Výrok
I. Odvolání se odmítá.
II. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. V záhlaví uvedeným usnesením soud pvního stupně podle § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích žalované 2) v bodě I. výroku zastavil řízení o jejím odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 2. 2023, č. j. 49 Cm 119/2022-33 a v bodě II. výroku uložil žalované 2) povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení žalobci ve výši 300 Kč.
2. Žalovaná 2) podala proti usnesení v zákonné lhůtě blanketní odvolání. K odstranění vad tohoto blanketního odvolání ve lhůtě 15 dnů v rozsahu a způsobem ve výzvě stanoveným byla žalovaná 2) vyzvána usnesením soudu prvního stupně ze dne 15. 3. 2024, č. j. 49 Cm 119/2022-74. Ve výzvě byla soudem poučena o důsledcích neodstranění vad podaného odvolání, spočívající v odmítnutí odvolání. Na tuto výzvu, která jí byla doručena dne 4. 4. 2024, žalovaná 2) nijak nereagovala.
3. Odvolací soud proto postupoval podle § 211 a 43 odst. 2 o. s. ř. a odvolání žalované 2) odmítl, neboť vady podaného odvolání brání možnosti v odvolacím řízení pokračovat.
4. O nákladech odvolacího řízení rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 146 odst. 3 o. s. ř. Žalobkyni, jíž by náležela náhrada nákladů, žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly, a proto nebyla náhrada přiznána ve vztahu mezi žalobkyní a žalovanou 2) přiznána žádnému z účastníků.