Výrok
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec ze dne 6. září 2017, č. j. 38 ECm 10/2016 – 173, se mění tak, že odvolací soud schvaluje smír ve znění:
I. Žalovaní nedluží žalobkyni ničeho.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně, soudem odvolacím ani před soudem dovolacím.
Odůvodnění
1. Krajský soud Ústí nad Labem – pobočka Liberec v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala vůči každému ze žalovaných zaplacení částky ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím (výroky I., II. a III.), žalobkyni uložil povinnost zaplatit na náhradě nákladů řízení každému z žalovaných částku 110 545,60 Kč k rukám jejich právního zástupce do tří dnů od právní moci rozsudku (výroky IV., V. a VI.).
2. Poté co Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 16. března 2021, č. j. 27 Cdo 1873/2019-336, zrušil (ve věci samé potvrzující) rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 23. ledna 2019, č. j. 14 Cmo 23/2018-298, žalobkyně i žalovaní podáními ze dne 28. dubna 2021 shodně navrhli, aby odvolací soud schválil shora uvedený smír, jenž odvolacímu soudu předložili.
3. Odvolací soud v souladu s § 99 a § 220 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) v záhlaví uvedený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že navržený soudní smír shora uvedeného znění v souladu s předloženou dohodou žalobkyně a žalovaných schválil.
4. Vrácení části soudního poplatku dle § 10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, nepřipadá do úvahy, neboť ve věci již bylo soudem prvního stupně i odvolacím soudem (opakovaně) rozhodnuto.
5. Schválený smír má účinky pravomocného rozsudku (§ 99 odst. 3 věta první o. s. ř.).