Výrok
I. Odvolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Krajský soud v Ústí nad Labem v záhlaví uvedeným usnesením rozhodl o zastavení řízení [výrok I.], žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení [výrok II.] a společnosti [právnická osoba] /dále jen „společnost“/ uložil povinnost zaplatit státu na účet soudu prvního stupně podle tam uvedených platebních dispozic na náhradě nákladů řízení částku 2 780 Kč [výrok III.].
2. Usnesení soud prvního stupně odůvodnil tím, že v průběhu řízení společnost odstranila důvod, pro který bylo nadepsané řízení o zrušení společnosti s likvidací zahájeno. Společnost ustanovila nového jednatele, když předchozí jednatel [Anonymizováno] byl pravomocně odsouzen za zpronevěru v souvislosti s podnikáním, čímž pozbyl svoji bezúhonnost, a ztratil tak způsobilost k výkonu funkce jednatele. Je tedy dán důvod pro zastavení řízení dle § 16 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních /dále jen „z. ř. s.“/. Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud prvního stupně odůvodnil odkazem na § 23 z. ř. s. Výrok o povinnosti společnosti zaplatit náhradu nákladů řízení státu soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 148 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu /dále jen „o. s. ř.“/, tím, že stát hradil odměnu a náhradu hotových výdajů ustanoveného opatrovníka společnosti ve výši 2 780 Kč. Občanský soudní řád se podle § 1 odst. 4 z. ř. s. použije v nadepsaném řízení subsidiárně.
3. Proti výroku III. usnesení podal účastník [Anonymizováno] odvolání, namítaje, že „žádné takové náklady nevznikly, když vada byla odstraněna ve stanoveném termínu“.
4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací nejprve zkoumal, odvolání podala osoba k tomu oprávněná, a dospěl k závěru, že nikoliv.
5. Podle § 201 o. s. ř. účastník může napadnout rozhodnutí okresního soudu nebo rozhodnutí krajského soudu vydané v řízení v prvním stupni odvoláním, pokud to zákon nevylučuje. Odvolání však mohou podat jen osoby, které jsou nositeli tzv. subjektivní legitimace. V poměrech projednávané věci je zřejmé, že se odvolatele napadeným výrokem III. uložená povinnost bezprostředně nedotýká. Jde o platební povinnost samotné společnosti, ta však odvolání proti řešenému výroku usnesení soudu prvního stupně nepodala. Odvolatel tedy není nositelem zmíněné subjektivní legitimace k podání řešeného odvolání.
6. S ohledem na shora uvedené důvody odvolací soud odvolání jako podané neoprávněnou osobou odmítl dle § 218 písm. b) o. s. ř. za použití § 218c o. s. ř.
7. O nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl dle § 23 věty první z. ř. s. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř.