Výrok
I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Napadeným usnesením odmítl soud prvního stupně odvolání žalovaného proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 29. 3. 2023, č. j. EPR 76182/2023-6. Uvedl, že vydal elektronický platební rozkaz, v němž žalovanému uložil povinnost zaplatit do patnácti dnů od doručení rozkazu žalobci částku 300 000 Kč s příslušenstvím, nebo podat v téže lhůtě odpor u soudu, který rozkaz vydal. Rozkaz byl žalovanému doručen dne 29. 3. 2023. Lhůta k podání odporu začala běžet dne 30. 3. 2023 a skončila dnem 13. 4. 2023 (§ 174 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 57 o. s. ř.). Protože byl odpor soudu doručen až dne 25. 4. 2023, byl jako opožděný podle 174 odst. 3 odmítnut.
2. Žalovaný napadl usnesení včasným odvoláním a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že statutární orgán žalovaného se nacházel dlouhodobě v zahraničí a neměl možnost se řádně seznámit s podklady a tvrzeným nárokem žalobce, ani podat ve lhůtě patnácti dnů odpor. V podání odporu bránila objektivní překážka a po jejím odpadnutí bylo na výzvu soudu prvního stupně reagováno a podán odpor. V rámci odporu žalovaný namítl, že pohledávka neexistuje, a tudíž není splatná. Ze strany žalobce nebyl dodržen postup žádosti o předčasnou splatnost dluhopisů dle podmínek emise. Nárok soud prvního stupně neposoudit správně, neboť by musel dospět k závěru, že návrh je nedůvodný a zamítl by jej.
3. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž za tím účelem nařídil jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.
4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že elektronický platební rozkaz ze dne 29. 3. 2023, č. j. EPR 76182/2023-6 byl žalovanému doručen do datové schránky dne 29. 3. 2023. Odpor žalovaného byl podán u soudu dne 25. 4. 2023.
5. Podle ustanovení § 174 odst. 3 o. s. ř., které platí podle § 174a odst. 3 o. s. ř. i pro elektronický platební rozkaz, pozdě podaný odpor soud usnesením odmítne; pro nedostatek odůvodnění nelze odpor odmítnout.
6. O běhu a délce lhůty k podání odporu a soudu, u něhož je třeba odpor podat, byl žalovaný poučen v elektronickém platebním rozkazu ze dne 29. 3. 2023, č. j. EPR 76182/2023-6. Ten byl žalovanému doručen do jeho datové schránky dne 29. 3. 2023, jak vyplývá z Potvrzení o dodání a doručení do datové schránky. Lhůta k podání odporu začala žalovanému běžet dnem následujícím po doručení elektronického platebního rozkazu, tedy dnem 30. 3. 2023, a marně uplynula v souladu s § 57 odst. 1 o. s. ř. dne 13. 4. 2023 (čtvrtek). Odpor žalovaného byl podán u soudu až dne 25. 4. 2023, tj. po uplynutí zákonem stanovené lhůty k jeho podání. Postupu soudu prvního stupně, kterým podle § 174a odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 174 odst. 3 o. s. ř. odmítl odpor žalovaného proti elektronickému platebnímu rozkazu jako opožděný, nelze vytknout nesprávnost.
7. Výhrady žalovaného, že včasnému podání odporu bránil dlouhodobý pobyt statutárního orgánu žalovaného v zahraničí, je na posouzení věci bez vlivu za situace, kdy se žalovaný nedomáhal prominutí zmeškání lhůty k podání odporu (§ 58 o. s. ř.).
8. Odvolací soud se nezabýval a ani nemohl zabývat výhradami žalovaného k nároku na zaplacení, o němž bylo rozhodnuto pravomocným elektronickým platebním rozkazem. Podle § 212a odst. 6 o. s. ř. lze usnesení, jímž nebylo rozhodnuto ve věci samé, přezkoumat jen z důvodů, které se týkají toho, co soud prvního stupně řešil ve výroku usnesení. Předmětem výroku odvoláním napadeného usnesení byla výhradně opožděnost odporu, nikoliv oprávněnost nároku na zaplacení.
9. Z důvodů uvedených shora odvolací soud napadené usnesení jako věcně správné podle ustanovení § 219 o. s. ř. potvrdil.
10. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal, když v odvolacím řízení úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly.