odvoláním napadené usnesení je věcně správné, a podle § 219 o. s. ř. jej potvrdil ve správném znění tak, že se návrh žalovaných na přerušení řízení zamítá.