14 Cmo 345/2020

Odůvodnění

1. Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích v záhlaví uvedeným usnesením výrokem I. určil, že výše přiměřeného protiplnění, které mělo být poskytnuto akcionářům za každou jednu jejich akcii emitenta [Anonymizováno]. (dále jen „společnost“) o jmenovité hodnotě 1100 Kč, jež přešla na hlavního akcionáře společnost [Anonymizováno]. (dále jen „hlavní akcionář“), v rámci realizace práva výkupu účastnických cenných papírů, o kterém rozhodla valná hromada společnosti dne 26. srpna 2005, činí částku 24 882 Kč. Výrokem II. uložil „účastníkům 1) a 2)“ povinnost zaplatit společně a nerozdílně „navrhovateli a) [Anonymizováno] “ náklady řízení v částce 42 341 Kč. Výrokem III. uložil „účastníkům 1) a 2)“ povinnost zaplatit společně a nerozdílně „navrhovateli b) [Anonymizováno] “ na náhradě nákladů řízení částku 54 140 Kč. Výrokem IV. uložil „účastníkům 1) a 2)“ povinnost zaplatit společně a nerozdílně „navrhovateli c) [Anonymizováno] “ na náhradě nákladů řízení částku 57 341 Kč. Výrokem V. rozhodl, že ve vztahu mezi „navrhovateli d) - i) a účastníky 1) a 2)“ nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Výrokem VI. uložil „účastníkům 1) a 2)“ povinnost zaplatit společně a nerozdílně státu vzniklé náklady řízení ve výši 206 868,40 Kč.

2. Soud prvního stupně poté, kdy krom dodržení zákonné prekluzivní lhůty a aktivní věcné legitimace navrhovatelů k podání předmětného návrhu, shledal i pasivní legitimaci obou účastníků, vyšel z toho, že:- valná hromada společnosti dne 5. srpna 2005 rozhodla o přechodu všech účastnických cenných papírů společnosti na hlavního akcionáře- výše protiplnění byla hlavním akcionářem stanovena na základě znaleckého posudku [právnická osoba]. částkou 5 808 Kč za jednu akcii;- dne 20. září 2006 bylo usnesení valné hromady společnosti o přechodu účastnických cenných papírů zveřejněno;- soud prvního stupně při posouzení správnosti výše poskytnutého protiplnění považoval za rozhodující den 20. říjen 2006, kdy došlo k přechodu vlastnického práva k akciím;- na základě znaleckého posudku zpracovaného soudním znalcem [Anonymizováno]. ze dne 14. července 2014 (dále jen „soudní znalecký posudek“) činí hodnota předmětu ocenění stanovená metodou tržního porovnávání na bázi srovnatelných podniků k datu ocenění (20. října 2006) částku 18 164 Kč;- na základě znaleckého posudku předloženého hlavním akcionářem, zpracovaného společností [Anonymizováno]. ze dne 5. listopadu 2019 (dále jen „znalecký posudek předložený hlavním akcionářem“), byla k datu ocenění 20. října 2006 hodnota 100% podílu na vlastním kapitálu stanovena částkou 8 562 Kč za 1 akcii za použití metody DCF, založené na finančním modelu společnosti;- v roce 1997 hlavní akcionář zakoupil 48 % společnosti při ceně za 1 akcii 8 600 Kč;- v červnu 2009 prodal hlavní akcionář 100 % společnosti [Anonymizováno] za tržní cenu 22,5 mld. Kč., tj. 19 487 Kč za akcii.

3. Soud prvního stupně na základě výše uvedeného považoval závěry soudního znaleckého posudku za úplné a logické. Naopak v rozporu s těmito se soudu prvního stupně jeví závěry znaleckého posudku předloženého hlavním akcionářem, tímto nedošlo ke zpochybnění závěrů soudního znaleckého posudku. Soud prvního stupně proto při stanovení spravedlivé výše přiměřeného protiplnění vyšel ze závěrů soudního znaleckého posudku s tím, že přisvědčil námitce navrhovatelů, kteří poukazovali na nesprávné použití diskontu za omezenou obchodovatelnost, jenž tímto snížil hodnotu akcií o 27 %. K otázce použití diskontu za omezenou obchodovatelnost odkázal na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 647/2015, (jehož závěry cituje) s tím, že diskont za omezenou obchodovatelnost či za minoritu lze použít pouze ve specifických případech. Soud prvního stupně konstatoval, že poskytnuté protiplnění má být přiměřené a zejména spravedlivé. V projednávané věci pak neshledal, že by bylo třeba zohlednit specifika určitého akcionáře či skupiny akcionářů, aby bylo přípustné použít diskont za omezenou obchodovatelnost. Soud prvního stupně nepovažoval hlavním akcionářem poskytnuté protiplnění za akcii za přiměřené, a proto podanému návrhu vyhověl a výši přiměřeného protiplnění za jednu akcii společnosti určil částkou 24 882 Kč (bez použití diskontu za omezenou obchodovatelnost).

4. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky rozhodl soud prvního stupně podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen „o. s. ř.“) a příslušná ustanovení vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Úspěšným „navrhovatelům a), b), c)“ přiznal právo na náhradu nákladů řízení v částkách v tam specifikovaných. Jelikož úspěšní navrhovatelé „d) - i)“ náhradu nákladů řízení nepožadovali, rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

5. Výrok o náhradě nákladů řízení vzniklých státu soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 148 odst. 1 o. s. ř. a neúspěšné účastníky, tj. společnost a hlavního akcionáře zavázal k zaplacení částky 206 868,40 Kč. Jde o náklady znalečného, které bylo vyplaceno ze státních prostředků.

6. Proti tomuto usnesení podali společnost i hlavní akcionář samostatné odvolání. Společnost navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně a zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení. Hlavní akcionář navrhuje jednak změnu napadeného usnesení tak, že návrhy na určení přiměřeného protiplnění se zamítají, popř. tak, že bude výše přiměřeného protiplnění za jednu akci určena částkou 8 562 Kč. A pro případ, že odvolací soud dospěje k závěru, že nejsou splněny podmínky pro změnu napadeného usnesení, aby usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení.

7. Společnost předně namítá, že soud prvního stupně nesprávně vymezil okruh účastníků řízení, když společnost od začátku neměla být účastníkem nadepsaného řízení. Rovněž nesouhlasí se soudem prvního stupně určenou výší přiměřeného protiplnění, kterou považuje za zcela nepřiměřenou.

8. Společnost soudu prvního stupně dále vytýká nesprávné hodnocení provedených důkazů, zejména pokud jde o znalecký posudek předložený hlavním akcionářem, rovněž má za to, že se soud prvního stupně nedostatečně vypořádal se závažnými pochybnostmi ohledně srovnávaných společností použitých pro soudní znalecký posudek. Rozhodnutí soudu prvního stupně považuje za nepřezkoumatelné.

9. Své námitky společnost v odvolání blíže rozvádí.

10. Hlavní akcionář obsáhle brojí proti napadenému usnesení soudu prvního stupně, jemuž zejména vytýká, že mu nedoručil všechny základní procesní dokumenty. Má za to, že se soud prvního stupně nedostatečně vypořádal s vytýkanými závažnými nedostatky a vadami soudního znaleckého posudku, jehož závěry odvolatel zpochybňuje. Polemizuje se znalcem použitými metodami. Rovněž poukazuje na nesprávné hodnocení provedených důkazů, zejména pokud jde o znalecký posudek předložený hlavním akcionářem. Rozhodnutí soudu prvního stupně je dle hlavního akcionáře zcela nedostatečně zdůvodněno a je nepřezkoumatelné.

11. Svou argumentaci odvolatel podrobně rozvádí.

12. „Navrhovatel b)“ [Anonymizováno] s podanými odvoláními nesouhlasí; navrhuje, aby odvolací soud usnesení soudu prvního stupně.

13. „Navrhovatel b)“ se vyjadřuje k účastenství společnosti v nadepsaném řízení, tato otázka je již judikaturou vyřešená.

14. Pokud jde o informovanost hlavního akcionáře o předmětném řízení, „navrhovatel b)“ vyvrací námitky hlavního akcionáře, maje za to, že práva hlavního akcionáře nebyla zkrácena. Dále se vyjadřuje k soudnímu znaleckému posudku a znaleckému posudku předloženému hlavním akcionářem, k otázce použití metod znalcem, jakož i k hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Dle jeho názoru soud prvního stupně vyšel z ověřených skutečností, odůvodnění napadeného rozhodnutí považuje za pečlivé, logické a přesvědčivé, je zcela v kompetenci soudu rozhodnout o přiměřenosti/spravedlnosti protiplnění.

15. Svou argumentaci „navrhovatel b)“ obsáhle rozvádí.

16. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně a řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že zde nejsou dány důvody pro jeho změnu ani potvrzení, a to z níže uvedených důvodů.

17. Podle čl. II bodu 2 zákona č. 293/2013 Sb., kterým se s účinností od 1. ledna 2014 mění občanský soudní řád a některé další zákony, se pro řízení zahájená před nabytím účinnosti tohoto zákona použije občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2013; předmětné řízení bylo zahájeno dne 13. října 2006.

18. Odvolací soud nejprve uvádí, že záhlaví napadeného usnesení soudu prvního stupně není správné v označení navrhovatelů pod písm. i). Označení „[Anonymizováno] “ je nepřípustné. Navrhovatelé musejí být řádně identifikováni jménem, příjmením, bydlištěm, popř. rodným číslem, z něhož lze dovodit datum narození. (§ 79 odst. 1 o. s. ř.).

19. Odvolací soud si je vědom znění ustanovení § 24 odst. 1 Instrukce č. 4/2017 Ministerstva spravedlnosti ze dne 23. října 2017 (12/2017-OJD-ORG/36), o soudních písemnostech, dle kterého „Pokud v téže věci vystupuje v procesním postavení žalobců, oprávněných nebo navrhovatelů více osob označují se písmeny malé abecedy [ve formátu a), b), c) atd.]. Ostatní subjekty řízení (včetně obviněných, obžalovaných, odsouzených a mladistvých) se označují arabskými číslicemi [ve formátu 1., 2., 3. atd.].“ Jelikož však v poměrech projednávané věci na straně navrhovatelů stojí velký počet osob, má odvolací soud za to, že pro jejich lepší přehlednost a z praktických důvodů je namístě výjimečně tyto v poměrech dané věci označit arabskými číslicemi a účastníky, tj. společnost a hlavního akcionáře malými písmeny abecedy.

20. Podle § 19 o. s. ř. způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti; jinak jen ten, komu ji zákon přiznává.

21. Dle § 103 o. s. ř. kdykoli za řízení přihlíží soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).

22. Dle § 107 odst. 1 o. s. ř., jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.

23. Procesní subjektivita má povahu procesní podmínky (§ 103), soud ji zkoumá z úřední povinnosti. Způsobilost být účastníkem řízení má každý člověk, a to od narození až do smrti (srov. § 23 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném do 31. prosince 2013). V dané věci je z obsahu spisu evidentní, že soud prvního stupně se touto otázkou u navrhovatelů 6) až 220) vůbec nezabýval; v průběhu řízení neověřil, zda jejich způsobilost být účastníkem řízení trvá či nikoliv.

24. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení je důvodem žaloby pro zmatečnost /§ 229 odst. 1 písm. b) o. s. ř./; jako ke zmatečnostní vadě k němu přihlíží i odvolací soud, je-li předmětem jeho přezkumu meritorní rozhodnutí (§ 212a odst. 5 o. s. ř.). Projednal-li soud věc s účastníkem, který v průběhu řízení před soudem prvního stupně zemřel, odňal tímto nesprávným postupem ve smyslu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. možnost jednat před soudem osobám, které jsou jeho procesními nástupci.

25. V dané věci podalo návrh 211 navrhovatelů. Z obsahu spisu se jednoznačně podává, že soud prvního stupně se otázkou procesní subjektivity u navrhovatelů 6) až 211) vůbec nezabýval. V průběhu řízení neověřil, zda jejich způsobilost být účastníkem řízení trvá či nikoliv. Bez dalšího s nimi jednal jako s účastníky řízení (aniž by je mj. pojal do záhlaví napadeného usnesení). Soud prvního stupně v tomto směru neučinil žádné kroky, byť je zcela evidentní, že mnozí z těchto navrhovatelů jsou osobami velmi pokročilého věku.

26. Odvolací soud proto přistoupil k ověření způsobilosti být účastníkem řízení pouze u části z uvedených navrhovatelů (přihlížeje k jejich roku narození) a z výpisu technologického centra MVČR (z centrální evidence obyvatel) u některých z nich zjistil, že již v průběhu řízení před soudem prvního stupně zemřeli - [Anonymizováno] dne 7. dubna 2018, [Anonymizováno] dne 27. dubna 2013, [Anonymizováno] dne 18. června 2015, [Anonymizováno] dne 16. června 2018 a [Anonymizováno] dne 23. května 2009. Ohledně ostatních navrhovatelů odvolací soud šetření k ověření trvání jejich procesní subjektivity neprováděl, neb takováto zjištění přesahují za dané situace svým rozsahem možnosti odvolacího řízení. Zda u těchto trvá způsobilost být účastníkem daného řízení či nikoliv, je věcí postupu soudu prvního stupně, který je povinen z úřední povinnosti provést k této otázce šetření a v případě zjištění ztráty způsobilosti být účastníkem řízení přijmout v souladu s procesními předpisy patřičná opatření a jednat s jejich případnými právními nástupci.

27. Rovněž měl soud prvního stupně bez bližšího ověření za to, že navrhovatelé 10) až 211) jsou zastoupeni obecným zmocněncem [Anonymizováno], ačkoliv pro takovýto závěr podklad ve spise není. Ve spise absentují plné moci tomuto zmocněnci udělené navrhovateli 11) až 19), 21), 27) až 30), 32), 33), 35) až 37), 39) až 45), 48), 49), 51), 53) až 55), 57) až 61), 66), 68) až 70), 74), 75), 77), 79) až 81), 83), 85), 86), 88), 89), 92), 97), 98), 102), 104), 107) až 112), 114) až 116), 122), 124) až 127), 129), 131) až 138), 142), 143), 146) až 151), 155) až 163), 165) až 169), 172), 174) až 177), 179) až 181), 183), 186), 187), 189) až 193), 195), 197), 200), 201), 203), 204), 206), 208) až 210). Není tudíž najisto postaveno, zda uvedení navrhovatelé obecného zmocněnce k zastupování v daném řízení skutečně zmocnili (§ 24 a násl. o. s. ř.), zda tento byl v řízení oprávněn je zastupovat, zda nedošlo k porušení jejich práva na spravedlivý soudní proces.

28. Vzhledem k výše uvedenému je zřejmé, že soud prvního stupně řízení zatížil zmatečnostní vadou dle § 229 odst. 3 věty první o. s. ř. K této vadě řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a která nemohla být za odvolacího řízení odstraněna, byl odvolací soud povinen přihlédnout dle § 212a odst. 5 věty první o. s. ř. Tímto nesprávným postupem prvostupňový soud odňal přinejmenším shora vyjmenovaným účastníkům možnost jednat před soudem a vyjádřit se k provedeným důkazům.

29. Odvolací soud proto podle § 219a odst. 1 písm. a) a § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř., aniž by k projednání odvolání nařídil jednání /§ 214 odst. 2 písm. d) o. s. ř./ a zabýval se věcnými námitkami odvolatelů, odvoláním napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

30. Soud prvního stupně v dalším řízení nejprve ověří, zda navrhovatelé mají způsobilost být účastníky řízení. Zjistí-li, že některý z navrhovatelů tuto v průběhu řízení ztratil, přistoupí k objasnění otázky, kdo je procesním nástupcem zemřelého účastníka ohledně práv a povinností, o něž v řízení jde. V tomto směru soud prvního stupně provede potřebná šetření a rozhodne o tom, s kým bude v řízení pokračováno (§ 107 o. s. ř.).

31. Soud prvního stupně po vyřešení procesní subjektivity navrhovatelů a jejich zastoupení (v intencích výše uvedeného) doplní dokazování, nepomine se vypořádat se všemi zásadními námitkami účastníků řízení, včetně těch, které byly uplatněny v rámci odvolacího řízení. Na základě provedeného dokazování znovu o návrhu na přezkoumání výše poskytnutého protiplnění rozhodne; v rámci právního hodnocení se vypořádá se spravedlivou hodnotou přiměřeného protiplnění. V případě, že dospěje k závěru, že jeho výše nebyla přiměřená, určí jeho výši a rozhodne i o požadavku navrhovatelů na zaplacení doplatku k již poskytnutému základnímu plnění (tj. rozdílu výše protiplnění určeného soudem a výše protiplnění stanoveného hlavním akcionářem). Soud prvního stupně proto řízení o určení výše přiměřeného protiplnění a řízení o požadavku navrhovatelů na plnění (na zaplacení doplatku protiplnění, spočívajícím v rozdílu mezi valnou hromadou určenou výší protiplnění a soudem stanovenou výší přiměřeného protiplnění) dle § 112 odst. 1 o. s. ř. spojí zpět ke společnému projednání (viz důvody níže uvedené). Soud prvního stupně veškeré své úvahy a závěry týkající se posouzení ne/přiměřenosti výše poskytnutého protiplnění a jím případně určené odlišné jeho výše od částky, kterou menšinovým akcionářům poskytl hlavní akcionář v důsledku jejich vytěsnění, srozumitelně promítne do nového rozhodnutí ve věci samé.

32. Byť bylo usnesení soudu prvního stupně z výše uvedeného procesního důvodu zrušeno, odvolací soud bez vlivu na výsledek odvolacího řízení, pro další průběh daného řízení, dodává, že:1) Námitka nedostatku pasivní legitimace společnosti v daném řízení neobstojí.Na danou věc dopadá zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném ke dni konání valné hromady, jež rozhodla o využití práva výkupu účastnických cenných papírů společnosti hlavním akcionářem (dále jen „obch. zák.“), tj. ustanovení § 183i a násl. obch. zák.Akciová společnost, o jejíž akcie se jedná, je podle uvedené právní úpravy vždy účastníkem řízení ve smyslu § 183k obch. zák.Návrh na přezkoumání přiměřenosti protiplnění a návrh na jeho doplacení podle § 183k obch. zák. je podřaditelný pod řízení uvedená § 9 odst. 3 písm. g) o. s. ř. Jde tedy o řízení podle § 200e o. s. ř., které má povahu nesporného řízení; účastenství v řízení se řídí § 94 odst. 1 věta první o. s. ř. Dle ustálené rozhodovací praxe soudů, jakož i v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu tak kromě navrhovatele (popř. navrhovatelů) jsou účastníky řízení podle § 183k obch. zák. v pojetí právní úpravy účinné do 31. prosince 2013 rovněž hlavní akcionář a akciová společnost, jejíž valná hromada rozhodla postupem podle § 183i a násl. obch. zák. o vytěsnění. Samotná společnost je proto subjektem, jehož práv se dané řízení dotýká, neboť právě její valná hromada rozhodla o přechodu všech ostatních účastnických cenných papírů společnosti na hlavního akcionáře. A právě v rámci řízení o přezkoumání přiměřenosti protiplnění je mj. posuzován soulad usnesení valné hromady společnosti v části určení výše protiplnění se zákonným požadavkem na jeho přiměřenost (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2551/2016).2) Přechod vlastnického práva k účastnickým cenným papírům menšinových akcionářů společnosti na hlavního akcionáře.Soud prvního stupně správně v souladu s § 183l odst. 3 obch. zák. jako datum přechodu vlastnického práva k účastnickým cenným papírům menšinových akcionářů společnosti na hlavního akcionáře určil 20. říjen 2006. Tento den je rozhodným pro určení hodnoty podniku společnosti, od níž se pak odvíjí i stanovení výše přiměřeného protiplnění.3) Otázka volby metody a postupu ocenění akcií.Odvolací soud v této souvislosti poukazuje na ustálenou judikaturu přijatou při výkladu § 183i a násl. obch. zák., jde-li o přezkoumání přiměřenosti protiplnění (za mnohá srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. dubna 2018, sp. zn. 29 Cdo 3024/2016, ze dne 29. května 2018, sp. zn. 29 Cdo 2025/2016, ze dne 18. září 2019, sp. zn. 27 Cdo 4585/2018, usnesení ze dne 27. listopadu 2014, sp. zn. 29 Cdo 3359/2012, ze dne 19. června 2012, sp. zn. 29 Cdo 2214/2010, ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. 29 Cdo 723/2011, jakož i nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2008, sp. zn. Pl. ÚS 56/05, či nález Ústavního soudu ze dne 27. listopadu 2018, sp. zn. III. ÚS 647/15), z níž mj. vyplývá, že určení hodnoty podniku společnosti, která je základem pro stanovení výše přiměřeného protiplnění za akcii, je otázkou skutkovou, k jejímuž posouzení jsou nezbytné odborné znalosti. Součástí odborného posouzení znalce je přitom i zvolení jedné nebo více metod ocenění s ohledem na poměry dané konkrétní společnosti. Výběr postupu a metody zcela záleží na samotném znalci, přičemž je třeba tyto použité metody řádně odůvodnit. Posouzení této otázky je právě součástí odborného posouzení znalce s ohledem na poměry dané společnosti; vyjádření a závěry znalce musejí být přesvědčivé, logické, bez vnitřních rozporů. Je třeba dodat (v obecné rovině), že určení výše přiměřeného protiplnění je otázkou právní, jež zcela náleží soudu, a i on musí své úvahy k této otázce náležitě srozumitelně a přesvědčivě ozřejmit.K otázce posouzení znaleckého posudku odvolací soud dodává, že důkaz znaleckým posudkem soud hodnotí jako každý jiný důkaz (§ 132 o. s. ř.). Nemůže však přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť soudci k tomu nedisponují potřebnými odbornými znalostmi, popř. je nemají v takové míře, aby takovýto přezkum mohli zodpovědně učinit (viz usnesení pléna bývalého Nejvyššího soudu ČSR ze dne 23. prosince 1980, Pls. 3/80, uveřejněné pod číslem 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. dubna 2002 sp. zn. 25 Cdo 583/2001).4) Otázka výše přiměřeného protiplnění.Z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně není zřejmé, jak dospěl k jím určené výši přiměřeného protiplnění. Lze pouze usuzovat, že vyšel-li ze soudního znaleckého posudku, kde znalec určil hodnotu akcie částkou 18 164 Kč a dovodil-li, že není v poměrech projednávané věci namístě použít diskont za omezenou obchodovatelnost, který snížil hodnotu akcií o 27 %, že k uvedené částce 24 882 Kč došel pouhým matematickým výpočtem. Tedy, že k částce 18 164 Kč připočetl oněch 27 % (ovšem matematicky pak tato soudem vypočtená částka neodpovídá). Odvolací soud v této souvislosti zdůrazňuje, že takovýto postup však není správný. Má-li soud za to, že použití diskontu není případné, je třeba, aby hodnotu akcií bez použití diskontu vyčíslil znalec, neboť jeho zohlednění bylo součástí použité oceňovací metody a nelze ke konečnému výsledku dojít toliko jednoduchou matematickou operací, jak učinil soud prvního stupně. Za tímto účelem je třeba doplnit znalecký posudek. Ostatně z obsahu spisu se podává (č. l. 2413), že soud prvního stupně o zadání doplnění znaleckého posudku („alternativní ocenění hodnoty podniku, ve kterém bude odstraněn diskont za omezenou obchodovatelnost“) uvažoval. Není však zřejmé, zda bylo znalci doplnění znaleckého posudku zadáno. Byť znalec avizuje (č. l. 2544), že doplnění znaleckého posudku odevzdal, toto ve spise není založeno. Doplněním znaleckého posudku nebyl soudem prvního stupně proveden důkaz, k této problematice znalec nebyl slyšen a ani z odůvodnění usnesení soudu prvního stupně se tato skutečnost nepodává. Je tedy třeba, aby možnost ne/použití diskontu za omezenou obchodovatelnost soud prvního stupně dostatečně objasnil v intencích výše uvedeného (doplnění znaleckého posudku týkající se určení hodnoty akcií bez použití diskontu, jakož i výslech znalce k otázce ne/použití diskontu).K tomu odvolací soud, odkazuje na ustálenou judikaturou, dle níž nelze bez dalšího vyloučit použití přirážek při stanovení výše nákladů vlastního kapitálu (v rámci zjišťování hodnoty podniku společnosti tzv. výnosovou metodou pro účely vytěsnění). Bylo tak na soudu prvního stupně, aby tuto diskrepanci odstranil, otázku skutkovou náležitě objasnil (neboť ovlivňuje výsledek přezkumu a určení výše protiplnění), a v návaznosti na to své rozhodnutí náležitě odůvodnil.5) Požadavek na plnění.Z podání navrhovatelů 1), 2) a 3) /č. l. 2469 a 2504/ je zřejmé, že tito požadovali přiznat jak právo na jinou výši protiplnění, tak určení doplatku k základnímu protiplnění, tedy návrh obsahoval i požadavek na zaplacení (tj. na plnění), včetně zákonného úroku z prodlení od 4. listopadu 2006 do zaplacení. Soud prvního stupně se vypořádal toliko s návrhem na určení výše přiměřeného protiplnění, když v průběhu ústního jednáno konaného dne 25. července 2020 řízení o tomto požadavku navrhovatelů na plnění (na zaplacení doplatku protiplnění, spočívajícím v rozdílu mezi valnou hromadou určenou výší protiplnění a soudem stanovenou výší přiměřeného protiplnění) dle § 112 odst. 2 o. s. ř. vyloučil k samostatnému řízení (č. l. 2570 spisu).Odvolací soud v této souvislosti zdůrazňuje, že právě ustanovení § 183k obch. zák. zakládalo právo akcionáře domáhat se jak určení výše přiměřeného protiplnění, tak i právo domáhat se zaplacení (doplacení) protiplnění v přiměřené výši. V rámci jednoho řízení vedle sebe oba nároky obstojí. Je třeba dodat, že při rozhodování o kterémkoli z uvedených nároků není soud vázán tím, jak navrhovatel vyčíslí výši přiměřeného protiplnění na jednu akcii ani celkovou výši požadovaného plnění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. prosince 2009, sp. zn. 29 Cdo 4712/2007, uveřejněné pod číslem 104/2010 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní).Postup soudu prvního stupně podle § 112 odst. 2 o. s. ř. tudíž nebyl namístě, je vhodné o obou požadavcích rozhodnout v jednom řízení, když podklad pro rozhodnutí o požadavku na plnění je právě v řízení o určení výše přiměřeného protiplnění.

33. Odvolací soud pro úplnost, s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2018, sp. zn. 29 Cdo 2551/2016, dodává, že akciové společnosti nesvědčí případná povinnost zaplatit dorovnání (rozdíl mezi protiplněním určeným usnesením valné hromady a přiměřeným protiplněním určeným soudním rozhodnutím) společně a nerozdílně s hlavním akcionářem; takovou povinnost zákonná úprava společnosti neukládá. Osobou oprávněnou z práva výkupu účastnických cenných papírů je hlavní akcionář, který je povinen oprávněným osobám protiplnění vyplatit, a proto k zaplacení požadovaného rozdílu mezi výší přiměřeného protiplnění stanoveného soudem a výší protiplnění stanoveného hlavním akcionářem je toliko hlavní akcionář.

34. Soud prvního stupně je právním názorem odvolacího soudu vázán (§ 226 odst. 1 o. s. ř.).

35. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů odvolacího řízení rozhodne soud prvního stupně (§ 224 odst. 3 o. s. ř.).