Výrok
I. Usnesení soudu prvního stupně se zrušuje a řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odůvodnění
1. Krajský soud v Hradci Králové v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zrušení společnosti [Anonymizováno], IČ [IČO] (dále jen „společnost“) a nařídil její likvidaci (výrok I.), likvidátorkou společnosti jmenoval [Anonymizováno], sídlem [adresa] (výrok II.), společnosti uložil povinnost, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení „zaujala písemné stanovisko k podanému návrhu“ a „ve stejné lhůtě“ zaplatila soudní poplatek 2 000 Kč na účet soudu prvního stupně, „do třiceti dnů od právní moci usnesení“ (výrok III.) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV.).
2. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tak, že mu byl doručen předmětný návrh na zrušení společnosti a nařízení její likvidace odůvodněný tím, že společnost nepodala daňová přiznání za roky 2014 až 2018. Z vlastní činnosti rovněž zjistil, že společnost neplní svou povinnost zakládat účetní závěrky do sbírky listin. Dovodil tak, že společnost není schopna po dobu delší než jeden rok vykonávat svou činnost a plnit tak svůj účel, proto s odkazem na § 93 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech /zákon o obchodních korporacích/ (dále jen „z. o. k.“) zrušil s likvidací a jmenoval likvidátora. Povinnost k úhradě soudního poplatku soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 2 odst. 3, § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 541/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s § 4 odst. 1 písm. c) sazebníku poplatků. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. s. ř.“).
3. Proti tomuto usnesení podala společnost odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně změnil, tak že návrh zamítne, nebo aby rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil.
4. Předně argumentuje tím, že v rozhodnutí zmiňované nedostatky odstranila, splnila svou povinnost nejen vůči navrhovateli, ale i vůči rejstříkovému soudu; nadto jen „sama společnost nejlépe ví, zda je schopna vykonávat svou činnost a zda tuto skutečně vykonává“.
5. Likvidátorka k podanému odvolání uvedla, že společnost, jak je jí známo z veřejně dostupných rejstříků, dodatečně svou povinnost vůči rejstříkovému soudu splnila; jiné informace o společnosti ji známy nejsou.
6. Podáním ze dne 4. srpna 2021 vzal navrhovatel návrh zpět s tím, že společnost dodatečně splnila své povinnosti, a tudíž již netrvají zákonné podmínky pro její zrušení.
7. Odvolací soud neshledal, že by zpětvzetí návrhu bylo neúčinné ve smyslu § 15 z. ř. s., proto v souladu s § 222a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) zrušil usnesení soudu prvního stupně a řízení zastavil; v důsledku čehož se stalo rozhodování o odvolání bezpředmětným.
8. O náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto podle § 224 odst. 1 o. s. ř. a § 23 z. ř. s.