Výrok
I. Odvolání proti části výroku I., jímž bylo rozhodnuto o vyloučení k samostatnému projednání, se odmítají.
II. Usnesení soudu prvního stupně se v části výroku I., jímž bylo rozhodnuto o „postoupení věci Okresnímu soudu v Mostě“, zrušuje.
Odůvodnění
1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl tak, že se řízení o zaplacení částky 107 815 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím „vylučuje k samostatnému projednání a postupuje Okresnímu soudu v Mostě“ (výrok I.), „zbylé řízení v bodu I. žaloby se nepřerušuje“ (výrok II.), a řízení proti 1. žalované zastavil (výrok III.).
2. Soud prvního stupně výrok I. svého rozhodnutí odůvodnil tím, že „soud není věcně příslušný ve věci nároku na náhradu škody… příslušnou část vyloučil a postoupil“ Okresnímu soudu v Mostě.
3. Proti výroku I. podala odvolání žalobkyně odvolání, navrhujíc, aby jej odvolací soud zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Namítá, že rozhodnutí je „nesmyslně neekonomické“, neboť obě věci uvedené v žalobě spolu úzce souvisí. Rozdělení věci přinese nadbytečně „dvojí náklady řízení“. Nadto místně příslušným soudem 2. a 3. žalovaných je Okresní soud v Litoměřicích.
4. Proti výroku I. podali odvolání rovněž 2. a 3. žalovaní, navrhujíce, aby vyloučená věc byla postoupena Okresnímu soudu v Litoměřicích, v jehož obvodu mají bydliště.
5. Vrchní soud v Praze na základě včas podaných odvolání dospěl k následujícím závěrům.
6. Usnesení, jímž soud rozhoduje o vyloučení věcí dle § 112 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), je usnesením, kterým se upravuje vedení řízení, proti němuž není odvolání přípustné (shodně z komentářové literatury např. Přidal, O., in Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Doležílek, J. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 3. vydání, 3. aktualizace. Praha: C. H. Beck, 2024, § 112, m. č.
7). Na uvedeném závěru nemůže ničeho změnit ani nesprávné poučení soudu prvního stupně (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2001, sp. zn. 29 Odo 62/2001, uveřejněné pod číslem 73/2001 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud proto odvolání proti výroku I. v části, jímž bylo rozhodnuto o vyloučení k samostatnému projednání, jako nepřípustné (§ 202 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) odmítl (§ 218 písm. c/ o. s. ř.).7. Vznesli-li 2. a 3. žalovaní ve vztahu k požadavku žalobce na zaplacení 107 815 Kč s příslušenstvím námitku nedostatku věcné příslušnosti (§ 104a odst. 5 o. s. ř.), bylo na soudu prvního stupně, aby ve vztahu k této (vyloučené) části předmětu řízení postupoval dle § 104a odst. 2 o. s. ř. Krajský soud nebyl (v poměrech předmětné věci) oprávněn otázku věcné příslušnosti vyřešit sám. Proto odvolací soud výrok I. usnesení soudu prvního stupně v části, jímž bylo rozhodnuto o „postoupení věci Okresnímu soudu v Mostě“, zrušil.
8. V dalším řízení bude soud prvního stupně ve vztahu k vyloučenému předmětu řízení postupovat dle § 155a instrukce Ministerstva spravedlnosti č. j. 505/2001-Org., kterou se vydává vnitřní a kancelářský řád pro okresní, krajské a vrchní soud, tj. zapíše vyloučenou část věci pod novou spisovou značku (a vyznačí vzájemnou souvislost). Ve vyloučené věci bude následně důsledně postupovat dle § 104a o. s. ř.
9. Neopomene rozhodnout o náhradě nákladů řízení ve vztahu k účastníku řízení vůči němuž řízení pro zpětvzetí žaloby zastavil (§ 151 o. s. ř.).
10. V souladu s § 10 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, rozhodne o vrácení zaplaceného soudního poplatku, jež byl odvolateli k nesprávné výzvě soudu prvního stupně zaplacen (č. l. 175, 176), jejich odvolání totiž směřovalo (výhradně) proti procesnímu rozhodnutí, jež poplatkové povinnosti nepodléhá (viz Položka 22 bod 15 Sazebníku soudních poplatků).