14 Cmo 276/2022

Odůvodnění

1. Krajský soud v Plzni v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. určil, že „Výše přiměřeného protiplnění za jednu akcii o jmenovité hodnotě 1 000 Kč společnosti [Jméno zmocněnce D]., IČ [IČO], sídlem [adresa], je 11 500 Kč.“ Výrokem II. uložil společnosti [Jméno zmocněnce D]. povinnost zaplatit „navrhovateli a) zákonný úrok z prodlení z každé akcie po 1 000 Kč z částky 11 500 Kč od 15. 11. 2005 do zaplacení, jehož výše se řídí nařízením vlády č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů upravujících zákonný úrok z prodlení, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.“ Výrokem III. zamítl návrh „navrhovatele a)“ o uložení povinnosti účastníku [Anonymizováno] (dále jen „hlavní akcionář“), „zveřejnit výrok soudu do 30 dnů zasláním doporučeného dopisu na adresu osob, které byly podle seznamu akcionářů [Anonymizováno], IČ [IČO], této společnosti k 15. 11. 2005.“ Výrokem IV. uložil navrhovatelům povinnost zaplatit společně a nerozdílně společnosti [Jméno zmocněnce D]. (dříve [Anonymizováno], dále jen „společnost“), na náhradě nákladů řízení částku 687 562,43 Kč. Výrokem V. uložil „navrhovateli a)“ povinnost zaplatit hlavnímu akcionáři na náhradě nákladů řízení částku 282 237,50 Kč. Výrokem VI. uložil navrhovatelům povinnost zaplatit společně a nerozdílně státu vzniklé náklady řízení ve výši 61 878 Kč.

2. Doplňujícím usnesením uložil „navrhovatelům b) až nch)“ povinnost zaplatit hlavnímu akcionáři na náhradě nákladů řízení částku 282 237,50 Kč.

3. Odvolací soud si je vědom znění ustanovení § 24 odst. 1 Instrukce č. 4/2017 Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. října 2017 (12/2017-OJD-ORG/36), o soudních písemnostech, dle kterého „Pokud v téže věci vystupuje v procesním postavení žalobců, oprávněných nebo navrhovatelů více osob označují se písmeny malé abecedy [ve formátu a), b), c) atd.]. Ostatní subjekty řízení (včetně obviněných, obžalovaných, odsouzených a mladistvých) se označují arabskými číslicemi [ve formátu 1., 2., 3. atd.].“ Jelikož však v poměrech projednávané věci na straně navrhovatelů stojí velký počet osob (v řádu několika set navrhovatelů), má odvolací soud za to, že pro jejich lepší přehlednost a z praktických důvodů je namístě výjimečně tyto v poměrech dané věci označit arabskými číslicemi a účastníky, tj. společnost a hlavního akcionáře malými písmeny abecedy (což nadále činí).

4. Soud prvního stupně nejprve konstatoval, že navrhovatel 1) [Jméno navrhovatele A] (řízení vedené pod sp. zn. 49 Cm 132/2005) požadoval přiznat jak právo na jinou výši protiplnění, tak určení doplatku k základnímu protiplnění, tedy návrh obsahoval i požadavek na zaplacení (tj. na plnění), včetně zákonného úroku z prodlení od 15. 11. 2005 do zaplacení. Ostatní navrhovatelé se domáhali toliko přezkoumání, zda výše poskytnutého protiplnění byla přiměřená (řízení vedená pod sp. zn. 44 Cm 124/2005, 44 Cm 126/2005, 44 Cm 131/2005, 46 Cm 127/2005, 46 Cm 128/2005, 46 Cm 129/2005, 46 Cm 130/2005, 46 Cm 131/2005, 46 Cm 132/2005, 49 Cm 129/2005, 49 Cm 130/2005, 49 Cm 131/2005, 48 Cm 128/2005, 48 Cm 129/2005, 48 Cm 130/2005, 48 Cm 131/2005, 48 Cm 132/2005 a 45 Cm 93/2015). Tato řízení jsou ze zákona spojena ke společnému projednání, vedena jsou pod sp. zn. 49 Cm 132/2005.

5. Poté, kdy krom dodržení zákonné prekluzivní lhůty a aktivní věcné legitimace navrhovatelů k podání předmětného návrhu, shledal i pasivní legitimaci obou účastníků, vyšel z toho, že:- valná hromada společnosti dne 2. 9. 2005 rozhodla o přechodu všech účastnických cenných papírů společnosti na hlavního akcionáře;- výše protiplnění byla hlavním akcionářem stanovena na základě znaleckého posudku [právnická osoba]. částkou 11 500 Kč za jednu akcii o jmenovité hodnotě 1 000 Kč, částkou 1 150 000 Kč za jednu akcii o jmenovité hodnotě 100 000 Kč a částkou 11 500 000 Kč za jednu akcii o jmenovité hodnotě 1 000 000 Kč;- dne 12. 10. 2005 bylo usnesení valné hromady společnosti o přechodu účastnických cenných papírů zveřejněno;- na základě znaleckých posudků zpracovaných Vysokou školou ekonomickou v Praze, Institutem pro oceňování majetku (dále jen „VŠE“) hodnota jedné akcie o jmenovité hodnotě 1 000 Kč stanovená ke dni 12. 10. 2005 představuje částku 11 565 Kč a k datu ocenění 12. 11. 2005 pak činí 11 125 Kč (s použitím přirážky za velikost). Znalce soud prvního stupně vyslechl;- na základě znaleckého posudku předloženého navrhovateli zastoupenými [Jméno zmocněnce C], zpracovaného společností [právnická osoba] byla k datu ocenění 12. 11. 2005 hodnota jedné akcie o jmenovité hodnotě 1 000 Kč určena částkou 29 646 Kč (bez aplikace přirážky za velikost);- společnost [právnická osoba] (znalecký posudek zpracovaný ke dni 31. 12. 2012) se zabývala posouzením tam specifikovaných aspektů podstatných pro ocenění akcií společnosti, jakož i srovnáním a posouzením znaleckých posudků zpracovaných [právnická osoba]. a [právnická osoba], včetně použití rizikových přirážek;- na základě znaleckého posudku zpracovaného soudním znalcem – [adresa] ze dne 23. 3. 2018 byla hodnota jedné akcie o jmenovité hodnotě 1 000 Kč stanovena ke dni 12. 10. 2005 (dle zadání určeného soudem) v rozmezí 13 577 Kč až 14 300 Kč, přičemž znalec určil jako přiměřenou částku 13 939 Kč (přirážku za velikost společnosti aplikoval). Znalce k dané problematice vyslechl;- na základě znaleckého posudku zpracovaného znalcem [právnická osoba] (předloženého společností) činila hodnota jedné akcie o jmenovité hodnotě 1 000 Kč ke dni 12. 10. 2005 částku 11 451 Kč (bez použití přirážky). Znalce soud prvního stupně vyslechl;- na základě znaleckých posudků předložených navrhovateli zastoupenými [Jméno zmocněnce C], zpracovaných znalcem [právnická osoba] byla k datu ocenění 12. 11. 2005 hodnota jedné akcie o jmenovité hodnotě 1 000 Kč určena částkou nejméně 27 922 Kč a k datu 12. 10. 2005 částkou 30 729 Kč (přirážka za velikost nebyla aplikována);- znalecký ústav [právnická osoba] se na základě požadavku navrhovatelů zastoupených [Jméno zmocněnce C] zabýval přezkoumáním znaleckého posudku zpracovaného soudem jmenovaným, jakož i závěrů [právnická osoba];- další znalecké posudky předložené navrhovateli zastoupenými [Jméno zmocněnce C] soud prvního stupně k důkazu neprováděl, neboť nehodnotí celou věc komplexně, rovněž zamítl pro nadbytečnost důkazy na odkazy různých statistik, články a jiné znalecké posudku s danou věcí nijak nesouvisející.

6. Soud prvního stupně s odkazem na § 183i a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), na základě výše uvedeného považoval za úplné, logické a přesvědčivé závěry znaleckého posudku zpracovaného VŠE. Tento znalecký posudek je „absolutně nejkomplexnější, když znalec jasně vypracoval veškeré vstupní podklady a data, s kterými dále počítal. Tyto listiny si vyžádal od společnosti a zpracovával je od počátku. Ostatní znalci s těmito daty nepočítali, a buď je převzali téměř bezkriticky jako znalec [právnická osoba] – pozn. odvolacího soudu), stejně tak znalec [Anonymizováno]. Tito znalci pouze „revidovali“ znalecké závěry tohoto znalce, tedy VŠE, jenž jsou ve svém základu absolutně nejpřesnější a nejověřenější.“ Předmětný znalecký posudek je dle soudu prvního stupně bezvadný, neboť znalec srozumitelně a přesvědčivě vysvětlil, proč a z jakého důvodu zvolil kterou metodu, jaké použil koeficienty, jak stanovil finanční plán, z jakého důvodu se přiklonil k použití přirážky za malou společnost. Soud prvního stupně se samotnou otázkou (ne)použití přirážky za malou společnost zabýval a dovodil, že její použití je v daném případě namístě; důvody, které jej k tomuto závěru vedly, vysvětlil. Rovněž se vyjádřil i k dalším znaleckým posudkům, uvedl důvody, pro něž je nepovažoval za použitelné, proč k jejich závěrům nepřihlédl.

7. Soud prvního stupně považoval za přiměřenou výši protiplnění za jednu akcii společnosti ve výši 11 500 Kč, a proto návrhu vyhověl (výrok I.). Výrok II. soud prvního stupně odůvodnil pouze tak, že „jelikož navrhovatel a) toto (plnění – pozn. odvolacího soudu) neakceptoval a požadoval ve svém žalobním návrhu úrok z prodlení z nevyplaceného vyrovnání, když doposud částka 11 500 Kč za každou akcii ve výši 1 000 Kč nebyla navrhovateli a) vyplacena.“ V této souvislosti odvolací soud považuje za nutné již na tomto místě uvést, že hlavní akcionář poskytl protiplnění za jednu akcii společnosti právě ve výši 11 500 Kč. Což by, promítnuto do poměrů projednávané věci, v konečném důsledku znamenalo, že soud prvního stupně považoval hlavním akcionářem poskytnuté protiplnění za akcii za přiměřené, a proto bylo v takovém případě na místě podané návrhy (včetně návrhu na plnění) zamítnout.

8. Pokud jde o požadavek na zveřejnění informací, soud prvního stupně v tomto rozsahu návrh zamítl, neboť nemá oporu v zákoně (výrok III.).

9. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „o. s. ř.“), a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif) /výroky IV., V. a doplňující usnesení/.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení vzniklých státu (výrok VI.) soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. a neúspěšné navrhovatele zavázal k zaplacení částky 61 878 Kč. Jde o náklady znalečného, které bylo vyplaceno ze státních prostředků.

11. Proti tomuto usnesení podali všichni navrhovatelé, společnost i hlavní akcionář odvolání.

12. Navrhovatel 1) napadá rozhodnutí soudu prvního stupně v celém rozsahu a navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně a zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.

13. Navrhovatelé 2) až 8) a 10) až 449) napadají meritorní usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., IV. a VI, jakož i doplňující usnesení, a navrhují, aby odvolací soud meritorní usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i doplňující usnesení, zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.

14. Navrhovatel 9) odvoláním brojí proti výrokům I., IV. a VI. meritorního usnesení soudu prvního stupně, rovněž napadá doplňující usnesení. Navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu, jakož i doplňující usnesení, zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.

15. Všichni navrhovatelé soudu prvního stupně především vytýkají nesprávné hodnocení provedených důkazů, zejména pokud jde o porovnání znaleckých posudků, jakož i to, že se nedostatečně vypořádal s (ne)použitím přirážky za malou společnost, ačkoli společnost byla a je lídrem svého trhu ve středoevropském prostoru.

16. Společnost a hlavní akcionář podali společné odvolání proti výroku II. meritorního usnesení soudu prvního stupně, navrhujíce jeho změnu tak, že se zamítá návrh, kterým se navrhovatel 1) domáhal uhrazení zákonného úroku z prodlení z každé akcie po 1 000 Kč z částky 11 500 Kč od 15. 11. 2005.

17. Své námitky všichni odvolatelé v podaných odvoláních blíže rozvádějí.

18. Společnost a hlavní akcionář s odvoláními podanými navrhovateli nesouhlasí; navrhují, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v rozsahu, v němž je navrhovatelé odvoláními napadli, jako věcně správné potvrdil.

19. Vyvracejí argumentaci navrhovatelů, zejména se vyjadřují k problematice aplikace tzv. přirážky za velikost podniku. Soud prvního stupně odůvodnil, proč je v daném případě při ocenění společnosti použití přirážky za velikost namístě, danou otázkou se zabýval z ekonomického i právního hlediska. K odvolání navrhovatelů 2) až 8) a 10) až 249) připomínají, že chování jejich zástupce naplňuje znaky procesních obstrukcí, tento jeho postup je „zjevným zneužitím jeho procesních práv a lze na něj aplikovat § 6 větu poslední o. s. ř. … a § 8 OZ…“. Svou argumentaci obsáhle rozvádějí.

20. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že zde nejsou dány důvody pro jeho změnu ani potvrzení, a to z níže uvedených důvodů.

21. Podle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se s účinností od 1. ledna 2014 mění občanský soudní řád a některé další zákony, se pro řízení zahájená před nabytím účinnosti tohoto zákona použije občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2013; předmětné řízení bylo zahájeno dne 14. 11. 2005.

22. Podle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.

23. Dle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

24. Dle § 107 odst. 1 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

25. Procesní subjektivita má povahu procesní podmínky (§ 103 o. s. ř.), soud ji zkoumá z úřední povinnosti. Způsobilost být účastníkem řízení má každý člověk, a to od narození až do smrti (srov. § 23 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013). V dané věci je z obsahu spisu evidentní, že soud prvního stupně se touto otázkou u navrhovatelů [s výjimkou navrhovatele 9)] nezabýval; v průběhu řízení neověřil, zda jejich způsobilost být účastníkem řízení trvá či nikoliv. Přičemž nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je důvodem žaloby pro zmatečnost /§ 229 odst. 1 písm. b) o. s. ř./; jako ke zmatečnostní vadě k němu přihlíží i odvolací soud, je-li předmětem jeho přezkumu meritorní rozhodnutí (§ 212a odst. 5 o. s. ř.). Projednal-li soud věc s účastníkem, který v průběhu řízení před soudem prvního stupně zemřel, odňal tímto nesprávným postupem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. možnost jednat před soudem osobám, které jsou jeho procesními nástupci.

26. V dané věci podalo návrh 449 navrhovatelů (z toho 448 fyzických osob). Z obsahu spisu se jednoznačně podává, že soud prvního stupně se otázkou procesní subjektivity u navrhovatelů [vyjma navrhovatele 9), v usnesení soudu prvního stupně označen jako ch) a cj)/byť jde o tentýž subjekt/, kterým je [právnická osoba] ], vůbec nezabýval. V průběhu řízení neověřil, zda jejich způsobilost být účastníkem řízení trvá či nikoliv. Bez dalšího s nimi jednal jako s účastníky řízení.

27. Z obsahu spisu je zřejmé, že řada navrhovatelů již v průběhu řízení před soudem prvního stupně zemřela (jak se mj. podává i z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 4. 2018, sp. zn. 14 Cmo 223/2017). Soud prvního stupně však v tomto směru neučinil žádná procesní opatření a s těmito zemřelými účastníky řízení nadále jednal. Soudu prvního stupně je třeba rovněž vytknout, že neučinil žádné kroky ohledně řady dalších navrhovatelů, byť je evidentní, že mnozí z nich jsou osobami velmi pokročilého věku.

28. Soud prvního stupně pak zcela pominul skutečnost, že navrhovatel 100) [Jméno advokáta W3] - v usnesení soudu prvního stupně označen jako br) - zemřel dne 4. 8. 1995, tedy již před podáním návrhu. Na tuto skutečnost nijak procesně nereagoval, jednal s jeho zástupcem, byť plná moc je datována až dnem 1. 11. 2005. Stejná situace nastala i ohledně navrhovatelky 239) [Anonymizováno] – v usnesení soudu prvního stupně označena jako navrhovatelka gw), jež zemřela dne 21. 1. 2002, jakož i navrhovatele 398) [adresa] – v usnesení soudu prvního stupně označen jako navrhovatel lk), jenž zemřel dne 29. 3. 2002. Oba tedy zemřeli před podáním předmětného návrhu a i v těchto případech soud prvního stupně jednal s jejich zástupcem na základě předložených plných mocí datovaných dnem 1. 11. 2005.

29. Rovněž měl soud prvního stupně bez bližšího ověření za to, že navrhovatelky 242) [Jméno advokáta M9] a 413) [Jméno advokáta C16] – v usnesení soudu prvního stupně označené jako gz) a lz) - jsou zastoupeny obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce C], ačkoliv bez dalšího pro takovýto závěr podklad ve spise není. Z listin založených ve spise lze pouze usuzovat, že plné moci obě zřejmě udělily pod jinými příjmeními – navrhovatelka 242) pod příjmením Neoralová (plná moc založena ve spise sp. zn. 45 Cm 93/2015 na č. l. 921) a navrhovatelka 413) pod příjmením Neumanová (plná moc založena ve spise sp. zn. 45 Cm 93/2015 na č. l. 1001), avšak tyto skutečnosti je nutno ověřit. Za dané situace tak není najisto postaveno, zda uvedené navrhovatelky obecného zmocněnce k zastupování v daném řízení skutečně zmocnily (§ 24 a násl. o. s. ř.), zda tento byl v řízení oprávněn je zastupovat, zda nedošlo k porušení jejich práva na spravedlivý soudní proces.

30. Odvolací soud přistoupil k ověření způsobilosti být účastníkem řízení pouze u části z uvedených navrhovatelů (přihlížeje k jejich roku narození) a z výpisu technologického centra MVČR (z centrální evidence obyvatel) u některých z nich zjistil, že již v průběhu řízení před soudem prvního stupně zemřeli - [Jméno advokáta C] dne 12. 6. 2011, [Jméno advokáta A1] dne 2. 2. 2012, [Jméno advokáta F2] dne 29. 11. 2016, [Jméno advokáta E3] dne 29. 7. 2012, [Jméno advokáta K3] dne 20. 4. 2008, [Jméno advokáta P3] dne 14. 8. 2010, [Jméno advokáta Q3] dne 27. 1. 2016, [Jméno advokáta F6] dne 26. 10. 2007, [Jméno advokáta G7] dne 1. 4. 2009, [Jméno advokáta X8] dne 8. 9. 2012, [Jméno advokáta A11] dne 28. 1. 2008, [Jméno advokáta M15] dne 29. 3. 2002, [Jméno advokáta N15] dne 21. 11. 2009, [Jméno advokáta K17] dne 4. 3. 2021, [Jméno advokáta L6] dne 4. 7. 2008 a [Jméno advokáta V7] dne 27. 6. 2009.

31. Ohledně ostatních navrhovatelů odvolací soud šetření k ověření trvání jejich procesní subjektivity neprováděl, neb takováto zjištění přesahují za dané situace svým rozsahem možnosti odvolacího řízení. K otázce, zda u těchto trvá způsobilost být účastníkem daného řízení či nikoliv, provede šetření soud prvního stupně a v případě zjištění ztráty způsobilosti být účastníkem řízení přijme v souladu s procesními předpisy patřičná opatření a bude jednat s jejich případnými právními nástupci.

32. Odvolací soud připomíná, že v českém procesním právu není zakotvena kolektivní ochrana soukromých práv (tzv. hromadné žaloby); jisté náznaky takové úpravy lze nalézt ve znění § 83 odst. 2 a 159a odst. 2 o. s. ř. a také v § 183k odst. 3 obch. zák. (všechny účinné již v době podání předmětného návrhu). V této souvislosti odvolací soud odkazuje na své výše zmiňované usnesení ze dne 13. 4. 2018, sp. zn. 14 Cmo 223/2017 (které je účastníkům předmětného řízení známo), v němž mj. poukázal na otázku poplatkové povinnosti všech navrhovatelů. Na tento závěr soud prvního stupně nijak nereagoval, navrhovatele zastoupené obecným zmocněncem (každého z nich) k zaplacení soudního poplatku za jimi (společně) podaný návrh nevyzval, ani tuto skutečnost nepromítl do konečného rozhodnutí. Správnosti tohoto závěru o vzniku poplatkové povinnosti každému navrhovateli samostatně nasvědčuje i postup Nejvyššího soudu, který navrhovatele (jakožto dovolatele) zastoupené obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce C] vyzval, aby každý z nich zaplatil soudní poplatek za jimi (společně) podané dovolání (viz usnesení ze dne 3. 11. 2014, č. j. 29 Cdo 3875/201-665).

33. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že soud prvního stupně řízení zatížil zmatečnostní vadou dle § 229 odst. 3 věty první o. s. ř. K této vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a která nemohla být za odvolacího řízení odstraněna, byl odvolací soud povinen přihlédnout dle § 212a odst. 5 věty první o. s. ř. Tímto nesprávným postupem prvostupňový soud odňal přinejmenším shora vyjmenovaným účastníkům možnost jednat před soudem a vyjádřit se k provedeným důkazům.

34. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř., aniž by k projednání odvolání nařídil jednání /§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř./ a zabýval se věcnými námitkami odvolatelů, odvoláním napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

35. Soud prvního stupně v dalším řízení nejprve ověří, zda všichni navrhovatelé mají způsobilost být účastníky řízení. Zjistí-li, že některý z navrhovatelů tuto v průběhu řízení ztratil, přistoupí k objasnění otázky, kdo je procesním nástupcem zemřelého účastníka ohledně práv a povinností, o něž v řízení jde. V tomto směru soud prvního stupně provede potřebná šetření a rozhodne o tom, s kým bude v řízení pokračováno (§ 107 o. s. ř.).

36. Soud prvního stupně po vyřešení procesní subjektivity navrhovatelů a jejich zastoupení (v intencích výše uvedeného) se rovněž zaměří na otázku aktivní legitimace navrhovatele 9) /viz níže/a následně nepomine se vypořádat se všemi zásadními námitkami účastníků řízení, včetně těch, které byly uplatněny v rámci odvolacího řízení. Na základě provedeného dokazování znovu o návrhu na přezkoumání výše poskytnutého protiplnění rozhodne; v rámci právního hodnocení se vypořádá se spravedlivou hodnotou přiměřeného protiplnění. A dospěje-li k závěru, že jeho výše nebyla přiměřená, určí jeho výši a rozhodne i o požadavku navrhovatele 1) na zaplacení doplatku k již poskytnutému základnímu plnění (tj. rozdílu výše protiplnění určeného soudem a výše protiplnění stanoveného hlavním akcionářem). Pakliže dospěje soud k závěru, že výše poskytnutého protiplnění byla přiměřená, je namístě návrh zamítnout. Soud prvního stupně veškeré své úvahy a závěry týkající se posouzení ne/přiměřenosti výše poskytnutého protiplnění a jím případně určené odlišné jeho výše od částky, kterou menšinovým akcionářům poskytl hlavní akcionář v důsledku jejich vytěsnění, srozumitelně promítne do nového rozhodnutí ve věci samé.

37. Byť bylo usnesení soudu prvního stupně z výše uvedeného procesního důvodu zrušeno, odvolací soud bez vlivu na výsledek odvolacího řízení, pro další průběh daného řízení, připomíná, že účelem předmětného řízení je především ochrana vytěsněných vlastníků účastnických cenných papírů, kteří jsou v důsledku realizace práva hlavního akcionáře zbavováni vlastnictví účastnických cenných papírů (zpravidla akcií), ačkoliv by jinak (nebýt postupu podle § 183i a násl. obch. zák.) ve společnosti setrvali. Právo domáhat se dorovnání má zabezpečit, aby protiplnění poskytované hlavním akcionářem odpovídalo hodnotě účastnických cenných papírů, jejichž vlastnictví hlavní akcionář v důsledku nuceného přechodu nabude, tak, aby hodnota investice vlastněné minoritním akcionářem zůstala zachována. Řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění poskytnutého vytěsněným menšinovým akcionářům má poskytnout ochranu těm, kteří menšinovými akcionáři konkrétní obchodní společnosti skutečně byli; jen takoví akcionáři jsou legitimováni pro použití uvedeného nástroje na svoji ochranu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 30. srpna 2022, sp. zn. III. ÚS 2065/22). Odvolací soud v této souvislosti poukazuje na ustálenou judikaturu přijatou při výkladu § 183i a násl. obch. zák. týkající se jednotlivých otázek souvisejících právě s přezkoumáním přiměřenosti protiplnění, kterou soud prvního stupně nepřehlédne (za mnohá rozhodnutí Nejvyššího soudu např. usnesení ze dne 6. 5. 2021, sp. zn. 27 Cdo 2010/2020, ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 29 Cdo 3024/2016, ze dne 29. 5. 2018, sp. zn. 29 Cdo 2025/2016, ze dne 18. 9. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4585/2018, usnesení ze dne 27. 11. 2014, sp. zn. 29 Cdo 3359/2012, ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, ze dne 31. 1. 2013, sp. zn. 29 Cdo 723/2011, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05, či nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 2018, sp. zn. III. ÚS 647/15).

38. Odvolací soud pro úplnost, s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2551/2016, připomíná, že akciové společnosti nesvědčí případná povinnost zaplatit dorovnání (rozdíl mezi protiplněním určeným usnesením valné hromady a přiměřeným protiplněním určeným soudním rozhodnutím) společně a nerozdílně s hlavním akcionářem; takovou povinnost zákonná úprava společnosti neukládá. Osobou oprávněnou z práva výkupu účastnických cenných papírů je hlavní akcionář, který je povinen oprávněným osobám protiplnění vyplatit, a proto k zaplacení požadovaného rozdílu mezi výší přiměřeného protiplnění stanoveného soudem a výší protiplnění stanoveného hlavním akcionářem je toliko hlavní akcionář (nikoliv tedy společnost, jak nesprávně rozhodl soud prvního stupně).

39. Soud prvního stupně je právním názorem odvolacího soudu vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

40. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).