Výrok
I. Usnesení soudu prvního stupně se ve výroku II. potvrzuje.
II. Ve vztahu účastnice 1) k ostatním účastníkům řízení nemá žádný z nich právo na nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným usnesením ukončil účast účastnice 1) Z. P. v řízení vedeném pod sp. zn. 79 Cm 30/2022 [výrok I.] a současně rozhodl o tom, že ve vztahu mezi navrhovatelem a účastnicí 1) nemá žádný z nich právo na náhradu nákladů řízení [výrok II.].
2. Soud prvního stupně své usnesení odůvodnil tím, že je u něj vedeno pod sp. zn. 75 Cm 76/2011 řízení, jehož předmětem bylo jednak určení, že [Anonymizováno], narozený dne [Anonymizováno], byl ke dni své smrti jediným akcionářem společnosti [Jméno advokátky C] /dále jen „společnost“/, dále určení velikosti jeho akcionářského podílu, a jednak určení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře přijatých v působnosti valné hromady společnosti dne 17. prosince 2010. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 22. listopadu 2021, č. j. 7 Cmo 53/2020 – 748, 7 Cmo 54/2020, bylo soudu prvního stupně uloženo, aby návrh navrhovatele v té části, jíž se domáhá vyslovení neplatnosti zmíněného rozhodnutí jediného akcionáře v působnosti valné hromady ze dne 17. prosince 2010, vyloučil k samostatnému řízení. Soud prvního stupně tak učinil usnesením ze dne 21. prosince 2021, č. j. 75 Cm 76/2011 – 753. Řízení o této části návrhu je vedeno pod sp. zn. 79 Cm 30/2022.
3. Soud prvního stupně dále argumentuje tím, že řízení o vyslovení neplatnosti rozhodnutí jediného akcionáře přijatých v působnosti valné hromady společnosti dne 17. prosince 2010 bylo zahájeno 17. května 2011, a řídí se tudíž příslušnými ustanoveními zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /dále jen „o. s. ř.“/. Účastenství v něm vyplývá z § 200e odst. 1 a 3 a § 94 o. s. ř. a s přihlédnutím k ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. října 2012, sp. zn. 29 Cdo 1982/2011) jsou účastníky řízení toliko navrhovatel a společnost, jejíž orgán napadené rozhodnutí přijal, a tedy, o jejíchž právech a povinnostech se v řízení jedná. Proto soud prvního stupně s odkazem na § 94 odst. 4 o. s. ř. ukončil účast účastnice 1) v nadepsaném řízení.
4. Nákladový výrok soud prvního stupně odůvodnil s odkazem na § 146 odst. 1 písm. a) o. s. ř. tím, že o nákladech řízení vzniklých v dosavadním řízení vedeném pod sp. zn. 75 Cm 76/2011 do doby vyloučení předmětného nároku k samostatnému řízení, bude rozhodováno v řízení vedeném pod původní sp. zn. 75 Cm 76/2011, a proto má soud za to, že v nadepsaném řízení není na místě přiznat náhradu nákladů řízení ani jedné ze stran.
5. Proti výroku II. usnesení soudu prvního stupně podala účastnice 1) odvolání, navrhujíc, aby odvolací soud napadený výrok změnil tak, že účastnici 1) přizná vůči navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení.
6. Odvolatelka je přesvědčena, že jí svědčí nárok na náhradu nákladů řízení dle § 151 odst. 2 o. s. ř. Při respektování závěru soudu prvního stupně o okruhu účastníků vyloučeného řízení je třeba dovodit, že navrhovatel vůči odvolatelce uplatnil návrh v rozsahu nyní vyloučeného nároku v rozporu s právními předpisy a zavinil tak vynaložení jejích nákladů. Se závěrem soudu prvního stupně, že o jejích nákladech bude rozhodnuto v původním řízení, nelze souhlasit. Odvolatelka vyjadřuje obavu z opomenutí přiznání jejích nákladů v původním řízení a trvá na tom, aby jí byla náhrada nákladů řízení přiznána v tomto řízení, v němž byla její účast ukončena.
7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadeném rozsahu (§ 212 o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.
8. Z předloženého spisu se podávají skutečnosti rekapitulované soudem prvního stupně, včetně vydání tam specifikovaných soudních rozhodnutí. V tomto směru odvolací soud na argumentaci soudu prvního stupně plně odkazuje.
9. Podle § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí; u náhrady nákladů řízení podle § 147 a § 148 odst. 2 tak může učinit již v průběhu řízení, a to zpravidla tehdy, jakmile tyto náklady vzniknou.
10. Výrokem I. usnesení soud prvního stupně rozhodl o ukončení účasti odvolatelky ve vyloučeném řízení, proto zcela v souladu s citovaným § 151 odst. 1 o. s. ř. rozhodl též o jejích nákladech řízení. Je zřejmé, že soud prvního stupně rozhodoval o jejích nákladech toliko ve vyloučeném řízení. V něm jí ovšem podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly. Účastníkem původního řízení vedeného u soudu prvního stupně pod sp. zn. 75 Cm 76/2011 odvolatelka zůstává. O nákladech, které jí vznikly a případně ještě vzniknou v původním řízení, rozhodne soud prvního stupně v souladu s výše uvedenou právní úpravou v původním řízení. Pokud by tak soud prvního stupně opomenul učinit, jak se odvolatelka obává, nic jí nebrání v tom, aby vydání takovéhoto rozhodnutí sama iniciovala.
11. S ohledem na výše uvedené důvody odvolací soud podle § 219 o. s. ř. odvoláním napadený výrok II. usnesení soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
12. Odvolatelka s odvoláním neuspěla a vznikla jí tak dle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinnost k náhradě nákladů odvolacího řízení ostatním účastníkům. Těm ovšem v průběhu odvolacího řízení žádné náklady nevznikly. Proto o nákladech odvolacího řízení odvolací soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto usnesení.