Výrok
I. Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odůvodnění
1. Soud prvního stupně v záhlaví uvedeným usnesením vyhověl návrhu na zrušení společnosti [Jméno navrhovatele A]. (dále jen „společnost“) s likvidací (výrok I.), likvidátorem společnosti jmenoval [Anonymizováno], narozeného [Anonymizováno], sídlem [adresa] (výrok II.), společnosti uložil povinnost zaplatit státu soudní poplatek za řízení ve výši 2.000 Kč (výrok III.) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
2. Soud prvního stupně své usnesení odůvodnil tak, že návrh na zrušení společnosti s likvidací byl podán s odůvodněním, že společnost je nečinná, o čemž svědčí skutečnost, že za období let 2016 až 2019 nepodala daňová přiznání, je nekontaktní, ve Sbírce listin nejsou založeny listiny zákonem stanovené, což soud prvního stupně ověřil z rejstříkového spisu společnosti. Soud prvního stupně vyzval společnost k odstranění důvodů, pro které má být zrušena; na výzvu soudu společnost ani v soudem prodloužené lhůtě (k její žádosti) nereagovala, a proto soud návrhu vyhověl a společnost s odkazem na § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích) /dále jen „z o. k“/, zrušil s likvidací, maje za to, že není schopna po dobu delší než 1 rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel.
3. Výrok o jmenování likvidátora odůvodnil soud prvního stupně odkazem na § 191 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neboť statutární orgán společnosti je nečinný a neskýtá záruku řádného a rychlého provedení likvidace společnosti.
4. Poplatkovou povinnost společnosti soud prvního stupně dovodil z § 11 odst. 2 písm. a), § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen „Zsop“), a položky 4 písm. c) sazebníku soudních poplatků.
5. Výrok V. o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“).
6. Proti usnesení soudu prvního stupně podali společnost a účastník 2) společné odvolání, v němž navrhují, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně zrušil.
7. Odvolatelé se neztotožňují se závěry soudu prvního stupně, jím zjištěný skutkový stav neobstojí. Daňová přiznání za roky 2016 až 2019 byla již podána, zákonem stanovené listiny již byly rovněž do Sbírky listin založeny. Společnost je schopna vykonávat svou činnost a plnit svůj účel; důvody pro její zrušení nejsou dány, postup dle § 93 písm. b) z. o. k. není namístě.
8. Navrhovatel k podanému odvolání, které mu bylo k vyjádření doručeno odvolacím soudem, uvedl, že předmětný návrh byl podán v situaci, kdy společnost nepodala daňová přiznání k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2016 až 2019, bylo možno předpokládat, že nevykonává a není schopna vykonávat svou ekonomickou činnost po dobu více než jednoho roku ve smyslu § 93 písm. b) z. o. k.
9. Navrhovatel potvrdil, že společnost splnila zakládací povinnost a podala daňová přiznání z příjmu právnických osob za roky 2016 až 2019, z nichž vyplývají příjmy podrobené dani a lze tak usuzovat na její ekonomickou činnost. Proto vzal navrhovatel návrh výslovně zpět.
10. Z obsahu podaného odvolání lze dovodit souhlas účastníků 1) a 2) se zpětvzetím návrhu, když jednatel společnosti je zároveň jejím jediným společníkem, a proto odvolací soud jejich stanovisko nevyžadoval.
11. Vzhledem k tomu, že v průběhu odvolacího řízení byl návrh vzat výslovně zpět, důvod pro vedení řízení o zrušení společnosti, provedení její likvidace a jmenování likvidátora odpadl, odvolací soud podle § 222a odst. 1 části věty před středníkem zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), odvoláním napadené usnesení soudu prvního stupně bez dalšího zrušil a řízení zastavil. Na společnost tak ani nedopadá soudem prvního stupně uložená povinnost zaplatit soudní poplatek za řízení v prvním stupni (§ 2 odst. 1 písm. e) ZSop).
12. O nákladech řízení před soudy obou stupňů rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 1 a 2 o. s. ř. ve spojení s § 23 větou první z. ř. s. a nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z nich