Výrok
Odvolání se odmítá.
Odůvodnění
1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením ustanovil účastníkovi 1) pro nadepsané řízení procesního opatrovníka [Anonymizováno], advokáta, se sídlem [adresa], dle § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) z důvodu, že pobyt účastníka není soudu znám. Své rozhodnutí soud prvního stupně s odkazem na § 169 odst. 2 o. s. ř. neodůvodnil.
2. Proti usnesení soudu prvního stupně podala společnost odvolání, v němž nesouhlasí s ustanovením opatrovníka účastníku 1).
3. Odvolatelka uvádí, že pobyt účastníka 1) je znám, a to na adrese [adresa], nicméně v současné době se má účastník 1) nacházet v zahraničí a z důvodu situace spojené s onemocněním Covid-19 pro účastníka 1) není momentálně návrat do České republiky možný, neboť nemá dopravní spojení a ani mu není z této země vstup do Evropské unie povolen. Současně odvolatelka navrhuje, aby byla opatrovníkem místo [Anonymizováno] ustanovena manželka účastníka 1), která je zplnomocněna k jeho zastupování.
4. Soud prvního stupně věc předložil odvolacímu soudu s tím, že odvolání bylo podáno osobou neoprávněnou.
5. Odvolací soud se tedy v první řadě zabýval otázkou, zda odvolání podané společností je subjektivně přípustné a dospěl k závěru, že nikoli.
6. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Odvolání však mohou podat jen osoby, které jsou nositeli tzv. subjektivní legitimace, tedy osoby, jimž nebylo - objektivně nahlíženo - rozhodnutím soudu prvního stupně plně vyhověno. Jde o posouzení otázky tzv. subjektivní přípustnosti odvolání.
7. Podle § 218 písm. b) o. s. ř. v platném znění odvolací soud odmítne odvolání, které bylo podáno někým, kdo k odvolání není oprávněn.
8. V záhlaví uvedeným usnesením byl procesní opatrovník ustanoven pro nadepsané řízení účastníkovi 1) a toliko tito dva jsou tedy v poměrech projednávané věci subjektivně legitimováni k podání odvolání. Jelikož právní postavení společnosti odvoláním napadeným usnesením není žádným způsobem dotčeno, není proto subjektivní legitimace společnosti k podání odvolání dána, jak ostatně správně zhodnotil rovněž soud prvního stupně. K podobnému závěru, byť pro dovolací řízení, ostatně dospěl i Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 4. srpna 2020, sp. zn. 27 Cdo 2034/2020, které je dostupné na www. nsoud.cz.
9. Protože odvolání společnosti je subjektivně nepřípustné, odvolací soud postupoval podle § 218 písm. b) o. s. ř. a odvolání jako podané někým, kdo k odvolání není oprávněn, odmítl.
10. Pro úplnost odvolací soud poznamenává, že z předloženého spisu se nepodává, zda se soud prvního stupně zabýval otázkou možného zániku účasti účastníka 1) jakožto společníka ve společnosti ve smyslu § 206 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech /zákon o obchodních korporacích/, když z výpisu z obchodního rejstříku společnosti (dostupného na www.justice.cz) vyplývá, že obchodní podíl účastníka 1) je postižen exekucí. Pokud by postižením daného obchodního podílu účast účastníka 1) ve společnosti skutečně zanikla, bylo by na místě, aby soud prvního stupně zjednal nápravu v okruhu účastníků řízení postupem podle § 7 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.