Výrok
Napadené usnesení se zrušuje a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Odůvodnění
1. Citovaným usnesením rozhodl soud prvního stupně, aby do řízení vstoupila na místo dosavadního žalobce společnost [Anonymizováno], reg. č. [Anonymizováno], sídlem [Anonymizováno]. Uvedl, že žalobce navrhl změnu účastníka na jeho straně s tím, že dne 29. 4. 2015 došlo k indosaci směnky, která je předmětem tohoto řízení na společnost [Anonymizováno]. Jmenovaná společnost se vstupem do řízení souhlasila. Soud postupoval podle § 170a odst. 1, 2 o. s. ř. a § 1103 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, s tím, že zákonné podmínky vstupu do řízení shledal splněné (v průběhu řízení došlo k indosaci směnky, žalobce směnku nabyvateli směnky předal a ten se vstupem do řízení na místo žalobce souhlasil).
2. Žalovaný č. 1 podal proti usnesení včasné odvolání a navrhl jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Uvedl, že společnost [Anonymizováno] neexistuje, když její existence nebyla žalobcem prokázána např. výpisem z veřejného seznamu, včetně doložení, které fyzické osoby jsou oprávněny za společnosti jednat. Společnost [Anonymizováno] není způsobilá být účastníkem řízení. V České republice nemá organizační složku.
3. Žalobce ve vyjádření k odvolání navrhl napadené usnesení potvrdit. Uvedl, že do spisu byl založen výpis z obchodního rejstříku týkající se společnosti [Anonymizováno] opatřený apostilou a překladem. Tvrzení žalovaného č. 1 je ryze účelové nebo vychází z neznalosti obsahu spisu.
4. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení podle ustanovení § 212 a § 212a o. s. ř., aniž by ve věci nařizoval jednání (ustanovení § 214 odst. 1 písm. c) o. s. ř.), a neshledal důvody ani pro jeho potvrzení, ani změnu.
5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalovaná č. 2 dne [Anonymizováno] zemřela. Usnesením ze dne 13. 11. 2020, č. j. 20 Cm 190/2013-346 bylo řízení vůči žalované č. 2 přerušeno do pravomocného skončení dědického řízení vedeného u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. 29 D 833/2020. Podáním ze dne 14. 12. 2020 navrhl žalobce, aby do řízení na jeho místo vstoupila společnost [Anonymizováno], na níž byla indosována směnka, která je předmětem tohoto řízení a která jí byla žalobcem předána. Společnost [Anonymizováno] se vstupem do řízení na místo žalobce vyslovila souhlas.
6. O shora popsaném návrhu žalobce soud prvního stupně rozhodl za situace, kdy vůči jednomu z účastníků (žalované č. 2) bylo řízení přerušeno z důvodu, že žalovaná č. 2 ztratila způsobilost být účastníkem řízení. Vhodným se tak jevil postup podle § 112 odst. 2 o. s. ř., který by odrážel tu skutečnost, že řízení je možné nadále vést pouze mezi žalobcem a žalovaným č. 1. Jestliže soud prvního stupně nastíněný postup nezvolil, tím spíše bylo nezbytné, aby z výroku jeho usnesení vyplývalo, ve vztahu mezi kterými účastníky bylo o návrhu žalobce rozhodováno; uvedené ostatně nelze seznat ani z odůvodnění. Rozhodl-li soud prvního stupně o návrhu žalobce vůči oběma žalovaným, jde o takovou vadu řízení, která nemohla být napravena v rámci odvolacího řízení.
7. Odvolací soud proto odvoláním napadené usnesení podle § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušil a podle § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V něm soud nejprve rozhodne podle § 112 odst. 2 o. s. ř. a poté o návrhu žalobce na vstup jmenované společnosti do řízení na jeho místo. Před rozhodnutím soud prvního stupně neopomene doručit předmětný návrh žalovanému č. 1 (dosud se tak nestalo), aby měl možnost se k němu vyjádřit. Nejvyšší soud již ve svém unesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013 uzavřel, že absence doručení písemného návrhu na realizaci procesního nástupnictví podle § 107a o. s. ř. je porušením povinnosti zajistit účastníkům stejnou možnost k uplatnění jejich práv dle § 18 odst. 1 o. s. ř. V rozhodnutí o procesním nástupnictví se pak soud prvního stupně vypořádá nejen s výhradami uvedenými žalovaným č. 1 v odvolání, ale i s tím, zda s ohledem na § 2 o. s. ř. nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy (k tomu nález Ústavního soudu ČR ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11).