Novinka: Paragrafiq je nyní ve vašem ChatGPT a Claude. Připojit →

Usnesení

Spisová značka

12 Cmo 64/2026

Rozhodnutí v této věci (2)

Soud: Vrchní soud v PrazeDatum rozhodnutí: 27. 7. 2026Č. j.: 12 Cmo 64/2026-121Předsedkyně senátu: Mgr. Kateřina ČernáAgenda: Odvolací (obchodní) (Cmo)Zveřejněno: 27. 10. 2026Předmět řízení: o zaplacení 400 000 Kč s příslušenstvím a odměnou, o odvolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2026, č. j. 53 Cm 42/2025-90, o návrhu žalovaného č. 2 na vydání opravného usnesení,ECLI:CZ:VSPH:2026:12.Cmo.64.2026.1
Poznámka k výběru rozhodnutí: Rozhodnutí okresních, krajských a vrchních soudů přebíráme z veřejné databáze rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti (rozhodnuti.justice.cz, otevřená data). Soudy do databáze vkládají jen vybraná rozhodnutí: od prosince 2020 hlavně pravomocná odůvodněná rozhodnutí z civilních věcí v prvním stupni, rozhodnutí vrchních soudů od konce roku 2025. Nepatří sem například platební rozkazy, rozsudky pro zmeškání nebo pro uznání, schválené smíry a většina trestních věcí. Výběr proto nelze zobecňovat na všechna řízení. K 18. 11. 2026 máme 604 848 z 615 621 rozhodnutí zveřejněných v databázi.

Použité předpisy

Usnesení ze dne 27. 7. 2026

Výrok

Návrh žalovaného č. 2 na vydání opravného usnesení se zamítá.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení ve vztahu k žalovanému č.

2 (výrok I.), zrušil ve vztahu k žalovanému č. 2 směnečný platební rozkaz ze dne 21. 7. 2025, č. j. 53 Cm 42/2025-30 (výrok II.), vyslovil neúčinnost zpětvzetí žaloby ve vztahu k žalované č. 1 (výrok III.), a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému č. 2 náklady řízení ve výši 31 702 Kč (výrok IV.).2. K odvolání žalobkyně rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 5. 2026, č. j. 12 Cmo 64/2026-108 (dále jen „rozhodnutí odvolacího soudu“), a usnesení soudu prvního stupně ve výroku IV. změnil tak, že uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému č. 2 náhradu nákladů řízení ve výši 16 110 Kč (výrok I.) a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

3. Žalovaný č. 2 podal dne 10. 6. 2026 návrh na vydání opravného usnesení rozhodnutí odvolacího soudu s odůvodněním, že zástupci nebyla přiznána náhrada nákladů včetně náhrady daně z přidané hodnoty. Odvolací soud argumentoval tím, že zástupce žalovaného č. 2 údajně nedoložil, že je plátcem DPH, ten však neměl povinnost opětovně dokládat tuto skutečnost, když soud prvního stupně ve svém rozhodnutí náhradu za DPH přiznal. Pravděpodobně tak došlo k administrativní chybě a odvolací soud v rozporu s obsahem spisu náhradu za DPH nepřiznal. Žalovaný č. 2 tak navrhl, aby bylo rozhodnutí odvolacího soudu opraveno tak, že bude přiznána náhrada nákladů řízení včetně 3 383,10 Kč DPH.

4. Podle § 164 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), předseda senátu opraví v rozsudku kdykoliv i bez návrhu chyby v psaní a v počtech, jakož i jiné zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku rozhodnutí nebo není-li možné provést opravu v listinných stejnopisech rozhodnutí, vydá o tom opravné usnesení, které doručí účastníkům; jde-li o opravu výroku rozhodnutí, může odložit vykonatelnost rozsudku na dobu, dokud opravné usnesení nenabude právní moci.

5. Podle § 165 o. s. ř. pokud odůvodnění rozsudku nemá podklad ve zjištění skutkového stavu, může účastník před tím, než rozsudek nabude právní moci, navrhnout, aby odůvodnění bylo opraveno (odstavec 1). Nevyhoví-li soud prvního stupně návrhu, předloží věc odvolacímu soudu, který o opravě rozhodne (odstavec 2). O opravě důvodů se rozhoduje usnesením; ve věcech příslušejících senátu tak učiní předseda senátu. Jednání není třeba nařizovat (odstavec 3).

6. Podle § 167 odst. 2 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, užije se na usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.

7. Ze spisu soudu prvního stupně se podává, že usnesením soudu prvního stupně byla žalovanému č. 2 přiznána náhrada nákladů řízení včetně náhrady za DPH. Usnesením odvolacího soudu bylo napadené usnesení změněno a žalovanému č. 2 nebyla přiznána náhrada za DPH, neboť jeho zástupce nedoložil, že je jejím plátcem. Právní zástupce žalovaného č. 2 oznámil soudu převzetí zastoupení dne 3. 3. 2026, k tomuto ani k žádnému pozdějšímu podání nedoložil osvědčení o registraci plátce DPH, ze spisu neplyne ani to, že snad by bylo osvědčení zástupce žalovaného č. 2 registrováno u soudu prvního stupně pod určitým Spr.

8. Odvolací soud tedy rozhodl zcela v souladu s obsahem spisu. Zároveň je však třeba konstatovat, že opravné usnesení by tak jako tak nemělo v nyní řešené situaci místo, neboť výrok I. usnesení soudu prvního stupně (respektive v něm vyčíslená výše náhrady nákladů), je zcela souladná s odůvodněním usnesení odvolacího soudu. Za těchto okolností tedy není dán žádný prostor pro opravu, ať už by byla žalovaným č. 2 spatřována v chybě v psaní, v počtech nebo v jiné zjevné nesprávnosti. Nadto v tomto případě k žádné chybě nedošlo, odvolací soud rozhodl na základě stavu zjištěného z procesního spisu.

9. S ohledem na shora uvedené odvolací soud návrh žalovaného č. 2 jako neopodstatněný zamítl.

Usnesení ze dne 21. 5. 2026

Výrok

I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému č. 2 náhradu nákladů řízení 16 110 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám jeho zástupce.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Shora uvedeným usnesením soud prvního stupně zastavil řízení ve vztahu k žalovanému č.

2 (výrok I.), zrušil ve vztahu k žalovanému č. 2 směnečný platební rozkaz ze dne 21. 7. 2025, č. j. 53 Cm 42/2025-30 (dále jen „směnečný platební rozkaz“, výrok II.), vyslovil neúčinnost zpětvzetí žaloby ve vztahu k žalované č. 1 (výrok III.), a uložil žalobkyni povinnost nahradit žalovanému č. 2 náklady řízení ve výši 31 702 Kč (výrok IV.).2. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí tím, že žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky jako směnečné pohledávky, soud vydal směnečný platební rozkaz a žalovaný č. 2 proti němu podal včasné námitky zahrnující námitku nepravosti podpisu. Žalované č. 1 se směnečný platební rozkaz nepodařilo doručit, a proto byl zrušen, následně bylo žalobě vůči žalované č. 1 vyhověno rozsudkem ze dne 16. 10. 2025, č. j. 53 Cm 42/2025-43, který nabyl právní moci 15. 11. 2025. Žalobkyně vzala podáním ze dne 10. 3. 2026 žalobu v celém rozsahu zpět s ohledem na kategorický závěr znaleckého posudku o nepravosti podpisu žalovaného č. 2 na směnce. Soud prvního stupně proto podle § 96 odst. 1 a 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), směnečný platební rozkaz ve vztahu k žalovanému č. 2 zrušil a řízení zastavil, ve vztahu k žalované č. 1 rozhodl o neúčinnosti zpětvzetí žaloby s ohledem na pravomocné skončení řízení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle § 146 odst. 2 o. s. ř., neboť žalobkyně zavinila zastavení řízení a je povinna zaplatit žalovanému č. 2 náklady řízení zahrnující odměnu advokáta za 2,5 úkonu po 9 940 Kč dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (příprava a převzetí zastoupení, nahlížení do spisu dne 9. 3. 2026, sepis vyjádření ze dne 13. 3. 2026 – odměna v poloviční výši), paušální náhradu za 3 úkony po 450 Kč, a náhradu za DPH ve výši 5 502 Kč.

3. Proti usnesení soudu prvního stupně, a to pouze proti jeho výroku IV., podala včasné odvolání žalobkyně a požadovala, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že se žádnému z účastníků nepřiznává náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uvedla, že žalovaný č. 2 nebyl v řízení zastoupen, zastoupit advokátem se nechal až poté, co se seznámil se závěry znaleckého posudku ohledně pravosti podpisu. Žalobkyně nezavinila náklady řízení žalovaného č. 2, zavinila je jeho partnerka (jednatelka žalované č. 1), žaloba byla podána důvodně, žalobkyně nepochybovala o pravosti podpisů na směnce. V jiném směnečném řízení vedeném pod sp. zn. 24 Cm 98/2025 vznášel žalovaný č. 2 totožné námitky pravosti podpisu, stejný znalec posoudil jeho podpis na jiné směnce jako pravý. Všechny směnky vystavené žalovanou č. 1 a avalované žalovaným č. 2 nosila žalobkyni jednatelka žalované č. 1 (partnerka žalovaného č. 2) nebo její matka, proti nimž je vedeno trestní řízení pro obvinění z podvodu na žalobkyni. Žalobkyně vzala v tomto řízení žalobu zpět na základě výsledku znaleckého posudku a v návaznosti na výzvu soudu ke zvážení takového postupu, jednala hospodárně; nevěděla, že se žalovaný č. 2 nově nechal zastoupit advokátem (který rovněž zastupuje obě obžalované v trestním řízení), jehož činnost neměla na postup žalobkyně žádný vliv a jeho vyjádření ze dne 13. 3. 2026 bylo nadbytečné a bezobsažné. Dle žalobkyně se jedná o důvody pro nepřiznání náhrady nákladů dle § 150 o. s. ř., respektive napadený výrok usnesení soudu prvního stupně by měl odvolací soud změnit tak, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.

4. Žalovaný č. 2 se vyjádřil k odvolání žalobkyně tak, že trestní řízení vedené proti třetím osobám není v posuzované věci relevantní. Dále uvedl, že před podáním žaloby nebyl žalobkyní vyzván k úhradě směnečného peníze, žalobkyně postupovala nedbale a nezjistila skutkové okolnosti před podáním žaloby (skutečnost, že žalovaný č. 2 popírá pravost podpisu na směnce). Námitky žalobkyně ohledně nevědomosti o nepravosti podpisu tak nejsou důvodné. K zastoupení advokátem uvedl, že okamžik zastoupení není v zákoně omezen, žalovaný č. 2 vynaložil náklady na ochranu svých práv v souladu s právními předpisy. Žalobkyně zavinila vznik těchto nákladů zpětvzetím žaloby a je povinna je nahradit.

5. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací (§ 10 odst. 1 o. s. ř.), po zjištění, že odvolání bylo podáno proti nepravomocnému rozhodnutí soudu prvního stupně oprávněnou osobou v zákonné lhůtě (§ 204 odst. 1 o. s. ř.), a že jde o rozhodnutí, proti kterému je odvolání přípustné (§ 201, § 202 a contrario o. s. ř.), přezkoumal bez nařízeného odvolacího jednání [§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.] v napadeném rozsahu (tj. ve výroku IV.) rozhodnutí soudu prvního stupně podle § 212, věta první, o. s. ř., jakož i řízení, které vydání rozhodnutí předcházelo (§ 212a odst. 5, 6 o. s. ř.), přičemž dospěl k závěru, že odvolání není v základu důvodné, zároveň však byly shledány důvody pro změnu výše částky náhrady nákladů (viz níže). Výroky I., II. a III. nebyly odvoláním dotčeny a již samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 3 o. s. ř.).

6. Z obsahu spisu se podává, že žalobkyně se návrhem na vydání směnečného platebního rozkazu ze dne 27. 6. 2025 domáhala po žalovaných zaplacení směnečného peníze 400 000 Kč s příslušenstvím a odměnou. Soud prvního stupně vydal směnečný platební rozkaz, proti němuž podal žalovaný č. 2 dne 19. 8. 2025 včasné námitky obsahující rovněž námitku nepravosti podpisu na směnce. Soud ustanovil za účelem posouzení pravosti podpisu žalovaného č. 2 na směnce znalce. Soud vyzval účastníky v usnesení o znalečném ze dne 23. 2. 2026, č. j. 53 Cm 42/2025-76 k vyjádření k připojenému znaleckému posudku. Ve svém podání ze dne 18. 3. 2026 žalobkyně vzala žalobu zpět s ohledem na kategorický závěr znaleckého posudku o nepravosti podpisu žalovaného č. 2.

7. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

8. Podle § 146 odst. 2 o. s. ř. jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Byl-li však pro chování žalovaného (jiného účastníka řízení) vzat zpět návrh, který byl podán důvodně, je povinen hradit náklady řízení žalovaný (jiný účastník řízení).

9. Řízení bylo zastaveno na základě zpětvzetí žaloby s ohledem na výsledky znaleckého zkoumání pravosti podpisu na směnce. Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvního stupně v tom, že zastavení řízení zavinila žalobkyně dle § 146 odst. 2, věty první, o. s. ř., a je proto povinna hradit žalovanému č. 2 jeho náklady. Ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení je totiž třeba hledět na zavinění procesní optikou, kdy v nyní posuzované věci to byla žalobkyně, která z vlastní vůle učinila dispozici se žalobním návrhem v podobě jeho zpětvzetí, k čemuž došlo nikoliv pro chování žalovaného č. 2, ale z důvodu průběžného stavu dokazování, což je riziko, které nese každý žalobce.

10. Žalovanému č. 2 tedy náleží náhrada nákladů za úkon, který v řízení učinil jako nezastoupený účastník, konkrétně za sepis námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, a to ve výši 300 Kč dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb. S účinností ode dne 3. 3. 2026 převzal zastoupení žalovaného č. 2 advokát , Jméno advokáta B, , od převzetí zastoupení má žalovaný č. 2 právo na náhradu nákladů zahrnujících rovněž odměnu za zastupování dle advokátního tarifu (§ 137 odst. 1 a 2 o. s. ř.).

11. Pokud žalobkyně namítala, že náklady žalovaného č. 2 na právní zastoupení nebyly účelné k bránění jeho práva, nepovažuje odvolací soud tuto námitku za důvodnou. Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12, náhradu nákladů řízení za zastupování advokátem nelze přiznat, jedná-li se o zneužití práva, k němuž dochází zejména v případech, kdy se účastník snaží pro sebe dosáhnout výhody nepředpokládané procesním právem, zmařit postup v řízení či způsobit druhé straně škodu. Z pouhé skutečnosti, že se žalobce nechal zastoupit advokátem až po doručení znaleckého posudku, nebo že týž advokát zastupuje jednatelku žalované č. 1 v trestním řízení, nelze dovodit snahu žalovaného č. 2 se neoprávněně obohatit na úkor žalobkyně. V konkrétním případě tak o zneužití práva na právní pomoc uvažovat nelze. Ani námitku, že žalobkyně nepochybovala o pravosti podpisů žalovaného č. 2 na směnce, nelze považovat za důvodnou, neboť pravost směnky prokazuje žalobce, který rovněž disponuje žalobou, náklady s tím související tak v případě zpětvzetí žaloby jdou k jeho tíži.

12. Odvolací soud dle shora uvedeného považuje náklady žalovaného č. 2 na právní zastoupení za účelně vynaložené. Shodně se soudem prvního stupně nemá pochyb o účelnosti úkonu právní služby spočívajícího v přípravě a převzetí zastoupení ze dne 3. 3. 2026 a dále úkonu spočívajícího ve vyjádření žalovaného č. 2 ze dne 13. 3. 2026 ke znaleckému posudku, jednalo se o jednoduché vyjádření, které lze analogicky považovat za podání nikoliv ve věci samé, avšak žalovaný č. 2 reagoval na výzvu soudu k vyjádření a odměna za tento úkon mu proto náleží. Odvolací soud, na rozdíl od soudu prvního stupně, neshledal účelně vynaloženým samostatný úkon spočívající v nahlížení do spisu dne 9. 3. 2026 (dle záznamu na č. l. 83), který je dle názoru odvolacího soudu třeba zahrnout pod úkon přípravy a převzetí zastoupení, neboť k němu došlo bezprostředně po zmocnění zástupce žalovaným č. 2, s tímto úkonem nahlížení úzce souviselo a jednalo se spíše o mechanickou činnost spočívající v nahlédnutí do spisu a pořízení kopií. Nadto zástupce je nepochybně při převzetí zastoupení povinen seznámit se s obsahem spisu, aby mohl práva zastoupeného řádně uplatňovat (obdobně usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. 5 Azs 33/2008, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1176/2015).

13. Za řízení před soudem prvního stupně proto z uvedených důvodů náleží žalovanému č. 2 náhrada za odměnu za zastupování ve výši 15 810 Kč zahrnující odměnu za jeden úkon právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení) po 9 940 Kč, a odměnu v poloviční výši 4 970 Kč za jeden úkon dle § 11 odst. 2 písm. c), odst. 3 advokátního tarifu (sepis vyjádření ke znaleckému posudku), počítanou z tarifní hodnoty 401 333 Kč, a dále náhradu hotových výdajů dle § 13 odst. 1, odst. 4 advokátního tarifu za dva úkony po 450 Kč. Zástupce žalovaného č. 2 nedoložil, že je plátcem DPH, náhrada za ni mu proto nenáleží. Žalovanému č. 2 dále náleží již výše uvedená náhrada 300 Kč za sepis námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu.

14. Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem má žalovaný č. 2 právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 16 110 Kč. Odvolací soud proto usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku IV. podle § 220 odst. 1 o. s. ř. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto usnesení.

15. O náhradě nákladů odvolacího řízení odvolací soud rozhodl podle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo. Žalobkyně ani žalovaný č. 2 totiž neměli v odvolacím řízení plný či převážný úspěch, neboť žalobkyně požadovala nepřiznání náhrady nákladů řízení žádnému z účastníků, zároveň odvolací soud považuje za účelně vynaložené náklady řízení ze strany žalovaného č. 2 částku o cca polovinu nižší, než jakou určil soud prvního stupně.

Tento web používá nezbytné cookies pro fungování služby a volitelné analytické cookies pro měření návštěvnosti. Více informací