Výrok
I. Odvolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením zamítl návrh na jmenování navrhovatele hmotněprávním opatrovníkem pro správu jmění společnosti [Jméno advokáta].[IČO] IČO, , sídlem [Adresa advokáta] /dále jen „společnost“/ [výrok I.], a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení [výrok II.].
2. Soud prvního stupně výrok I. rozhodnutí odůvodnil s odkazem na § 165, § 486 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tím, že (stručně řečeno) důvod pro jmenování opatrovníka společnosti není dán, výrok II. pak s odkazem § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.
3. Proti usnesení soudu prvního stupně podal navrhovatel blanketové odvolání, navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že navrhovatele jmenuje hmotněprávním opatrovníkem pro správu jmění společnosti, a současně mu přizná náhradu nákladů řízení, s tím, že odůvodnění odvolání ve lhůtě 15 dnů.
4. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že soud prvního stupně (primárně) navrhovatele vyzval usnesením ze dne 13. 5. 2022, č. j. 81 Cm 48/2020 – 59, k úhradě soudního poplatku za odvolání, jenž odvolatel neuhradil. Následně jej vyzval v souladu s § 205 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, usnesením ze dne 28. 6. 2022, č. j. 81 Cm 48/2020 – 64, k doplnění odvolání ve lhůtě 15 dnů od doručení výzvy o odvolací důvod, tedy aby uvedl, v čem konkrétně spatřuje nesprávnost rozhodnutí či postupu soudu. Soud prvního stupně současně v této výzvě odvolatele poučil o tom, že jestliže uvedené vady odvolání neodstraní, bude odvolání odmítnuto. Na tuto výzvu reagoval odvolatel podáním ze dne 1. 7. 2022 tak, že mu sice byla výzva k doplnění odvolání doručena dne 30. 6. 2022, má však za to, že by odvolací řízení mělo být zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, k jehož úhradě byl vyzván, a jenž neuhradil.
5. Vzhledem k tomu, že odvolatel vady odvolání ve stanovené lhůtě (ani později) neodstranil, odvolací soud odvolání dle § 43 odst. 2 ve spojení s § 211 o. s. ř. jako neprojednatelné odmítl.
6. Odvolací soud (nadto) nepřehlédl, že odvolatel byl soudem prvního stupně vyzván k zaplacení soudního poplatku za jím podané (v pořadí druhé) odvolání, jenž neuhradil (jak ostatně sám v podání ze dne 1. 7. 2022 sděluje). K takové výzvě však nebyly splněny zákonem vymezené předpoklady. Je tomu tak proto, že soudní poplatek byl odvolatelem již jednou zaplacen a to dne 12. 2. 2021 za odvolání proti v pořadí prvnímu zamítavému usnesení soudu prvního stupně ve věci samé (viz záznam o složení soudního poplatku na č. l. 32), které bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 26. 9. 2021, č. j. 14 Cmo 69/2021 – 36, zrušeno a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolatel (tak) podle § 6a odst. 5 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, soudní poplatek za odvolací řízení již znovu neplatí [problematice poplatkové povinnosti vadného odvolání srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2022, sp. zn. 26 Cdo 314/2022].
7. Odvolatel má sice v případě odmítnutí odvolání povinnost nahradit náklady ostatním účastníkům řízení dle § 146 odst. 3 ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., společnosti však žádné náklady v odvolacím řízení nevznikly. Proto odvolací soud o nákladech odvolacího řízení rozhodl tak, že jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.