Výrok
I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žalobkyně a žalovaná 1) nemají navzájem právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Soud prvního stupně shora označeným rozhodnutím zastavil řízení o odvolání žalované 1) proti rozsudku ze dne 28. 11. 2022, č.j. 18 Cm 77/2021-31 (výrok I.), dále rozhodl o nákladech řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu (výrok II.) a o vrácení soudního poplatku žalované 1) ve výši 13 883 Kč (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že podáním odvolání proti rozsudku vznikla žalované 1) poplatková povinnost, k jejímuž splnění byla vyzvána výzvou ze dne 1. 2. 2023. Žalovaná 1) byla zároveň poučena o tom, že po marném uplynutí lhůty bude řízení zastaveno. Výzva byla za podmínek § 49 odst. 4 o. s. ř. doručena žalované dne 13. 2. 2023. Lhůta pro zaplacení soudního poplatku marně uplynula dne 28. 2. 2023, k úhradě poplatku po jejím uplynutí dne 1. 3. 2023 proto nelze přihlížet. Z uvedených důvodů soud podle § 9 odst. 1,2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, odvolací řízení zastavil. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
2. Žalovaná 1) napadla usnesení včasným odvoláním, v němž namítla, že soudní poplatek zaplatila včas. Písemnost Krajského soudu s určením výše a termínu splatnosti soudního poplatku našla v poštovní schránce na konci týdne, tj. 17. 2. nebo 18. 2. 2023, ne 13. 2. 2023, jak se uvádí v usnesení o zastavení řízení. Žalovaná 1) předpokládá, že důvodem pozdního doručení písemnosti byla špatná adresa jejího bydliště. Žalovaná 1) bydlí v [Anonymizováno] a písemnost je adresována na [adresa]. Předpokládá proto, že někdo z osob tam bydlících písemnost ze své poštovní schránky vyzvedl a koncem týdne ji vhodil do její poštovní schránky. To potvrzuje i skutečnost, že se pošta nepokusila zásilku žalované 1) doručit do jejího bydliště, ani jí nebylo doručeno oznámení o jejím uložení na poště.
3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení dle ustanovení § 212 a následujících o. s. ř., aniž za tím účelem nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c/ o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
4. Jak se podává z obsahu spisu, zásilka obsahující usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 2. 2023, č. j. 18 Cm 77/2021-33 (výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání) byla žalované 1) doručována prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu jejího trvalého pobytu ve smyslu ust. § 46b písm. a) o. s. ř., tedy na adresu [adresa]. Podle doručenky, která je součástí spisu, nebyla první žalovaná při doručování zastižena; zásilka byla proto dne 3. 2. 2023 uložena u pošty a po marném uplynutí úložní doby byla dne 21. 2. 2023 vložena do schránky adresáta.
5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží.
6. Podle § 49 odst. 1 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Podle § 49 odst. 2 o. s. ř. nezastihl-li doručující orgán adresáta písemnosti, písemnost uloží a adresátu zanechá vhodným způsobem písemnou výzvu, aby si písemnost vyzvedl. Nelze-li zanechat výzvu v místě doručování, vrátí doručující orgán písemnost odesílajícímu soudu a uvede, ve který den nebyl adresát zastižen. Odesílající soud vyvěsí na úřední desce výzvu k vyzvednutí písemnosti u soudu. Podle § 49 odst. 4 o. s. ř. nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
7. V posuzované věci zpochybnila odvolatelka správnost postupu doručujícího orgánu při doručování výzva k zaplacení poplatku, když uvedla, že zásilka jí byla doručována na nesprávnou adresu a nebyla jí zanechána výzva k jejímu vyzvednutí. Tyto výtky neshledal odvolací soud důvodné. Vyšel přitom z údajů pošty na vrácené doručence, která v daném případě obsahuje všechny náležitosti uvedené v ustanovení § 50g odst. 1 a 2 o. s. ř. a je tedy veřejnou listinou (§ 50f odst. 3 o.s.ř.). Protože první žalovaná neoznačila žádný důkaz k prokázání opaku, je nutno údaje uvedené na doručence, včetně údaje o zanechání výzvy k vyzvednutí zásilky v místě doručení, považovat za pravdivé. Jak je shora uvedeno, výzva k zaplacení poplatku byla žalované doručována na adresu [adresa] (na čemž nic nemění skutečnost, že v záhlaví usnesení je adresa žalované 1/ nesprávně uvedena jako [adresa]) a výzva k vyzvednutí této zásilky na poště jí byla zanechána dne 3. 2. 2023. Uplynutím dne 13. 2. 2023 (pondělí) tak podle ustanovení § 49 odst. 4 o. s. ř. nastala fikce doručení výzvy první žalované. Patnáctidenní lhůta k zaplacení poplatku proto začala běžet dne 14. 2. 2023 a skončila dne 28. 3. 2023. Poplatek ve výši 13 883 Kč byl uhrazen dne 1. 3. 2023, tedy opožděně, jak správně uzavřel soud prvního stupně.
8. K polemice odvolatelky vztahující se k datu vložení písemnosti do její poštovní (domovní) schránky, je nutno uvést, že s vložením zásilky, doručované do vlastních rukou adresáta, nespojuje platná právní úprava žádné účinky. K řádnému doručení zásilky dochází již marným uplynutím 10 denní lhůty, která běží ode dne, kdy byla písemnost připravena k vyzvednutí, tedy v daném případě ode dne 13. 2. 2023. Argumentace odvolatelky, podle níž nalezla výzvu ve své poštovní schránce až dne 17. 2. nebo 18. 2. 2023, je tedy irelevantní.
9. Z výše uvedeného vyplývá, že žalovaná 1), která nezaplatila soudní poplatek za odvolání ve lhůtě jeho splatnosti, tedy při podání odvolání (§ 7 odst. 1, § 4 odst. 1 písm. b/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích) byla soudem prvního stupně řádně vyzvána k jeho zaplacení v dodatečné patnáctidenní lhůtě a poučena o následcích nesplnění své zákonné poplatkové povinnosti do konce takto stanovené lhůty. Protože byl poplatek zaplacen opožděně, nebylo možné k jeho úhradě přihlížet. Rozhodnutí soudu prvního stupně o zastavení odvolacího řízení je tak zcela v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. Soud prvního stupně správně rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení (byť v odůvodnění svého rozhodnutí nesprávně odkázal na ustanovení § 146 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. namísto správného ust. § 146 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.) i o vrácení zaplaceného poplatku žalobkyni (§ 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb.).
10. Z uvedených důvodů odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. jako věcně správné potvrdil.
11. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyni žádné náklady nevznikly.