Výrok
I. Usnesení soudu prvního stupně se potvrzuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Odůvodnění
1. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení směnečné pohledávky ve výši 1 722 387,93 Kč s příslušenstvím a odměnou.
2. Soud prvního stupně rozsudkem ze dne 14.4.2026, č. j. 76 Cm 56/2025-125 vydaný směnečný platební rozkaz v rozsahu 1 000 000 Kč s 6 % úrokem z této částky od 8.4.2026 do zaplacení zrušil a v této části řízení zastavil. V rozsahu směnečného penízu ve výši 722 387,93 Kč s 6 % úrokem z částky 1 722 387,93 Kč od 25.4.2025 do 7.4.2026, s 6 % úrokem z částky 722 387,93 Kč od 8. 4. 2026 do zaplacení a v rozsahu směnečné odměny ve výši 5 741,29 Kč a náhrady nákladů řízení ve výši 143 289,10 Kč směnečný platební rozkaz č. j. 76 Cm 56/2025-33 ze dne 2. 7. 2025 ponechal v platnosti. Ve výroku III. rozhodl soud o náhradě nákladů námitkového řízení a ve výroku IV. rozhodl o náhradě nákladů státu.
3. Žalovaný podal v zákonné lhůtě písemným podáním ze dne 18.5.2026 proti tomuto rozsudku včasné odvolání.
4. Soud prvního stupně usnesením ze dne 19. 5. 2026, č. j. 76 Cm 56/2025-131 doručeným dne 20. 5. 2026 vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 36 407 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení. Současně jej poučil o tom, že odvolací řízení bude zastaveno, nebude-li soudní poplatek za odvolání ve stanovené lhůtě zaplacen.
5. Vzhledem k tomu, že žalovaný soudní poplatek za odvolání ve výši 36 407 Kč ve stanovené lhůtě nezaplatil, postupoval soud prvního stupně dle § 9 odst.1 zák. č. 549/1991S Sb. a usnesením ze dne 11. 6. 2026, č. j. 76 Cm 56/2025-134 doručeným žalovanému dne 12. 6. 2026 odvolací řízení zastavil.
6. Žalovaný dopisem ze dne 26. 6. 2026 podal proti tomuto usnesení v zákonné lhůtě blanketní odvolání, které doplnil k výzvě soudu podáním ze dne 15. 7. 2026. ve kterém uvedl, že usnesení o zastavení řízení bylo vydáno předčasně na základě vadné výzvy, neboť soud stanovil soudní poplatek za odvolání v nesprávné výši, neboť vycházel z celkové částky uvedené ve směnečném platebním rozkazu, tedy z částky zahrnující směnečný peníz a směnečnou odměnu. Přitom směnečná odměna vedle směnečného úroku představuje směnečné příslušenství, které se do základu pro výpočet soudního poplatku nezahrnuje. V daném případě by měl soud postupovat dle § 12 zák. č. 549/1991 Sb. a vydat rozhodnutí, kterým změní původní usnesení.
7. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené usnesení podle § 212 o. s. ř., aniž za tím účelem nařizoval jednání (§ 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř.) a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.
8. V souladu s § 9 odst.1 zák. č. 549/1991 Sb. nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání nebo dovolání zaplacen, vyzve soud poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví.
9. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně výzvou ze dne 19.5.2026, č. j. 76 Cm 56/2025-131 doručenou dne 20. 5. 2026 (obsahující výši soudního poplatku za odvolání v částce 36 407 Kč, číslo účtu soudu prvního stupně č. [č. účtu] s variabilním symbolem [var. symbol]) vyzval žalovaného k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši [částka] a ten jej nezaplatil, byly splněny zákonné podmínky pro zastavení odvolacího řízení dle 9 odst.1 zák. č. 549/1991 Sb.
10. K námitce odvolatele, že soud prvního stupně stanovil výši soudního poplatku za odvolání v nesprávné výši je třeba uvést, že předmětem odvolacího řízení se stala směnečná pohledávka ve výši 722 387,93 Kč se směnečnou odměnou ve výši 5 741,29 Kč a s příslušnými 6 % úroky dle příslušné specifikace. Základem procentního poplatku je cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, není-li stanoveno jinak (§ 6 odst.1 zák. č. 549/1991 Sb.). Vzhledem k tomu, že směnečná odměna je jedním z postižních nároků dle čl. I § 48 odst.1 bodu 4 zákona směnečného a šekového č. 191/1950 Sb. a má povahu paušální náhrady bez ohledu na to, zda nějaká újma vznikla či nikoli, jedná se zcela o samostatný nárok, nikoli příslušenství, který je třeba při jeho uplatnění zpoplatnit. V daném případě je proto základem procentního poplatku částka 728 129,22 Kč představující součet směnečného penízu ve výši 722 387,93 Kč a směnečné odměny ve výši 5 741,29 Kč. Soudní poplatek za odvolání dle položky 22 Sazebníku soudních poplatků v rozsahu 5 % tak představuje částku 36 407 Kč.
11. Vzhledem k tomu, že soud prvního stupně vyměřil žalovanému soudní poplatek za odvolání ve správné výši 36 407 Kč a ten jej nezaplatil, postupoval soud prvního stupně správně, pokud odvolací řízení za podmínek § 9 odst. 1 zák. č. 549/1991 Sb. zastavil.
12. Odvolací soud proto postupoval dle § 219 o. s. ř. a napadené usnesení jako věcně správně potvrdil.
13. O náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 224 odst.1 a § 142 odst.1 o. s. ř. s tím, že na straně žalobkyně, která byla v tomto řízení úspěšná, žádné náklady odvolacího řízení nevznikly.